Nicola Knight - Příliš štědré Vánoce

Někteří lidé nemají Vánoce v lásce a mohou k tomu mít nejrůznější důvody. Třeba nepříjemné vzpomínky nebo prožitá traumata. Felicity tyhle svátky neslaví a raději je dobrovolně tráví v práci na záchranné stanici pro zvířata. Její poklidný a ničím výjimečný Štědrý večer je však nečekaně přerušen příchodem muže v kostýmu tučňáka, který s sebou má jen tak tak živé kotě...

Felicity má spoustu důvodů, proč neslavit Vánoce, proto si dobrovolně vezme směnu v práci, aby si její kolegyně mohla užít sváteční volno. Má v plánu dát si nějaké dobroty a pustit si u toho Smrtonosnou past, ovšem pak se ozve zvonek. Na prahu útulku se objeví velmi pohledný mladý muž v kostýmu tučňáka, který právě zachránil promrzlé a zmáčené kotě. Jeho matka nejspíš nebude daleko, proto se dvojice vydává na záchrannou misi, která je korunována úspěchem. A jelikož cizí návštěvník, který se jmenuje James, taky Vánoce zrovna nemusí a nemá žádné plány, rozhodne se k Felicity během její osamělé noční služby přidat.

Mezi těmi dvěma to překvapivě jiskří, báječně si rozumějí a užívají si vzájemnou blízkost. James se dokonce zapíše jako dobrovolník a začne do útulku pravidelně docházet, aby mohl trávit s Felicity víc času. Pak se ale na scéně objeví někdo další. Na silvestra totiž dorazí Adam, Felicitin bývalý, vyzbrojený prstenem a zve svou expřítelkyni na schůzku. Dívka si vůbec není jistá tím, že s ním chce mít něco do činění, říká se však, že stará láska nerezaví a mezi těmi dvěma možná ještě stále něco je. Jak se rozhodnout? Měla by Felicity dát přednost novému, vzrušujícímu vztahu s mužem, kterého skoro nezná, ale který ji mimořádně přitahuje, nebo se radši vrátit do náruče člověka, s nímž jí v minulosti bylo dobře a který jí navzdory uplynulému času stále není lhostejný?

Podle anotace zní příběh jako vcelku milý vánoční příběh, opak je však pravdou. Mohlo vy to sice být milé, to by však autorka musela pojmout látku jinak. Nejspíš největší slabinou románu je fakt, že vlastně vůbec nedává smysl, a to zejména pokud jde o chování postav. To totiž odpovídá spíše zastydlým puberťákům, nikoliv dospělým, racionálně uvažujícím lidem. Hlavní hrdinka řeší traumata ze své minulosti, která se na ní podepsala a která nedokáže vlastními silami ukočírovat. Má tendence každého podezírat z toho nejhoršího, příliš neholduje rozumným konverzacím a vlastně se v životě jenom tak plácá. Ani lidé, kteří ji obklopují, na tom však nejsou o moc lépe. Čtenář se marně snaží zorientovat v tom, jaké jsou vlastně jejich motivace, a nalézt v jejich chování smysl. Ani nemluvě o tom, že zápletka je sice extrémně překombinovaná, ale nedotažená v žádném směru. Autorka totiž otevírá řadu potenciálních dějových linek, s nimiž však dále nepracuje a nechává je vyznít do ztracena.

Celkový styl románu je velmi jednoduchý, úsporný, téměř zkratkovitý. Příběh vyvolává dojem epizodičnosti, protože život hrdinů se odvíjí v krátkých nesouvislých úsecích. Autorka hodně sází na dialog, bohužel často poněkud samoúčelný, a téměř rezignuje na jakékoliv popisy. Vypravěčkou je Felicity, bohužel ani do jejích emocí se však čtenář výrazněji neponoří, jelikož postrádají hloubku a vyvolávají pocit absolutní povrchnosti. Dojem z románu je tím pádem poněkud rozpačitý, protože působí jako načrtnutý koncept, který by bylo potřeba více rozpracovat.

Příliš štědré Vánoce jsou románem, s nímž jsme se nepotkaly. Hlavní hrdinka vykazuje po celou dobu nesmírně iritující nedostatek zdravého rozumu, postavy všeobecně se chovají zcela neadekvátně svému věku a životním zkušenostem a autorka rozehrává tolik potenciálních zápletek, že některé působí ryze účelově a na sílu. Nejde o žádnou velkou literaturu, přesto i na poli odpočinkových romantik narazíte na propracovanější a lépe napsané příběhy. Tenhle to, navzdory potenciálně velmi zajímavému a neobvyklému prostředí, bohužel není.