Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský
Premiéra: 8. 7. 2024
Uvádění: Letní shakespearovské slavnosti
Režie: Vojtěch Štěpánek
Obsazení
Orsino, kníže ilýrský - Petr Buchta
Malvolio, Oliviin správce - Vladimír Polák / Marek Holý
Šašek Feste - Jiří Sedláček / Jiří Krhut
Viola, později převlečená za Cesaria - Sára Erlebachová
Olivie, hraběnka - Kamila Janovičová
Marie, její komorná - Kristýna Leichtová
Pan Tobiáš Říhal, strýc Olivie - Josef Kaluža
Pan Ondřej Třasořitka - Petr Panzenberger
Valentin, pán z Orsinovy družiny - Ivo Marták
Kapitán - Dušan Urban
Sebastian, bratr Violy - Radek Melša
Antonio - Lenka Kucharská Sedláčková
Fabian - Lukáš Adam
První strážný - Michael Rozbroj
Druhý strážný, Kněz - Tomáš Rossi
Délka představení: 2 h 40
Tvůrci se rozhodli krátit a v některých momentech text mírně poupravit, aby co nejlépe odpovídal jejich inscenačnímu záměru, nesnaží se však o přílišnou aktualizaci ani invenci, která by původního Shakespeara znásilňovala. Naopak zachovávají stylizaci historizujícího bezčasí, takže divák sice neví kde a kdy přesně se nachází, ale cítí nádech jisté snovosti a dávných dob. Inscenace jako by se snažila navazovat na tradici trubadúrské dvorské lásky, ale zároveň ji tak trochu stavěla na hlavu a dělala si z ní legraci, protože tam, kde je tento druh dvoření čistý a nevinný, je inscenace vášnivá a živočišná. Ukazuje rozmanité druhy lásky, dělá si z nich legraci, ale zároveň se stává jejich oslavou.
Scénografie sestává z majákovité stavby v levé části jeviště, která hraje řadu rozmanitých rolí a přes velmi konkrétní podobu zůstává její využití četné. Je to balkon panského sídla, zahradní branka i městská brána přesně podle potřeby. V zadní části jeviště se nachází modrá, částečně průhledná gumová opona, vpravo je vyvýšený stupínek a brána. Herci využívají celou šíři jeviště i jednotlivé kusy dekorací, občas je dokonce přemisťují či přestavují podle aktuální potřeby. Kostýmy mají historizující charakter, který přesně neodpovídá žádné konkrétní dějinné etapě, ale podtrhuje atmosféru dvorského příběhu.
Tvůrci naplno využívají komický potenciál nejrůznějších záměn a omylů, který text skýtá, a nechávají postavy, aby se navzájem honily jako kočka s myší a záměrně i nezáměrně se uváděly v omyl. V podstatě každý z charakterů, které se na scéně objeví, je zamilovaný do někoho, kdo o jeho city nestojí nebo o nich zatím nic netuší, což jen umocňuje komičnost daných momentů. Tím spíš, že režie je naplno využívá a dopřává postavám ještě více vnitřního i vnějšího zmatku, než kolik jim Shakespeare napsal. Režii se navíc skvěle daří pracovat s celkovým temporytmem, jelikož jedna scéna se plynule přelévá v druhou bez zbytečných prodlev a zaškobrtnutí.
Ostravský Večer tříkrálový je dobře narežírovaná i zahraná komedie, která diváky dovede vtáhnout a pobavit už jen tím, že se sama nebere příliš vážně. Tvůrci se rozhodli ukázat v ní rozličné podoby lásky, ale zároveň ji vystavět na bázi situačních gagů, které díky přesnému načasování skvěle vycházejí. Před divákem se tak rozehrává vskutku zábavná podívaná, jíž je snadné podlehnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat