Tik Tik

Autor: Laurent Baffie
Překlad: Jaromír Janeček

Premiéra: 16. 9. 2020
Uvádění: Komorní divadlo Kalich

Režie: Jakub Nvota

Obsazení
Blanche - Tereza Kostková
Marie - Kristýna Frejová
Lili - Šárka Kubíková
Fred - Václav Knop
Vincent - Josef Polášek
Bob - Jaromír Nosek

Délka představení: 2 h 5

Čekárna psychiatrické ordinace, v níž se potkává náhodná šestice pacientů. Každého trápí jiný problém a všichni čekají na lékaře, jenž se ale zdržel na letišti. Čekání se prodlužuje, psychiatr stále nepřichází a pacienti se rozhodují nasadit si samoléčbu. Pokud budou všichni moc chtít, určitě si přece zvládnou pomoct i bez něho. Komedie francouzského dramatika Laurenta Baffieho kombinuje konverzační se situačním humorem a svižně spěje k závěrečné pointě.

Pokud se rozhodnete vypravit k psychiatrovi, pak pravděpodobně proto, že máte nějaký problém. Případně má vaše okolí zásadní problém s vámi a dá vám nůž na krk. Buď se aspoň pokusíte svoji situaci nějak vyřešit, nebo vás nečeká žádná společná budoucnost. Do ordinace věhlasného psychiatra proto postupně dorazí Fred trpící Tourettovým syndromem a v naprosto nevhodných okamžicích ze sebe chrlící nadávky. Vincent trpící obsesí s počítáním, takže jeho svět je tvořen v podstatě jenom nekonečným zástupem čísel. Blanche posedlá čistotou, což se propisuje nejen do soustavného otírání všech povrchů a větrání, ale také až nezdravého mytí rukou. Marie křižující se pokaždé, když zazní nějaká vulgarita a bez ustání panikařící, že zapomněla vypnout vodu, plyn nebo zamknout. Lili, která musí říct všechno dvakrát, protože mozek ji přesvědčuje, že v opačném případě zemře. A Bob, jenž za žádnou cenu nešlápne na čáru a raději bude akrobaticky balancovat na opěradlech židlí, než by se prošel po vzorované podlaze. Každý z nich je úplně jiný, ale jejich "tiky" je spojují. Vlastně jsou všichni tak trochu na jedné lodi a budou-li chtít, možná by si dokázali navzájem pomoct.

Komedie je založena především na správném načasování jednotlivých vtipů a vzájemné dynamice mezi postavami. Dějově je totiž vcelku chudá a de facto navazuje na francouzskou tradici salónních frašek. Tady se sice ocitáme v novém prostředí a jiné době, ovšem princip zůstává stejný. Scénografie je popisná, nijak objevná a velmi umírněná, takže sice vykresluje konkrétní prostor, ale neodvádí pozornost od jevištní akce. Nvotova režie je v tomto ohledu funkční a dobře staví na jednotlivých prolínajících se mikrosituacích, které pomáhají budovat tempo a udržovat dynamiku. Přesto je inscenace v některých momentech poněkud zdlouhavá a místy repetitivní. Víc než kde jinde tady platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem, na vině je nicméně spíše text samotný než jeho pojetí.

Herecky je inscenace přehlídkou velmi solidních výkonů. Dominuje Jaromír Nosek, jehož Bob k sobě dovede velmi efektivně strhávat pozornost. Chvílemi působí jako trochu trucovité dítě, vzápětí jako nesmělý romantik nebo dominantní vůdce smečky, který se nebojí vzít situaci do vlastních rukou. O komiku se po většinu času stará Václav Knop jako Fred, jelikož povaha jeho nemoci jej proměňuje v tichého glosátora, jenž sice vulgárně, ale velmi trefně komentuje dění. Po celou dobu vyvolává dojem dobrotivého, trochu ustrašeného dědečka, který už úplně rezignoval na snahu o normální život, jemuž se však zároveň báječně daří budit v ostatních důvěru. Z ženské poloviny obsazení zaujme nejvíc Kristýna Frejová se svou permanentní "smrtí z vyděšení", jelikož se co chvíli vyřítí ze židle se zhrozeným výrazem a temným podezřením stran toho, co všechno zapomněla. V kombinaci s jejím zarputilým, až pobožnůstkářským výrazem a hraným pobouřením, během nějž se vnitřně tetelí blahem je to dokonalý zdroj obveselení.

Tik Tik je ve své podstatě velmi banální komedie, která nevyžaduje zvláštní přemýšlení a cílí napřímo k obveselení diváků. Toho se drží i režie a snaží se z textu vytěžit maximum slovního i situačního humoru, skládá za sebe jednotlivé komické výstupy a pokouší se vybruslit z přehnané repetitivnosti, jíž se text přece jenom vyznačuje. Je to čistě odlehčená zábava bez hlubšího přesahu sloužící pro zasmání, u níž se skvěle vypíná, a i když vás nejspíš neohromí, přinejmenším vás pobaví.