Tereza Ramba - Dobrodruhům

Sbalte batoh a vyrazte za dobrodružstvím třeba na druhý konec světa do míst, kam moderní civilizace zatím nedosáhla. Tereza Ramba v krátkých, velmi osobních textech často fejetonistického rázu představuje svoje cesty napříč planetou, na nichž vedle krás naší Země objevuje také sama sebe.

Cestování je způsob, který dovede člověka obohatit na mnoha rovinách, jelikož mu otevírá nové obzory, ukazuje místa, která se často velmi liší od jeho všední reality, a mnohdy ho vystavuje nekomfortním situacím testujícím jeho odolnost a schopnost poradit si. Občas, když se čtenář prolouskává cestopisem, se dokonce nabízí otázka, proč by si cestovatelé něco podobného dobrovolně dělali. Asi na to neexistuje racionální odpověď, protože s líčením podobných situací se buď vnitřně potkáte, nebo ne. Tereza Ramba svá dobrodružství popisuje vcelku zkratkovitě a s důrazem na konkrétní situace hodné zaznamenání. Ať už jde o několikadenní pochod pralesem, rozdílné vnímání hygienických podmínek stran přípravy jídla nebo zcela odlišné nahlížení na čas a jeho plynutí. Ve svých textech je mimořádně upřímná, vkládá do nich určitou míru objektivity, zároveň se však nebojí ani vlastních soudů a nezastírá, že všechno je pouze její, čistě subjektivní vnímání.

V rámci knihy je přiblíženo několik různých zemí, vždycky je to však prostřednictvím prožívání. Autorka zachycuje společná jídla, nejrůznější bolístky, úsměvné situace i takové, z nichž tuhne krev v žilách. Řada jejích zážitků se přitom řadí k poměrně extrémním, ať už jde o džungli jihovýchodní Asie nebo putování s psím spřežením za polárním kruhem. Řada textů je však také vyznáním jejím blízkým - příbuzným, přátelům, jejím spolucestovatelům a někdy možná spíše spolutrpitelům. Čas od času se čtenář dočká i několika praktických tipů, které mohou být brány s nadsázkou, ale bývají trefné.

Ramba píše se zvláštní poetičností a minimalistickým stylem, kterým ale dovede velmi přesně vystihnout, co chce vlastně říct. Pohybuje se na hraně ironie i sebeironie, zároveň se snaží svému vyprávění dodat hloubku a každý jednotlivý text tematicky ukotvit, aby neplaval ve vzduchoprázdnu. Nesnaží se vyprávět chronologicky, ale spíše předestírá ty zážitky, které na ni nejvíce zapůsobily, a skrze ně předává obecně známé, ale přitom překvapivě hluboké pravdy. Mnoho z nich ponouká k vlastnímu hlubšímu zamyšlení. 

Dobrodruhům je ten typ knihy, který nesedne každému, protože hodně záleží na tom, jestli se dovedete naladit na autorčinu notu a její vyprávění ve vás tudíž zarezonuje. Jednotlivé texty jsou krátké, ale vypointované, daří se jim zachytit atmosféru prostředí i charakterizovat lidi, kteří se v něm objevují. Literárně jsou vybroušené, občas téměř básnické, a zarážejí otevřeností a upřímností. Příjemným bonusem potom je doprovodný obrazový materiál, jelikož v knize jsou celostránkové i dvoustránkové fotografie z míst, která autorka popisuje, a také drobné černobílé ilustrace. Je to trochu jiný cestopis, který vám sice představí cizí země, ale zároveň vás přiměje zapřemýšlet nad vlastním životem a vlastně i takhle zprostředkovaně, aniž byste někam vyráželi, vás dovede obohatit.