Nana a Zabiják

Autor: Émile Zola
Divadelní adaptace: Iva Klestilová

Premiéra: 13. 12. 2025
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Michal Dočekal

Obsazení

Gervaisa / Zoe - Ivana Uhlířová

Nana - Karolína Knězů

Lantier / Colombo / Hrabě Muffat de Beauville - Petr Konáš

Coupeau / Paul Daguenet - Aleš Bílík

Goujet / Salomon Steiner - Viktor Dvořák

Štěpán / Jiří Hugon - Vojtěch Franců

Klaudius / Bijard / Filip Hugon - Tomáš Krutina

Madame Coupeau / Triconka / Madame Hugon - Dana Batulková
Madame Goujet / Leratová - Eva Salzmannová

Madame Lerilleux / Hraběnka Sabina de Beauville - Evellyn Pacoláková

Virginie / Sametka - Marie Anna Myšičková

Bijardtová / Estel de Beauville - Denisa Čapková

Lerilleux / Bazouge Ditt Perko / Faucherry - Milan Kačmarčík

Stařec Bru / Bordenave / Otec Vénot - Hanuš Bor

Délka představení: 2 h 50

Když se řekne "naturalismus", většině lidí se zřejmě vybaví Émile Zola, který je téměř synonymem k tomuto literárnímu směru. Adaptace jeho románů se na českých jevištích objevují nepříliš často a nejnovější inscenace divadla ABC je navíc unikátní tím, že spojuje dva jeho nejznámější romány, Zabijáka a Nanu, do jediného vyprávění o fyzickém i morálním úpadku, které je až překvapivě aktuální.

Tvůrci v ABC se rozhodli pro divadelní adaptaci ne jednoho, ale hned dvou Zolových románů, které na sebe volně navazují, jelikož zachycují osudy dvou generací téže rodiny. Navíc vykazují značné paralely, protože vypráví příběh o pádu na dno v důsledku ničivých závislostí, stejně tak však o touze po lepším životě a snaze vymanit se z pout daných prostředím, do nějž se hrdinové narodili. Ve světě obou vyprávění vládnou peníze a všechno, co se za ně dá koupit. Kořalka nebo sex, je to vlastně jedno. Dokud je co rozhazovat, je dobře. Píše se konec 19. století a Paříž zažívá nebývalý stavební boom. Nové budovy tu vyrůstají jako houby po dešti, což znamená, že je neustále dost práce pro každého, kdo o ni stojí. Gervaisa do města možná dorazila plná nadějí, ale brzy přišlo kruté vystřízlivění, jelikož její muž pije, co vydělá, utopí v alkoholu, a nakonec ji úplně opustí i se dvěma malými dětmi. Naštěstí se záhy najde člověk, který si ji chce vzít, a navíc má naprostý odpor k lihovinám. Život by se tak mohl začít obracet k lepšímu. Nebo ne? Dramatizace Ivy Klestilové se soustředí na ty nejzásadnější momenty obou románů a dovede je podat výstižnou zkratkou, v níž však nic neschází.

Tvůrci ke každému z románů přistupují trochu jinak a volí jiný inscenační klíč, prostředky i barevnost. Zatímco první polovina vycházející ze Zabijáka je barevně střízlivější a hlavním odstínem je modrá dělnických uniforem, Nana je spíše lascivní, růžová a červená, ale také černá, stejně jako luxusní obleky mužů toužících po kurtizánině přízni. Výrazně se proměňuje také energie a celková dynamika. Všechno je najednou vulgárnější, ale jaksi uhlazenější, z ulice do salónu. Zatímco první polovina je postupným zanořováním hloub a hlouběji do deprese, druhá je značné odlehčení, byť jenom zdánlivé. Naplno se vyjevuje kontrast mezi dělnickou třídou přežívající od výplaty k výplatě a společenskou smetánkou, jejíž hrabivost jí dláždí cestu do pekla a ve své podstatě je stejně zvrácená jako urputné přežívání. Mění se totiž kulisy, ale nikoliv sama lidská podstata.

Hlavním scénografickým prvkem je lešení uprostřed jeviště, které působí dostatečně abstraktně, aby pouhou změnou svícení či jevištní akcí mohlo dojít ke změně prostředí. scéna je navíc v mnoha obrazech velmi působivá, jelikož herci se na konstrukci porůznu zavěšují, balancují na její hraně, či ji přelézají a podlézají. Režie tak má značný prostor pro jevištní metaforu a ve velkém ji využívá. Dočekal v rámci inscenace pracuje také s tzv. voice bandem, zejména chce-li zachytit konkrétní prostředí a atmosféru. Navzdory náročnosti této formy mluvy, která vyžaduje preciznost, má-li být srozumitelná, si s ní aktéři poradili velmi dobře, takže nedochází k problémům s porozuměním a voicebandové prvky navíc dobře strukturují příběh.

Inscenace je vynikající také herecky, přičemž jejími královnami jsou Ivana Uhlířová a Karolína Knězů. Každé z nich patří jedna polovina během níž fakticky neslezou z jeviště, ovšem objevují se v rámci celého představení. Gervaisa Ivany Uhlířové je na začátku životem ošlehaná, ale nezlomená žena, která je stále ještě ochotná věřit ve šťastné konce, byť s jistou dávkou skepse, nepostrádá cílevědomost a v rámci jevištního prostoru dovede být nesmírně dominantní. Přímo před očima diváků se však postupně proměňuje v na alkoholu závislou trosku, která už netančí po scéně svižně a s lehkostí, ale jenom se plazí, třese a propuká v nekontrolovatelné záchvaty činorodosti či vzteku. Zatímco na začátku budila sympatie, ke konci je to jenom lítost a odpor. Karolína Knězů jako Nana je zdánlivě hloupoučká naivka, která však velmi dobře ví, za jaké nitky zatahat, aby dosáhla svého. Tváří se jako neviňátko, mrká dlouhými řasami, ale vzápětí se lascivně vine k jakémukoliv z mužů na scéně ochotnému zaplatit. Veškeré její počínání má erotický podtext, režie však její kariéru prostitutky zachycuje velmi vkusně a bez přehnané lacinosti a daří se ji ukázat ji do jisté míry jako oběť, nikoliv jako tu, která životy sama ničí. Z mužských aktérů zaujme Aleš Bílík především jako Coupeau, který na jevišti prodělává přerod z věčného optimisty s hlavou v oblacích, v pesimistu, pro nějž život ztratil smysl, takže se topí v alkoholu, jenž se nově stává jeho modlou. Z energického pobíhání po scéně se stává opilecké vrávorání a nekonečně smutný úpadek. Stejně tak působivý je Petr Konáš jako hrabě de Beauville, který touží být morální oporou své vrstvy, ale je mučen nepřemožitelnou přitažlivostí k Naně, jenž si z něj dělá poslušného psíka. Na Konášovi je celou dobu znatelný vnitřní boj, v němž se mu stále méně daří nepodlehnout.

Nana a Zabiják není ani trochu pozitivní inscenace, spíš naopak, je to hluboká deprese, která velmi umně nastavuje zrcadlo naší společnosti a ukazuje ji v ne právě nejpříznivějším světle. Témata závislostí, peněz, chudoby, touhy po lepším životě jsou věčná, proto i inscenace s divákem velmi silně rezonuje a ukazuje nedozírné následky mnohdy drobných a na první pohled nevinných rozhodnutí.. Nedívá se na ni snadno, dovede však naprosto pohltit svou atmosférou i hereckými výkony, takže navzdory velkorysé stopáži ani na moment nenudí.