The Witch of Konotop

Autor: Hrihorij Kvitka-Osnovianenko

Premiéra: 28. 4. 2023
Uvádění: Národní divadlo Ivana Franka Kyjev (u nás Divadlo Hybernia

Režie: Ivan Uryvskyj

Obsazení
Nazar Zadniprovský / Oleksandr Jarema
Mychajlo Kukujuk / Andriy Saminin
Khrystyna Korchynská / Olena Chochlatkinová
Vjačeslav Chostikojev / Mychajlo Dadalev
Dana Kuz / Oksana Ždanovová / Marie Rudynská
Kateryna Artěmenková / Oksana Sydorenková
Anna Rudenko / Malvina Chačatrjanová
Marina Dadalevová / Anastasia Rula

Délka představení: 1 h 30

Konotop je vcelku obyčejná vesnice, jejíž obyvatelé nejsou ani lepší ani horší než kdokoliv jiný. Mají své touhy a přání, milují a touží po štěstí. A právě to je nakonec může svézt na scestí. Konotopská vědma je ukrajinská novela poprvé vydaná v roce 1837. Autor v ní lehce satirickou formou a se zapojením fantaskních prvků vycházejících z lidového folklóru vypráví příběh, do nějž je zapletena jedna krásná žena, dva potenciální nápadníci, lehce ďábelský našeptavač a čarodějnice, která má všechny pod palcem.

Inscenace Ivana Uryvskyje řeší především téma manipulací. Prostřednictvím několika postav je prezentováno, jak snadné je někoho přesvědčit k třeba i lehce absurdním činům, jsou-li mu předloženy ty správné argumenty. Už ne úplně mladý Mykyta Zabrjocha se trápí, protože přišel o otce a navíc se zamiloval do překrásné Oleny, která jej ale nechce, protože dává přednost mladšímu a pohlednějšímu Demjanovi. Nápadník se může smířit s odmítnutím. Anebo může popřát sluchu svému kumpánovi a pokusit se vypátrat ve vesnici čarodějku, která tam údajně žije a která by mohla mít moc zvrátit misky vah v jeho prospěch.

Příběh je vcelku banální, navzdory stáří téměř dvě stě let však zůstává aktuální. Tvůrci se z něj totiž rozhodli vytáhnout ta témata, která zůstávají věčná a nemění se. Na scéně tak defiluje pestrá přehlídka lidských typů, z nichž některé jsou směšnější než jiné, z nichž všichni však touží po štěstí bez ohledu na to, jakou cenu za něj zaplatí. Uryvskyj se nebojí své postavy stylizovat, vlastně až trochu karikovat, aby ukázal, co je na lidech a jejich rozhodnutích směšného. Nesnaží se přitom někomu vysmívat, spíše chce poukázat na absurditu lidského počínání tváří v tvář vlastním tužbám.

Inscenace si zachovává folklórní nádech své předlohy, jelikož její součástí jsou jednak odkazy na dávné ukrajinské tradice (např. ženich zasypaný dýňovými semeny symbolizující odmítnutí nabídky k sňatku), jednak lidové písně. Ty podtrhují celkovou, lehce pohádkovou a neskutečnou atmosféru a stávají se současně kulisou i způsobem, jak příběh vyprávět. Vedle toho se inscenace vyznačuje mimořádně výraznou vizuální složkou, která je výtvarně velmi působivá. Tvůrci se drží výhradně černobílých odstínů a barvu využívají jenom čas od času v podobě barevného svícení, jímž se snaží zdůraznit konkrétní situaci či okolnost. Scénografie je přitom velmi jednoduchá. Sestává ze stěny, v níž je okno a dveře, visí na ní kříž a podél ní se táhne výstupek. Dle potřeby může představovat interiér i exteriér v závislosti na konkrétní herecké akci.

Herecké výkony jsou velmi expresivní, ale daří se jim nesklouzávat k patosu. Mají v sobě přesně vyváženou míru teatrality, která diváka baví, aniž by jej ubíjela přehnanou nevěrohodností. Herci vychází z folklórního rázu inscenace a typizace svých charakterů a nesnaží se o psychologizaci, díky čemuž hra neztrácí tempo a udržuje si dramatičnost. Tvůrci předvádí postavy, které nejsou ani dobré ani špatné, byť přirozeně k jedné či druhé straně inklinují. Před divákem se tak odehrává drama volby, která zhoupne misky vah na jednu či druhou stranu, inscenace však navzdory tomu nepřichází o svůj satirický náboj umocňující celkovou komičnost.

The Witch of Konotop je vizuálně nesmírně působivá inscenace, která sice vychází z klasické literatury a ukrajinského folklóru, ovšem přináší velmi aktuální a nadčasová témata lidských voleb, manipulací a touhy mít se v životě co nejlíp třeba i navzdory vnitřnímu přesvědčení. Uryvskyj dokázal na jevišti stvořit živý obraz vyplněný poutavými hereckými výkony, který v sobě má navzdory celkové odlehčenosti něco nesmírně mrazivého.