Poslední dobou na mě s příchodem léta dosedá menší čtecí krize. Nevím, čím to je, ale s teplotami atakujícími třicítku jednoduše nemám náladu sahat po knížkách a věnuju se spíše intelektuálně méně náročným činnostem. Svou roli hraje i to, že se v létě snažím cestovat, a jelikož většina mých dovolených je dost aktivních, na čtení jednoduše nezbývá čas ani energie.
Začněme trochou cestování. Oproti loňsku jsem si tentokrát dopřála trochu odpočinkovější prázdniny, což však neznamená, že bych celou dobu seděla doma, spíš naopak. V půlce července jsme s mamkou vyrazily na pár dní do Toskánska. Mám tenhle italský region moc ráda, ať už pro jeho víno nebo neopakovatelnou atmosféru. Měla jsem příležitost podívat se do míst, kde jsem při minulé návštěvě nebyla, ale pořád toho ještě zbývá dost k objevování. Pokud chcete nějaké tipy, připravila jsem pro vás článek, a nesmí chybět ani video k načerpání atmosféry.
Závěr měsíce patřil Lisabonu. Šlo jenom o jednu zastávku z podstatně delší dovolené, ale o té víc v srpnu. I v tomhle případě se pro mě jednalo o návrat, jelikož jsem tady byla už loni v lednu, ale protože jsem tehdy ani náhodou neviděla všechno, vedle známých míst jsem si na seznam navštívených mohla připsat i nějaká ta nová. I v tomhle případě samozřejmě mám článek s tipy a videjko.
Krom zahraničí jsem trošku výletovala i po ČR, byť počasí tomu ne úplně přálo. S kamarády jsme vyrazili to Tábora, abychom si udělali výlet okolo města a potom trochu omrkli i zdejší krásy. Vyrazila jsem taky na návštěvu k našim, což jsme spojili s výletem do okolí Seče. A nesměly chybět ani procházky po Praze. Klasikou už se stává Stromovka, ale vypravila jsem se třeba taky na Vyšehrad, byť tam primárně na lov knížek v rámci letní akce od Knihy Dobrovský.
K létu pro mě patří nejrůznější open air divadelní představení, takže v červenci jsem zvládla hned dvě návštěvy Letních shakespearovských slavností. Napřed to byl Othello, což je letošní premiéra, a přestože to nebylo špatné, nemůžu říct, že by mě to nějak ohromilo. Potom jsem vcelku spontánně vyrazila ještě na Večer tříkrálový z ostravské produkce, který byl naopak skvělý a já si tím jenom potvrdila, že Ostraváci Shakespearovy komedie prostě dělat umí.
Po extrémně dlouhé době jsem vyrazila taky do kina, jelikož léto bez aspoň jedné návštěvy nějakého venkovního promítání by nebylo ono. Před Crossem promítali Návrat do budoucnosti, který jsem kdysi milovala a úplně zapomněla, jak strašně dobrý film to je. Spolu s kamarády jsme si v rámci movie clubu pustili snímek Macario, který námětem trochu připomíná naši pohádku Dařbuján a Pandrhola, což bylo minimálně velmi zajímavé. A pak jsem měla chuť na něco hodně nenáročného, tudíž jsem si dala rewatching první série Bridgertonových.
Pokud jde o čtení, žádný zvláštní zázrak to nebyl. Nějak jsem se přistihla při tom, že se mi do čtení vlastně moc nechce. Navíc se mi sešla hromada posudků, které si vyžádaly můj čas. Celkem jsem zvládla devět kousků, ale téměř polovina, čtyři, byly právě knížky na posudek. Zbylých pět se potom s jedinou výjimkou řadilo spíše k průměru, ne-li hůř. Měsíc jsem zahájila knihou na book club Morning Glory Milking Farm, což bylo živoucí peklo. Tahle kniha je jednak hloupá a jednak vážně špatně napsaná, takže prolouskat se jí bylo čiré utrpení. Moc jsem si nepomohla ani románem Papírový struny, který sice rozhodně má potenciál a autorka v něm krásně zachycuje hudbu a její tvoření, s jejím stylem jsme se ale úplně nepotkaly. Konečně došlo taky na Atlasovu šestku, která se mi v knihovničce povaluje už nějaký ten pátek a byť to nebylo špatné, ani mě to neohromilo. Naopak vynikající čtení, v tomhle případě poslech, byla novinka Jakuby Katalpy Úlice. Nedotkla se mě tolik, kolik mohla, ale stála za to. Měsíc jsem ukončila dalším dílem série Rokesby s názvem Falešná manželka, což bylo takové mile odpočinkové čtení, které neurazí, ale ani nenadchne.
A klasicky mám pro vás i video, pokud byste si chtěli o všech zmíněných knížkách něco poslechnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat