Večer tříkrálový aneb Cokoliv chcete

Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 8. 7. 2024
Uvádění: Letní shakespearovské slavnosti

Režie: Vojtěch Štěpánek

Obsazení
Orsino, kníže ilýrský - Petr Buchta
Malvolio, Oliviin správce - Vladimír Polák / Marek Holý
Šašek Feste - Jiří Sedláček / Jiří Krhut
Viola, později převlečená za Cesaria - Sára Erlebachová
Olivie, hraběnka - Kamila Janovičová
Marie, její komorná - Kristýna Leichtová
Pan Tobiáš Říhal, strýc Olivie - Josef Kaluža
Pan Ondřej Třasořitka - Petr Panzenberger
Valentin, pán z Orsinovy družiny - Ivo Marták
Kapitán - Dušan Urban
Sebastian, bratr Violy - Radek Melša
Antonio - Lenka Kucharská Sedláčková
Fabian - Lukáš Adam
První strážný - Michael Rozbroj
Druhý strážný, Kněz - Tomáš Rossi

Délka představení: 2 h 40

Jedna ztroskotaná loď, jedno přestrojení, několik objektů touhy a pořádný spletenec citů, i tak by se dal popsat Shakespearův Večer tříkrálový. Komedie plná záměn, omylů a převleků, přesně jak to měl Shakespeare rád, měla svou premiéru loni na ostravských Letních shakespearovských slavnostech a navazuje na tradici překvapivě svižných a nápaditých komedií, které umí z původního textu vykřesat maximum.

Tvůrci se rozhodli krátit a v některých momentech text mírně poupravit, aby co nejlépe odpovídal jejich inscenačnímu záměru, nesnaží se však o přílišnou aktualizaci ani invenci, která by původního Shakespeara znásilňovala. Naopak zachovávají stylizaci historizujícího bezčasí, takže divák sice neví kde a kdy přesně se nachází, ale cítí nádech jisté snovosti a dávných dob. Inscenace jako by se snažila navazovat na tradici trubadúrské dvorské lásky, ale zároveň ji tak trochu stavěla na hlavu a dělala si z ní legraci, protože tam, kde je tento druh dvoření čistý a nevinný, je inscenace vášnivá a živočišná. Ukazuje rozmanité druhy lásky, dělá si z nich legraci, ale zároveň se stává jejich oslavou.

Scénografie sestává z majákovité stavby v levé části jeviště, která hraje řadu rozmanitých rolí a přes velmi konkrétní podobu zůstává její využití četné. Je to balkon panského sídla, zahradní branka i městská brána přesně podle potřeby. V zadní části jeviště se nachází modrá, částečně průhledná gumová opona, vpravo je vyvýšený stupínek a brána. Herci využívají celou šíři jeviště i jednotlivé kusy dekorací, občas je dokonce přemisťují či přestavují podle aktuální potřeby. Kostýmy mají historizující charakter, který přesně neodpovídá žádné konkrétní dějinné etapě, ale podtrhuje atmosféru dvorského příběhu.

Tvůrci naplno využívají komický potenciál nejrůznějších záměn a omylů, který text skýtá, a nechávají postavy, aby se navzájem honily jako kočka s myší a záměrně i nezáměrně se uváděly v omyl. V podstatě každý z charakterů, které se na scéně objeví, je zamilovaný do někoho, kdo o jeho city nestojí nebo o nich zatím nic netuší, což jen umocňuje komičnost daných momentů. Tím spíš, že režie je naplno využívá a dopřává postavám ještě více vnitřního i vnějšího zmatku, než kolik jim Shakespeare napsal. Režii se navíc skvěle daří pracovat s celkovým temporytmem, jelikož jedna scéna se plynule přelévá v druhou bez zbytečných prodlev a zaškobrtnutí.

Svižné tempo ještě podtrhují herecké výkony, které jsou velmi precizní a navzdory komičnosti jednotlivých figur nesklouzávají do karikatury. Postavy dostávají podobné množství prostoru, zdá se však, že tím, kdo nejvíce tahá za nitky a stojí u zrodu řady komických situací, je pan Tobiáš Říhal v podání Jana Kaluži se značným přispěním Kristýny Leichtové jako Marie. Kalužův pan Tobiáš je neustále lehce podnapilý, ovšem pouze do stavu, který působí takřka roztomile a neubírá mu na ostrovtipu. Pokud on je hlavou nejrůznějších skopičinek, pak Leichtové Marie je krkem, který jí otáčí. Na scéně je velmi dominantní, působí rázně a jako člověk, se kterým byste se nechtěli dostat do křížku, protože by to pro vás nemuselo dopadnout dobře. Dovede se tvářit jako neviňátko a upozadit se, ovšem přesto není pochyb o tom, že to ona má vůdčí úlohu v nejrůznějších lotrovinách. Vysoce komický potenciál má také postava Malvolia v podání Marka Holého. To je ukázkový blb, který si o sobě rád hodně myslí, po scéně se nosí honosně jako páv, vystupuje s razancí a dikcí člověka přesvědčeného o vlastní dokonalosti a celou dobu se mu daří dokonale balancovat na hraně parodie, ale nesklouznout za ni. Skvělá je také Sára Erlebachová jako Viola, která v převleku za Cesaria působí nesmírně rošťáckým dojmem. Jako by skrývání její pravé identity nebylo nutností, nýbrž dobře promyšlenou hrou, jíž se sama baví a užívá si ji na účet druhých. Přidejme otrávenou odmítavost Kamily Janovičové jako Olivie a nešťastně zamilovaného Orsina Petra Buchty vyvolávajícího dojem zlatého retrívra čekajícího na pohlazení, a máme tady skutečně třaskavý koktejl. 

Ostravský Večer tříkrálový je dobře narežírovaná i zahraná komedie, která diváky dovede vtáhnout a pobavit už jen tím, že se sama nebere příliš vážně. Tvůrci se rozhodli ukázat v ní rozličné podoby lásky, ale zároveň ji vystavět na bázi situačních gagů, které díky přesnému načasování skvěle vycházejí. Před divákem se tak rozehrává vskutku zábavná podívaná, jíž je snadné podlehnout.