Hana

Autor: Alena Mornštajnová
Dramatizace: Jiří Janků

Premiéra: 4. 4. 2025
Uvádění: Divadlo na Vinohradech

Režie: Petr Svojtka

Obsazení
Mira - Tereza Císařová
Hana, Miřina teta - Andrea Elsnerová
Rosa, maminka Miry a sestra Hany - Zuzana Vejvodová
Elsa Helerová, matka Hany a Rosy - Andrea Černá
Mutti Greta, její matka - Radka Fidlerová / Regina Rázlová
Ivana Zítková-Horáčková, přítelkyně Hany a Rosy - Antonie Talacková
Ludmila Karásková, starší přítelkyně Elsy - Naďa Konvalinková
Karel Karásek, manžel Rosy - Kryštof Rímský
Dědeček Bruno, manžel Mutti Grety - Jaroslav Satoranský
Jaroslav Horáček, přítel Hany - Marek Holý
Gustav Horáček, jeho syn - Erik Zabrucký
Alois Urbánek, Vězeň a další - Václav Hanzl
Leo Gross, Zedníček a další - Dominick Benedikt
Kap. Horník, Dr. Lewy a další - Jan Krafka
Skácel, Dozorce a další - David Steigerwald
Prášilová, Zítková a další - Vendulka Křížová
Jarmilka Stejskalová, Jarka a další - Kateřina Elizabeth McIntosh
Ida Horáčková, Bloková a další - Sabina Rojková
Horníková, Hlasatelka a další - Barbora Poláchová
Matka Jaroslava, Žena a další - Alice Laksarová
Zdravotníci, Tanečníci, Stráže a další - Mimický sbor Divadla na Vinohradech

Délka představení: 3 h 10

Ve Valašském Meziříčí propukne epidemie tyfu a malou Miru připraví o všechny příbuzné s výjimkou podivínské tety Hany, na niž si ve městě všichni div neukazují prstem. Za jejím zvláštním chováním je ale ukrytá dlouhý příběh... Román Aleny Mornštajnové Hana se stal bestsellerem a už řadu let se těší neutuchající čtenářské přízni, proto není překvapivé, že stále přibývají nové divadelní adaptace. Ta vinohradská je velmi klasická a ke své předloze možná až zbytečně otrocká, což inscenaci ubírá na síle.

Dramatizace se ujal Jiří Janků, který se rozhodl být velmi doslovný a přiblížit příběh i těm, kdo neznají románovou předlohu. Na jednu stranu tak příběh dostává vcelku lineární charakter, v němž se snadno orientuje, na druhou však působí pro divadlo až příliš literárně. Nepomáhá ani režie Petra Svojtky, která  jde na ruku textu a inscenace je tak zbytečně mnohomluvná. Tam, kde by stačil divadelní náznak, jejž divák snadno přečte, dochází k popisu a vysvětlování. Trochu nešťastné je i zvolení Miry jako hlavní vypravěčky, protože události líčí z pozice nezúčastněného pozorovatele, což jim ubírá na síle i emočním prožitku.

Režie má zajímavé nápady, které ale bohužel dost často nahodile střílí, aniž by je koncepčněji ukotvovala. Zajímavé je kupříkladu setkání Hany a jejího milého v kavárně, kde oba na střídačku vedou normální konverzaci i sdělují divákům své myšlenky, bohužel se však tento princip v rámci inscenace neopakuje a působí tedy jako nahodilý výkřik, který nezapadá. Stejné je to s momenty, kdy už mrtví příbuzní vstupují do děje a komentují, co se na scéně právě odehrává, aniž by napřímo s kýmkoliv interagovali. Vlastně je to jen jiný způsob, jak do příběhu vnést vypravěče, který je ale navíc, protože k pochopení dění by stačila i prostá jevištní akce. Toto dublování je jedním z nejvýraznějších problémů inscenace, jelikož jako by z nějakého důvodu měla potřebu neustále všechno polopatě vysvětlovat, místo aby ponechala pracovat atmosféru a divákovu imaginaci.

Scéna je vcelku jednoduchá a téměř prázdná. Z obou stran ji rámují uzavřené regály fungující jako odkládací skříňky, které však lze v případě potřeby velmi rychle proměnit ve vězeňské palandy. V zadní části jeviště je potom vyvýšený výklenek hrající rozmanité úlohy. Jednou je to pódium, podruhé vagon nebo třeba rám okna skrývajícího dění na ulici. Porůznu se také doplňují další, drobnější kusy nábytku jako stůl či židle. V některých momentech se jeviště rozdělí na poloviny a hraje se souběžně ve dvou plánech, případně se mezi sebou tyto dvě situace střídají a různě se prolínají. Občas vypomůže i světlo, ovšem atmosféra a prostředí jsou tvořeny primárně hereckou akcí, nikoliv vizuálními efekty.

Titulní role Hany byla svěřena Andree Elsnerové, která navzdory tomu nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Vychází to už z dramatizace, která, jak už bylo zmíněno, nechává její příběh vyprávět prostřednictvím Miry. Herecky výraznější a zajímavější je u Elsnerové  poloha podivínské zestárlé Hany, která se choulí do sebe, přihrble se šourá vpřed a zhrublým, pološeptavým hlasem občas něco pronese. Mladá Hana s ní ostře kontrastuje, protože je energická, rozverná, bezstarostná a všude je jí plno. Tereza Císařová coby Mira je ve svém projevu vcelku civilní, zejména stává-li se vypravěčkou, její dětské a pubertální Miře chybí trocha bezstarostné lehkosti a potřeštěnosti a působí snad až moc dospěle. Působivá je Andrea Černá v roli Elsy, která mísí sebevědomé vystupování s vnitřním napětím a nejistotou, což postavě přidává další rozměr. Překvapivě komický rozměr má Mutti Greta Radky Fidlerové, která vystupuje s razancí královny a rozhodně si od nikoho nenechá nic líbit.

Vinohradská Hana není špatná inscenace, jen je možná zbytečně literární. Tvůrci se tak moc snaží být věrní předloze, až zapomínají na divadelní výrazové prostředky a okrádají sami sebe o emoce, které by jejich prostřednictvím mohli budovat. Herecké výkony jsou vesměs dobré, byť asi ne vyloženě ohromující, trochu zamrzí, že Andrea Elsnerová v titulní roli nedostává tolik prostoru, kolik by mohla. Jako celek má inscenace zajímavé nápady, bohužel ne vždy pořádně vytěžené, a lehce nevyvážený temporytmus. Milovníci románu si určitě přijdou na své, milovníci dobrého divadla možná budou lehce zklamaní.