Letní Lisabon

Nepatřím k lidem, kteří by se vraceli na místa, kde už někdy byli. Ne, že bych to nedělala nikdy, jenom mám pocit, že je toho pořád tolik nového k objevování, že na už navštívená místa nezbývá čas. Tentokrát jsem ale udělala výjimku a vzala naše do Lisabonu. Šlo totiž jenom o jednu zastávku naší letošní dovolené.

Den 1. - 28. 7.

Naše cesta začíná celkem tradičně na pražském letišti. Vzhledem k právě vrcholící sezóně prázdnin a dovolených tady je poměrně zalidněno, ovšem jelikož máme pondělí, netísní se tu vyloženě davy. Díky tomu zabere bezpečnostní kontrola sotva pár minut a čeká na nás kavárna. O flat white a dortík později se přesouváme ke gatu a odsud do letadla, které sice má drobné zpoždění, ale v Portugalsku přesto přistáváme načas. Tak už jenom sehnat lístky na metro a vyrazit do centra.

Ubytování máme ve Vila Garden Guesthouse jenom kousek od metra. Shodou okolností se tenhle hotel/penzion nachází na stejné ulici, kde jsme bydlely s kamarádkou při naší loňské návštěvě Lisabonu, jenom o pár desítek metrů výš. Jedná se o několikapatrový dům se zahrádkou ve vnitrobloku a velkou kuchyní, pokoje mají klimatizaci a jsou světlé a prostorné. Po zběžné obhlídce prostor tak odkládáme batohy, abychom se s nimi nemuseli tahat, a vyrážíme směrem do města na průzkum.

Lisabon je město mnoha tváří a záleží jen na vás, kterou si budete chtít vybrat. Vždycky ale počítejte s tím, že je tady spousta kopců, které prověří vaši fyzičku. Občas vám s jejich zdoláváním pomůže venkovní eskalátor nebo výtah, ve většině případů ale budete muset po svých. Můžete se ale aspoň utěšovat tím, že na vás čeká spousta nádherných výhledů na město z mnoha různých úhlů.

První odpoledne tady využíváme spíš k načerpávání všeobecné atmosféry. Lisabon pulzuje životem, a i když rtuť na teploměru překračuje třicítku, rozhodně existují i horší místa, kde trávit léto. Červencové cestování s sebou holt přináší nutnost popasovat se s vysokými teplotami. Abychom se aspoň trochu zchladili, vydáváme se prozkoumat krásy zdejší katedrály z 12. století. Není stoprocentně autentická, jelikož v 18. století ji poškodilo zemětřesní, což si vyžádalo obří rekonstrukci, ta se však pokusila vrátit budovu do historicky co nejvěrnějšího stavu. Vstup vás vyjde na 7 euro a můžete si v jeho rámci prohlédnout celý prostor katedrály včetně rozsáhlé sbírky liturgických předmětů a výhledu na venkovní terase pod rozetou.

Poté se vracíme do ulic, které nás dovedou až na jedno z hlavních lisabonských náměstí přímo na břehu řeky. Můžete se odsud vydat na promenádu, která vede až k mostu 25. dubna a dál, případně na opačnou stranu směrem k nákladním dokům, stejně tak můžete vyrazit hlouběji do centra města po jedné z jeho nákupních tepen. My se pokocháme výhledem a pak už alou najít nějakou restauraci trochu stranou hlavního ruchu, abychom si mohli dopřát naši první portugalskou večeři.

Den 2. - 29. 7.

Nový den nás vítá azurovou oblohou a spoustou sluníčka. Po rychlé snídani v sousedství našeho hotelu se tedy vydáváme na metro, abychom mohli prozkoumat další krásy Lisabonu. První dnešní zastávkou je Belem. Původně jsme měli v plánu zavítat do kláštera jeronimitů, který je jednou z hlavních turistických atrakcí, fronta před vchodem se však táhne donekonečna a čekat v ní se nám úplně nechce. Problém totiž je, že na rozdíl od mnoha jiných památek, tady neprodávají lístky na konkrétní časové sloty. Můžete si koupit vstupenku buď na dopoledne, nebo na odpoledne, ale v obou případech se jedná o zhruba pětihodinové okno, které není dál členěno. A jelikož množství lidí uvnitř je regulováno, buď sem dorazíte ještě před otvíračkou, nebo se musíte smířit s dlouhým čekáním. Délka fronty se odhaduje na hodinu až dvě, což na přímém slunci skutečně absolvovat nechcete. Zkoukneme proto pouze sousední kostel, který je volně přístupný a téměř bez fronty, načež se vydáváme k řece. Na jejím břehu stojí památník objevitelů, který nápadně připomíná ten Stalinův stávající kdysi na Letné. A není divu, jednak jsou oba z podobné doby, jednak vznikly za podobných okolností. Zatímco pražská "fronta na maso" je však už dlouho v propadlišti dějin, lisabonský památník stále vzdává hold 33 významným portugalským osobnostem.

O kus dál najdete také Belemskou věž, jednu z nejikoničtějších lisabonských památek, bohužel toho času pod lešením. Fotit se s ní v momentě, kdy ani pořádně není poznat, co to vlastně je, nemá cenu, tudíž si uděláme jenom krátkou zastávku a raději se vydáme ulovit něco malého ke svačině. V Belemu se totiž před mnoha lety začaly vyrábět dnes už proslulé koláčky pastel de nata. A jeden ze zdejších podniků v blízkosti kláštera se hrdě hlásí k tradici sahající hluboko do minulosti. Na vstup se sice stojí fronta, naštěstí však nepříliš dlouhá a rychle ubíhající, takže ani ne po dvaceti minutách už sedíme u stolu spolu s kávou a talířkem koláčků. Servírují tady i leccos jiného, takže pokud jste pastelům nepropadli, můžete otestovat jiný dezert nebo si dopřát některou ze slaných variant snacků.

Dostatečně občerstveni pokračuje v programu. Odpoledním cílem je dostat se na druhou stranu řeky a použít k tomu most 25. dubna. Jelikož je však na něj pěším vstup zakázán, budeme to muset vzít autobusem. Teoreticky tudy jezdí i vlak, ale po tom, odkud a kam směřuje, jsem se podrobněji nepídila. Jako správný knihomol si pochopitelně potřebuju udělat krátkou zastávku v LX Factory, protože tady mají jedno z nejkrásnějších knihkupectví, jaká můžete navštívit. Vedle toho je tu i spousta krámků, barů a restaurací, prostě takové bohémské umělecké centrum, kde můžete nakupovat, relaxovat nebo klidně jenom nasávat atmosféru. Centrum se nachází pod mostem 25. dubna, takže pokud chceme přes něj, budeme muset nahoru na autobusovou zastávku.

Naším cílem je socha Krista nápadně připomínající tu v Riu. Nejde o náhodu, brazilská socha posloužila Lisabonu jako inspirace, byť zdejší monument je podstatně menší. Teoreticky se dá dostat autobusem až k němu, ale znamenalo by to komplikované přestupy. Ze zastávky na druhé straně mostu je to pěšky slabých patnáct minut, které v pohodě ujdete, a pak už se budete moct pokochat výhledem na Lisabon. Socha Krista už vlastně nestojí v hlavním městě, přes řeku se nachází Almada, právě proto ho odsud ale můžete obdivovat v celé jeho nádheře. V okolí monumentu je křížová cesta, a pokud byste si chtěli výhled ještě vylepšit, dá se za pár euro vyjet nahoru k nohám sochy. I zezdola se však pokocháte dostatečně.

Sem jsme to vzali po silnici, tudíž jediná správná cesta zpět vede po řece. Na to je ale třeba sejít asi čtyři kilometry do městečka Cacilhas, odkud jezdí přívoz. Je to vcelku příjemná procházka pořád z kopce končící na nábřeží u dopravního lodního terminálu. Lodě odsud vyplouvají co patnáct minut, takže stačí si pořídit lístek a ve správný čas se nalodit. Přes řeku vám to zabere zhruba deset minut, přičemž se můžete dál kochat výhledy na most, město i sochu Krista.

Jelikož se blíží doba večeře, naší první zastávkou zpět v Lisabonu bude Time Out Market, velká hala plná podniků servírujících jídlo všeho druhu. Můžete tady otestovat pravou portugalskou kuchyni, ale stejně tak zaplout do mezinárodních vod a dopřát si těstoviny, pizzu, sushi nebo třeba nějaké asijské nudle. Nabídka je bohatá a uspokojí každého strávníka. Pochopitelně tady servírují i nápoje, tudíž záleží jen na vás, jestli dáte přednost lokálnímu pivu, vínu nebo něčemu nealkoholickému. My si dopřejeme jenom večeři, na skleničku se přesouváme směrem k centrálnímu náměstí, abychom si víno vychutnali přece jenom ve větším klidu. Slunce se sklání k západu, rosé je správně nachlazené a kolem nás se vznáší léto. Co víc si přát?

Den 3. - 30. 7.

Čeká nás poslední den v Lisabonu, než se přesuneme o kus dál. Jelikož teploty lámou letní rekordy, měli bychom vymyslet, jak se před horkem co nejefektněji schovat. Naštěstí nás tentokrát čeká program převážně uvnitř. Po snídani začínáme přesunem do jedné z novějších lisabonských částí, kde leží zdejší oceanárium. Jeho hodnocení jsou veskrze pozitivní a na pozorování ryb je navíc něco nesmírně uklidňujícího. Za vstup zaplatíte 25 euro a uvnitř můžete zůstat libovolně dlouhou dobu. Nejlákavější je bezesporu velké centrální akvárium, které zastupuje jakýsi univerzální oceán, v němž společně plavou druhy, které by se jinak nejspíš nepotkaly, menší akvária okolo potom reprezentují jednotlivé oceány a pro ně typickou faunu. Za návštěvu to tu rozhodně stojí, nicméně živému šnorchlování se to přece jenom rovnat nemůže.

Po několika hodinách mezi rybami je čas dát si něco malého na zub. Najdeme tedy kavárnu, která na nás působí sympaticky, a posadíme se na kafe a něco k němu. Ve stínu je příjemně, ale jinak slunko docela peče, o čemž se přesvědčíme v momentě, kdy se vypravíme na autobus, který nás má odvézt zpět do centra. Naštěstí je v blízkosti zastávky možnost skrýt se ve stínu stromů a náš spoj se objeví do deseti minut, takže se neupečeme zaživa.

Jak už bylo zmíněno, Lisabon je hodně kopcovitý a ani náš poslední den tady nás nemůže o členitost terénu ochudit. Na vrcholku kopce na nás tentokrát nečeká výhled, nýbrž klášter sv. Vincenta, který se může pyšnit unikátní kachlovou výzdobou a taky tím, že v něm nalezli místo posledního odpočinku králové z dynastie Braganza. Vstup vás vyjde na pár euro, ovšem můžete za ně obdivovat skutečně unikátní kus architektury. A pokud zdoláte několik desítek schodů až na střešní terasu, budete odměněni i tím výhledem. Malé bezvýznamné plus si klášter zaslouží i za to, že tu není nijak zvlášť přelidněno. Turisti očividně dávají přednost známějším památkám.

A už zbývá jenom jedna poslední část Lisabonu, kterou rozhodně nemůžeme vynechat - Alfama. Jedná se o nejstarší část města plnou úzkých uliček, schodišť, malých náměstíček a malebných zákoutí. Překvapivě to tady přežilo všechna zemětřesení, kterými si město kdy prošlo, a snad právě proto si místo zachovalo svůj starosvětský ráz. Je tu spousta barů a kavárniček, hraje tady typicky portugalská hudba a stojí za to tudy jenom tak brouzdat a v klidu rozjímat. Nakonec se ale dostaneme zase až úplně dolů na nábřeží.

Před večeří už nám zbývá jenom jedna poslední zastávka, a sice výtah Santa Justa, který je unikátní technickou památkou a zejména turisté neváhají stát dlouhou frontu, aby se jím mohli nechat vyvézt. Obousměrná jízda vás vyjde na 6 euro, ovšem můžete tu využít i celodenní lístek na lisabonskou MHD. A pokud se vám nechce čekat, svezte se spíš shora dolů, ve vrchním patře totiž fronty nebývají. Vedle výtahu je v torzu katedrály, která nepřežila zemětřesení, muzeum archeologie, ale to vynecháme a místo něj se přesouváme někam na večeři. Tentokrát to bude v italském stylu. Po hlavním chodu, dezertu a lahvi vína je čas vrátit se na hotel a zavrtat se do peřin. Ráno nás totiž čeká hodně brzké vstávání.

Odjezd

Asi nikoho nepřekvapí, že brzkému rannímu vstávání zrovna neholduju a odjezdy či odlety v nekřesťanských časech nemám ráda. Tentokrát se z postele musíme vykopat něco málo po půl čtvrté, abychom to do pěti stihli na letiště. Letadlo nám letí v půl sedmé, ale jelikož lisabonské letiště je vcelku vytížené, radši tu chceme být s předstihem. Pobalíme poslední věci, nahodíme batohy a vyrážíme na ulici chytit si taxík, což se ukazuje jako téměř heroický výkon. Zatímco v Praze ve čtyři ráno taxi seženete vcelku bez problémů, v Lisabonu jako by nic nejezdilo. Trvá dobrých deset minut, než se mi podaří ulovit Uber, ale nakonec jsem naštěstí úspěšná.

Čas do odletu využijeme k brzké snídani a zevlování po hale, protože nic jiného se vlastně ani dělat nedá. Pak už je čas nastoupit do letadla a vyrazit za pokračováním našeho dobrodružství doprostřed Atlantiku.

Lisabon je město, kam jsem se s chutí vrátila, jelikož už při první návštěvě si mě město získalo. Mám ráda zdejší atmosféru a celkově si Portugalsko vždycky užívám plnými doušky. Pozitivní je, že tu pořád ještě mám co objevovat.