Červen byl měsíc, kdy už jsem vyloženě mlela z posledního, protože letošní divadelní sezóna se mi zdála nekonečná. A nebyla jsem v tom sama, s kolegy jsme se shodli, že potřebujeme prázdniny jako sůl. Navzdory vyčerpání jsem si ale měsíc vlastně mimořádně užila. :)
Vzhledem k tomu, že cestovatelské plány mám až na léto, byl červen v tomhle ohledu klidnější. Samozřejmě došlo na nějaké procházky, vyšla jsem si číst do Stromovky a jen tak se toulala po Praze. Krom toho jsem vyzkoušela taky letňanskou jump arénu, což bylo fajn, byť jsem tady fungovala jako dozor party puberťáků, což už bylo o poznání náročnější. Nicméně ve zdraví jsme přežili všichni. No a konečně jsem se také dostala do vojenského muzea ve Kbelích. Vstup je zdarma a pokud vás zajímá letectví a jeho historie u nás, určitě se tu nudit nebudete. A jelikož v květnu měla ségra narozeniny, samozřejmě jsme si nemohli odpustit ani nějakou tu restauraci, takže jsme spolu zašly na snídani a všichni společně potom do Siy, jelikož asijská kuchyně u nás pořád patří k favoritům.
Pokud jde o kulturu, došlo ještě na několik divadel, byť přiznávám bez mučení, že červen už je pro mě spíš takový dojezd a dost často ani nemám chuť být zavřená v budově, když je venku pěkně. Pravda, letos v červnu hrálo počasí do karet, protože zas tak pěkně nebylo. Každopádně jsem se vypravila na Pravou blondýnku jr., jelikož mám moc ráda ten film i jeho muzikálovou podobu a byla jsem zvědavá, jak to pojmou děti. A ano, mělo to své mouchy, ale nebylo to špatné. V Komedii jsme odehráli poslední premiéru letošní sezóny, Ofélie OnlyFans. Jako inscenace je to dobře udělané, jen ten text, který posloužil jako předloha, je lehce vyprázdněný. Protože ráda trpím, vyrazila jsem do Divadla Broadway na Lotranda a Zubejdu. Pohádku mám moc ráda, její muzikálová verze vám ale oproti filmu nedá nic navíc a v některých ohledech působí až lehce amatérsky. No a pak přišla na řadu ještě dvě ochotnická představení, jelikož jsem se vypravila podpořit kamarády. Napřed na Obecně prospěšná strašidla, což je vlastně docela dobrá komedie, která asi nepřekvapí originalitou, ale minimálně textově není špatná. Potom to bylo na S.L.O.V.O., což je lehce alternativní počin se zajímavým nápadem, který ale působí lehce vyprázdněně a jako celek na scéně úplně nefunguje.
Oproti jiným měsícům jsem tentokrát i docela dost koukala na filmy a seriály. Pustila jsem si novou hranou Sněhurku a musím říct, že navzdory všem děsivým recenzím to vůbec není tak špatné. Určitě to není nejlepší hraná disneyovka, ale ani si nezaslouží to odsouzení, kterého se jí dostává. Krom toho jsem z filmů viděla ještě Boha masakru, což je filmová verze stejnojmenné divadelní hry, je to komorní, lehce absurdní drama, ale musím říct, že jsem se při jeho sledování dobře bavila. Co se seriálů týče, pustila jsem si Kaos, který je naprosto fantastický a vůbec nechápu, proč se ho Netflix nerozhodl obnovit pro další sérii. Snad si to ještě rozmyslí, protože minimálně ještě jednu, kde se všechno uzavře, by si rozhodně zasloužil. Taky jsem zvládla první sérii The Lincoln Lawyer a jsem příjemně překvapená, jak mě to bavilo. Vlastně je to trochu takový Dr. House ze soudní síně, což mi extrémně sedí. No a spolu s Bedekrem jsem procestovala další zemi, tentokrát to bylo Španělsko a já se tam rozhodně potřebuju zase výhledově vypravit, jelikož tuhle zemi zatím nemám pořádně prozkoumanou.
A teď už pojďme na knížky. Celkem jsem jich zvládla deset, z toho jednu na posudek. Co to je, vám říct nemůžu, ale pokud se českého vydání nedočkáme, zase o tolik nepřijdete. Teď už ale k tomu, o čem mluvit můžu. Měsíc jsem zahájila románem Teta, který řeší různé podoby mateřských a mezilidských vztahů a i když stylově nesedne každému, za sebe knížku rozhodně doporučuju. Následovala knížka na bookclub, I'm Glad My Mom Died, což je hodně silný čtenářský zážitek, ze kterého mi nebylo úplně dobře. Každopádně kniha je i v češtině, pokud anglicky nečtete. :) Následoval román Příští zastávka o komplikovanosti ženského přátelství, který mě velmi mile překvapil. Jelikož k létu patří cestování, sáhla jsem po knize Moje pacifická hřebenovka, což bylo zajímavé čtení, ale rozhodně nic převratného. K nejlepším knihám letošního roku se zařadí Co o tobě vím, což je v mnoha ohledech velmi obyčejný příběh, který mi ale neskutečně sedl právě svou obyčejností a stylem psaní. Došlo i na nějakou tu romantiku. Nejdřív to byl román Hledej mě mezi řádky ze spisovatelského prostředí, což byla spíš taková průměrná romantika, následovala Čajovna v Tokiu, která se asi zařadí k mým oblíbeným dílům Romantických útěků. Na o poznání vážnější notu zahrála kniha Zamrzlé duše, což jsou rozhovory s oběťmi sexualizovaného násilí a rozhodně není snadné je číst. A závěr měsíce potom patřil knize Dobrodruhům, což je tak trochu jiný cestopis, který mi ale překvapivě velmi dobře sedl.
Pokud byste o knížkách rádi zjistili něco víc, můžete se prokliknout na recenze nebo podívat na tradiční video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat