Adéla Rosípalová - Následuj mě tiše

Sam před svou minulostí utíká, Viktor o ní nemluví. Z těch dvou se stanou spolubydlící na olomouckém intru a přes počáteční nevraživost mezi nimi začne klíčit opatrné přátelství. Mají toho totiž společného víc, než si na první pohled mysleli, a možná právě to by jim mohlo pomoct zahojit rány, jež si nesou z minulosti.

Sam si na staré škole procházel šikanou a rozhodl se proto od bývalého života odstřihnout a začít jinde úplně od začátku. Z Prahy přesídlí do Olomouce a nastoupí na jedno ze zdejších prestižních gymnázií. Znamená to pro něj sice život na internátu a pravidelné víkendové pobyty u babičky, ale jde o vcelku malou oběť v porovnání s tím, co zažíval dřív. Úplně nepočítá s tím, že by měl mít spolubydlícího, spoléhal na to, že mu otec zařídí samostatné bydlení. Kapacity studentských ubytoven jsou ale omezené, tudíž nemá jinou možnost, než pokoj sdílet.

Jeho spolubydlící Viktor není ze společného bydlení nijak odvařený. Zvlášť když se ukáže, že ti dva mají naprosto odlišné režimy i koníčky, takže si dost možná polezou na nervy. To se v řádu několika minut skutečně stane, takže se rozhodnou pro sepsání pravidel, která jim mají sdílení jednoho prostoru usnadnit. Proti všem předpokladům ale záhy začnou zjišťovat, že toho mají společného víc, než si prve mysleli, a i když každý z nich si nese rány na duši z jiných důvodů, pokud se otevřou jeden druhému, mohlo by se jim podařit navzájem se uzdravit.

Román je křehkým příběhem o dospívání a touze po pochopení i hledání sama sebe v prostředí, které vám umožňuje stát se naprosto kýmkoliv. Sam si z minulosti odnáší traumata, s nimiž musí bojovat, a snaží se, seč mu síly stačí, zároveň však jako by stále narážel na hradbu nepochopení u svých blízkých. Autorka lehce tematizuje šikanu, mnohem víc se však zaměřuje na následné trauma a potřebu obětí najít způsob, jak se s minulostí vyrovnat. Ukazuje, jak rozličné podoby mohou mít vnitřní zápasy jedinců, stejně tak, jak obyčejné věci mnohdy stačí, aby se někdo cítil líp. 

Autorčin styl se vykazuje vlastní svébytnou poetikou, s níž dovede psát i o těžkých věcech a komplikovaných tématech s překvapivou lehkostí. Ukazuje nesmírné pochopení pro téma, které si zvolila, a nesnaží se jej žádným způsobem bagatelizovat, zároveň ovšem nemá potřebu uvrhnout čtenáře do deprese. Spíše naopak, protože román je především o naději, postupných krůčcích, které vedou k uzdravení duše a každodenních drobnostech, které sice můžou někomu připadat marginální, ale pro dotyčného mají cenu zlata.

Následuj mě tiše je dobře napsaný příběh ze střední školy o úplně obyčejných věcech, který ale otevírá důležité otázky. Autorka v něm řeší šikanu, mezilidské vztahy i traumata, která může obojí způsobovat, byť to na první pohled není vidět. Text je napsán s pochopením pro otevíranou problematiku, nesnaží se ji nijak marginalizovat, zároveň však nechce uvrhnout čtenáře do deprese. Autorka navíc píše až poetickým jazykem, jímž dovede velmi přesně a výstižně vykreslit emoce svých hrdinů. Příjemným bonusem navíc je potom české prostředí a zasazení děje na konkrétní místa v Olomouci. Nedá se říct, že by šlo o úplně odpočinkovou knihu, navzdory vážným tématům však jde o milé čtení, které dokáže pohladit po duši.