Renata Kalenská - Zamrzlé duše

Sexuální násilí je problémem, o kterém má naše společnost tendence mlčet nebo ho dokonce zpochybňovat, to však neznamená, že neexistuje. V posledních letech se o něm však přece jenom začíná otevřeněji hovořit, oběti se nebojí pouštět své příběhy do světa a skrz své, mnohdy velmi inspirativní, příběhy ostatní edukovat. Renata Kalenská ve své nové knize rozhovorů vyzpovídala 8 žen a 4 muže, kteří všichni mají nějakou zkušenost se sexuálním či sexualizovaným násilím, a doplnila je svým vlastním osobním příběhem.

Mozaika lidí, kteří do knihy přispěli svým rozhovorem, je velmi pestrá a zahrnuje extrémně rozdílné zkušenosti, z mnohých z nich mrazí. Některé ženy zažily přepadení a znásilnění, jiné byly vystaveny nejrůznějším formám sexuálního harašení nebo si prošly nezdravými a toxickými vztahy. V některých případech se musely potýkat s problémy pro svůj původ nebo rozdílné náboženské vyznání. Protože sexuálnímu násilí však nemusí být vystaveny pouze ženy, dává autorka slovo také mužům, kteří si prošli podobně traumatizujícími zážitky. Vedle obětí v knize dostávají slovo také odborníci, kteří se podobnými případy profesně zabývají a pomáhají zasaženým prožitá traumata zpracovávat, přičemž mnozí z nich mají s problematikou osobní zkušenost.

Základ knihy tvoří rozhovor s Jasmínou Houdek, autorkou Moderní sebeobrany, která představuje svůj životní příběh a jeho prostřednictvím také projekt sebeobrany zaměřené primárně na ženy. V rámci rozhovoru je vysvětleno i to, co sebeobrana vlastně znamená a že to ne vždy nutně musí být jenom bojové chvaty, nýbrž např. i schopnost jasně si vytyčit hranice. Mezi dalšími zpovídanými jsou potom i lidé s Jasmínou a její Moderní sebeobranou nějakým způsobem propojení, což umožňuje téma ještě hlouběji podtrhnout a ukázat třeba z trochu jiného úhlu. Autorka se v rámci rozhovorů nebojí poukazovat ani na mezery, které má český právní systém, případně na nevhodné chování vyšetřovatelů.

Všechny rozhovory jsou vedeny velmi citlivě, aby v mluvčích neprobouzely přežitá traumata víc, než je nezbytně nutné. autorka se nesnaží na svoje respondenty zbytečně tlačit, nechává je se rozpovídat, v případě potřeby je však svými otázkami zároveň směřuje, aby udržela tematickou linku, případně se doptává na podrobnosti a detaily. Každému mluvčímu nicméně zůstává jeho specifický hlas, s nímž popisuje situace, ve kterých se ocitl. Každý rozhovor je doplněn i krátkým představením mluvčího, případně i informací o tom, jak jeho příběh pokračoval dál (např. v případě, že byl zpovídán uprostřed soudního procesu).

Zamrzlé duše je kniha svým tématem nesmírně důležitá, protože autorka se v ní nebojí otevírat tabuizovaná témata a vytahovat je na světlo. Ukazuje, jak rozmanité formy může mít sexuální násilí i jak citlivý problém je to pro oběti, které si často nedokážou připustit, že by se jich něco takového mohlo týkat, případně v sobě jen velmi těžko hledají odvahu nahlásit svůj případ příslušným orgánům. Autorka v rámci rozhovorů často řeší i to, proč tomu tak je a v jakých ohledech zákonné složky jako policisté nebo soudy selhávají. Nejedná se o jednoduché čtení, protože už z principu je velmi náročné se jednotlivými rozhovory prokousávat, jde však o problematiku, před níž bychom neměli zavírat oči a už jen proto je velmi dobře, že kniha vznikla.