Your Ghosts, My Shadows

Scénář, režie a choreografie: Pascal Marty & Emilie Lariche

Premiéra: 14. 9. 2025
Uvádění: Divadlo Komedie

Obsazení
Adam Sojka
Leo Terris
Lukas Lizama Garrido
Jana Hampl Maroušková
Paula Morejón García
José Guzmán
Voiceover - Vojtěch Franců

Délka představení: 1 h

Odkud vlastně pocházíme, kde máme domov a proč toto místo tak často opouštíme, občas nenávratně? Nová inscenace taneční skupiny Lenka Vagnerová & Company, k jejíž tvorbě byli přizváni choreografové Emilie Lariche a Pascal Marty, řeší téma odcházení a návratů. Těch skutečných, i těch vzpomínkových.

Inscenace dává prostor šestici tanečníků, dvěma ženám a čtyřem mužům, kteří představují různé verze minulostí, přítomností i potenciálních budoucností, reagují na sebe a různými způsoby se zrcadlí. Na scéně se obvykle pohybují všichni nebo ve dvojicích, případně trojicích. Naciťují se na hudbu Wolffa Bergena, následují ji a nechávají se unášet jejími tóny. Jejich pohyby jsou vláčné, klouzavé a celá choreografie je velmi kontaktní. Tanečníci se na mnoha místech různými způsoby proplétají, jako by se snažili vymotat z komplikovaných vztahů, do nichž byli vrženi. Vedou souboje se sebou samými i se sebou navzájem a vytváří vzájemné odrazy. Velmi často zpodobňují dva tanečníci jedinou postavu zmítanou uprostřed dilematu, jelikož ji to táhne dvěma směry a nemůže se rozhodnout, který zvolit. Jednotlivé pasáže v sobě mají agresivitu a vztek, v kontrastu k tomu jsou jiné umírněné, něžné a téměř romantické.

Scéna je jednoduchá, takřka prázdná, nachází se na ní nicméně otočná stěna, která z jedné strany evokuje interiér, z té druhé exteriér a dá se s ní libovolně manipulovat, čehož tanečníci využívají. Stěnu je na obou koncích možné zalomit, takže může vytvářet tvar písmene L nebo U a vyvolávat dojem uzavřených místností, v nichž jsou dotyční uvěznění a snaží se uniknout, i když vlastně není kam ani kudy. Tvůrci velmi dobře pracují také se světlem a barevným spektrem, což jim pomáhá budovat atmosféru a podtrhávat určitou míru ponurosti. Inscenace totiž neustále balancuje na hraně mezi štěstím a smutkem a má v sobě nádech zvláštní nostalgie.

Příběh tentokrát není vyprávěn jenom tancem a hudbou, ale i doprovodným textem. Pro alespoň základní orientaci v příběhu je součástí inscenace i několik mluvených pasáží. Něco z toho jsou telefonáty s voiceoverem ze záznamu, něco potom živé rozhovory probíhající přímo na jevišti. Částečně je to v češtině, částečně v angličtině a v obou případech jsou k dispozici titulky s překladem. Tyto doprovodné mluvené pasáže ukotvují tanečníky v čase a prostoru a proměňují celkovou dynamiku, jelikož zpomalují a zklidňují tempo, ale zároveň na scéně eskalují jiný druh konfliktu.

Pokud se může Your Ghosts, My Shadows něčím pyšnit, pak je to atmosféra, která zůstává po celou dobu lehce tajemná, přesto umožňuje číst ve vztazích mezi postavami i příběhu jako celku. Bergenova hudba je nesmírně melodická a tanečníci ji umí perfektně vytěžit. Jejich pohyby jsou v souladu s ní, vznikají a zanikají na jejích tónech a neustále vytváří živý konflikt udržující diváka v napětí. Inscenace v sobě má nádech hořkosladké melancholie, která k divákovi promlouvá a dost často ho nutí zamyslet se nad tím, jaké vlastně jsou jeho vlastní vztahy a jestli stojí za to za ně bojovat.