Elisabeth

Hudba: Sylvester Levay
Libreto: Michael Kunze
Český překlad: Michael Prostějovský

Premiéra: 12. 12. 2024
Uvádění: Národní divadlo moravskoslezské

Režie: Jiří Nekvasil

Obsazení
Elisabeth - Alžbeta Bartošová / Natálie Tichánková
Elisabeth jako mladá dívka - Veronika Boráková / Natálie Podškubková
Luigi Lucheni - Lukáš Adam / Tomáš Savka
Smrt - Jan Kříž / Patrik Vyskočil
Císař Franz Josef - Roman Harok / Lukáš Vlček
Arcivévodkyně Sofie, tchyně Elisabeth - Andrea Gabrišová / Markéta Schimmerová Procházková
Arcivévoda Rudolf - Radim Bierski / Adam Živnůstka
Arcivévoda Rudolf jako dítě - Lukáš Bátor / Jan Pražák / Rostislav Radecki
Vévoda Max Bavorský, otec Elisabeth - Jiří Hájek / Oldřich Kříž / Roman Krebs
Vévodkyně Ludovika, matka Elisabeth - Jarmila Hašková
Hlas soudce - Pavel Soukup

Délka představení: 2 h 50

Ohromovala svou krásou, o níž se mluvilo napříč Evropou i světem. Dovedla si získat srdce jednoho z nejmocnějších mužů své doby a dosáhnout díky němu mimořádného postavení, přesto nebyla šťastná. Rakouská císařovna Elisabeth, přezdívaná Sisi, se jednoduše narodila do špatné doby, protože 19. století navzdory sílícím feministickým tendencím ženské nezávislosti stále příliš nepřálo.

Ostravské nastudování muzikálu Elisabeth Sylvestra Levaye a Michaela Kunzeho je teprve druhé u nás. Na rozdíl od svých plzeňských předchůdců volí tvůrci trochu jiný inscenační klíč, který staví do centra dění Lucheniho coby výsměšně ironického vypravěče, jenž se neskrývaně baví tragikou předkládaného příběhu. Stává se principálem dvorského cirkusu plného přetvářky a falše, v němž pevnou rukou vládne Jeho Veličenstvo Smrt. Inscenace hodně stojí na kontrastech mezi živoucí roztančenou nádherou života a ponurou jistotou smrti, která však nemusí být tak strašná, jak se na první pohled tváří. Lucheni Smrti na jednu stranu slouží, na druhou se jí však směje do tváře. A Smrt se proti tomu nijak neohrazuje, přestože s sebou nese nádech démoničnosti.

Inscenace silně stojí na dynamice vztahu mezi Smrtí a Elizabeth, jejichž cesty se neustále protínají, ale přesto jako by byli nuceni se míjet. Po celou dobu mezi nimi panuje a vzrůstá napětí znázorňované pohledy a téměř vykonanými dotyky, které však zůstávají nenaplněné milimetry předtím, než k nim dojde, přibližováním se a vzdalováním, vzájemnými úniky. Připomíná to škádlení kočky s myší, které se pohybuje na hraně a otázku stran vítěze nechává až do samotného závěru otevřenou. Jiří Nekvasil se snaží především budovat na jevišti vztahy, jejichž prostřednictvím následně vypráví příběh osudové lásky mladé císařovny a její cesty sama k sobě. Velmi zajímavým nápadem je rozdělení role Sisi mezi dvě herečky, z nichž jedna symbolizuje nezkaženou, ještě dětskou naivitu, zatímco druhá tvrdé vystřízlivění tváří v tvář dvorským intrikám. Je symbolické, že k výměně dochází v průběhu Elisabethiny árie Jen já vím, jak mám žít, v níž poprvé naplno přebírá vládu nad vlastním životem.

Scénografie evokuje cirkusovou manéž kříženou s divadlem a obklopenou lóžemi pro diváky v čele s tou císařskou. Tuto stylizaci ještě umocňuje company, která často vystupuje v kostýmech artistů či kabaretních umělců. Scénografie je v některých chvílích doplněna spuštěnou laternou magikou, na niž se promítají možná lehce kýčovité, ale atmosféru dokreslující vizualizace. Kostýmy se nevyznačují přehnanou zdobností, jsou spíše jednoduššího charakteru, ale napomáhají dokreslovat charakter postav a dobově zhruba odpovídají. Výjimkou je pouze Smrt v koženém černém kabátě, jejíž oděv evokuje věčnost a nadčasovost.

Ostravská Elisabeth je velmi dobře obsazená a skvěle zahraná. Jednotliví protagonisté se báječně doplňují a i hlasově spolu ladí. Lucheni Tomáše Savky je bodrý strýček, který se moc rád poslouchá a ještě radši se baví na cizí účet. Má až škodolibou radost z cizího neštěstí a rochní se v něm, navíc dovede svůj příběh podat tak líbivě, že nikomu vlastně skoro nepřijde na mysl, že se ve skutečnosti jedná o císařovnina vraha. V roli Smrti se divákům představuje Patrik Vyskočil, který kolem sebe šíří velmi démonickou auru. Prochází se po scéně jako obří pavouk snovající své sítě, jeho pohyby jsou nesmírně úsporné, vláčné, skoro lenivé, ale přesto samotnou svou přítomností dovede zaplnit celý prostor. Má příjemnou barvu hlasu a dovede skvěle pracovat s emocemi a celkovým prožitkem. O roli císařovny Elisabeth se dělí Natálie Podškubková a Natálie Tichánková. První zmíněná hraje mladinkou a stále ještě naivní Sisi, která se na svět dívá přes skla růžových brýlí, druhá potom císařovnu nasazující si autoritativní masku, aby v dvorském prostředí přežila. Tichánková svým pojetím role vzbuzuje stejnou měrou sympatie jako odpor, jelikož její Elisabeth v sobě má něco sebestředného a do sebe zahleděného, s čím se žene výhradně za vlastním uspokojením. Její ztvárňování osobního neštěstí je však hluboce procítěné a jímavé, stejně tak její neukojitelná touha po osudové lásce, před níž však jako by nepřestávala utíkat.

Ostravská Elisabeth je fantastická inscenace plná skvělých hereckých výkonů. Režie přináší řadu zajímavých a velmi funkčních nápadů, dovede bryskně střídat nálady a v často až filmových střizích přecházet z jedné scény do jiné, aniž by to působilo násilně nebo ochuzeně. Celkové pojetí je velmi teatrální v tom nejlepším smyslu slova a herecky vybroušené. Pokud tedy máte rádi tento konkrétní muzikál nebo dobře udělané muzikály všeobecně, zastávka v Ostravě je pro vás nutností.