Zničit

Autor: Michel Houellebecq
Překlad: Alan Beguivin
Dramatizace: Tomáš Ráliš

Premiéra: 24. 1. 2026
Uvádění: Divadlo Komedie

Režie: Tomáš Ráliš

Obsazení
Prudence - Nina Horáková
Cécile - Gabriela Míčová
Indy/Solene - Petra Tenorová
Paul - Jan Hájek
Hervé - Radim Kalvoda
Aurélien/Renaud - Michal Lurie
Bruno/Édouard - Tomáš Pavelka

Délka představení: 2 h 35

Evropa se zmítá v krizi, veřejné mínění o politicích je v lepším případě vlažné a v tom horším nepřátelské a Paul se vedle toho musí potýkat i s osobními problémy, protože jeho manželství pomalu spěje k hořkému konci. S Prudence už jsou víc spolubydlící než pár a je otázkou, jak dlouho mohou tento modus vivendi udržovat, než jeden z nich definitivně řekne dost. Francouzský spisovatel Michel Houellebecq je proslulý svými kontroverzními prózami, v nichž se velmi často opírá do krize nejen evropských hodnot. Román Zničit, který osobně označil za svůj poslední, pro Městská divadla pražská zdramatizoval režisér inscenace Tomáš Ráliš.

Rálišova dramatizace, stejně jako celá inscenace, se dá rozdělit na dvě části, které jsou v tomto případě i jasně oddělené přestávkou. V té první se divákům nabízí politické drama. Uznávaný, ale nepříliš oblíbený ministr financí startuje prezidentskou kampaň, což s sebou přináší nové otázky a témata, která musí řešit, má-li v nadcházejících volbách uspět. Paul pracuje jako jeho poradce už řadu let, má k němu blízko a zvykl si na dlouhé přesčasy a jen zřídkavé návštěvy doma, kde v podstatě pouze přespává. To přirozeně ústí v hlubokou krizi jeho manželství, na niž se nabalují i další rodinné problémy eskalující do nečekaných rozměrů. Druhá část je o poznání intimnější, protože staví do středu Paula tentokrát jako soukromou osobu a naplno se noří do jeho osobní krize. Témata rozehraná před přestávkou najednou ustupují do pozadí a na významu získává hrdinovo soukromí. Vzniká tím vcelku zajímavý kontrast, bohužel tím však zároveň vzniká dojem jisté plochosti charakterů, jejichž motivace ke konkrétnímu jednání zůstávají záhadou. Na druhou stranu, Ráliš si zcela úmyslně volí jako vypravěčský klíč Paulovu perspektivu, tudíž i jeho hrdinovi mohou různé nuance jednání osob okolo zůstat utajeny.

Přestože Houellebecqův román čítá bezmála 550 stran a obrovské množství charakterů, inscenátoři se rozhodli pro využití pouhých šesti herců. V jejich centru stojí Jan Hájek jako Paul, který jediný zůstává po celou dobu v jediné roli, okolo krouží další další postavy více či méně ovlivňující jeho život. Každý ze zbývající pětice se objevuje ve dvou až třech dalších rolích, které jsou rozlišeny kostýmem i novým hereckým pojetím. Zaujme zejména Petra Tenorová, ať už jako Indy, ukázková semetrika bažící po penězích, která se nedokáže přenést přes kariérní zneuznání a kope kolem sebe do každého, kdo se třeba i jen náhodou ocitne v její blízkosti, nebo jako přemotivovaná PR manažerka Solene s ústy plnými naučených frází a řešením každého problému na počkání a nemožného do pár hodin. Nina Horáková je nejvýraznější coby Paulova žena Prudence, která zpočátku působí jako od reality poněkud odtržená jogínka se zálibou v magii, zejména v druhé půli však ukazuje neskutečnou emocionální hloubku, která až dojímá. Sám Hájek je ukotvený v roli stárnoucího cynika s upadajícím zájmem o cokoliv, který pomalu ztrácí víru v lidstvo, sebe sama i svůj život a poddává se dění bez touhy nějak se vůči němu vymezit nebo jej měnit.

Inscenace je příjemná i vizuálně. Scénografie je jednoduchá, ale její čistota neodvádí pozornost od textu a jeho sdělení. Nacházíme se v blíže neurčeném prostoru vyplněném náhodnými "kameny" sloužícími k sezení, jejž rámují opony s kouřovým vzorem, které stejnou měrou prostor uzavírají jako přenášejí do určité snovosti, nadpozemskosti. Konkrétní prostředí je dotvářeno primárně hereckou akcí, případně kusy dekorací nebo rekvizit, které se na scéně podle potřeby objevují, vynikající je také práce se světlem, jež skvěle umocňuje atmosféru.

Inscenace není tematicky zcela jednotná, je však nesmírně aktuální. Otevírá otázky politické manipulace, ovlivňování veřejného mínění či vytváření mediálního obrazu, poukazuje na nebezpečí terorismu a deep fake, stejně tak však předestírá mezilidské vztahy a jejich komplikovanost tváří v tvář vnitřním i vnějším hrozbám. Navzdory celému zástupu vcelku depresivních témat je však především v první půli překvapivě odlehčená, ač se často pohybuje na hranici černého humoru. Dramatizaci se podařilo z románu vytáhnout to zásadní, a i když místy je poněkud zkratkovitá, celkovému pojetí to neškodí. V kombinaci s velmi dobrými hereckými výkony jde o silný divadelní zážitek, který má moc v současném, poněkud třaskavém politickém klimatu, překvapivě silně rezonovat.