Divotvorný hrnec

Hudba: Burton Lane
Libreto a texty písní: Yip Harburg, Fred Saidy
Překlad: Jiří Voskovec, Jan Werich

Premiéra: 27. 9. 2025
Uvádění: Divadlo Hybernia

Režie: Oldřich Kříž

Obsazení
Josef Maršálek - Petr Rychlý
Káča - Marie Křížová / Dagmar Křížová
Woody Rychtarik - Jan Kříž / Robert Urban / Lukáš Randák
Čochtan - Petr Jeništa / Tomáš Kyselka
Buzz Collins - Jan Urban / Bronislav Kotiš
Šerif - Oldřich Kříž
Kets Mets Randall, senátor - Martin Polách / Ernesto Čekan
Zuzana Rychtarik, sestra Woodyho - Kateřina Poláčková / Karla Elisabeth Škudrnová
Belinda - Kateřina Březinová / Michaela Zemánková
Jane - Sofie Petráková / Valerie Autratová
Jimmy - Jakub Barták / Petr Bužík
Dívka - Eliška Hrnčířová / Emily Neuvirthová
Prcek - Jonáš Jakub Antl / Eliška Pechrová
Harold, sluha, kazatel - Radim Flender / Petr Šudoma
1. geolog, družstevník - Tomáš Böhm / Radim Keith
2. geolog, družstevník, zástupce šerifa - Martin Hucl / Vojtěch Přibáň

Délka představení: 2 h 25

Češi jsou proslulí tím, že mají dobré nápady a nebojí se přiložit ruku k dílu. Však ne nadarmo se mluví o zlatých českých ručičkách. A chce-li si někdo přijít na slušnou sumičku, kam jinam by měl vyrazit než do Spojených států amerických, kde se z každého na počkání může stát milionář? Josef Maršálek je muž činu, takže sbalí svých pět švestek, dceru Káču a ukradený hrnec zlata a alou do Ameriky splnit si svůj sen o bohatství, jemuž není rovno.

Klasický broadwayský muzikál Finian's Rainbow k nám přivezli ve čtyřicátých letech Voskovec s Werichem. Hudební aranže si museli připravit sami na základě nahrávek, odkud je odposlouchával jejich přítel, hudební skladatel Zdeněk Petr, příběh se rozhodli přizpůsobit českým reáliím. V původním muzikálu je hlavním hrdinou Ir a majitelem zlatého pokladu leprikón Og, u nás bylo zlato přiřčeno vodníku Čochtanovi, jenž neváhá zloděje pronásledovat až za velkou louži, aby získal zpět to, co mu bylo odcizeno. Nové nastudování muzikálu sice pracuje s verzí Voskovce a Wericha, zároveň však nezapře ani původní irskou inspiraci.

Příběh je v pravdě pohádkový a nepříliš komplikovaný, v podstatě je to variace na boj dobra se zlem a lásku, která hory přenáší. Tvůrci se nesnaží toto pojetí nijak znásilňovat a vytváří inscenaci plnou laskavého slovního humoru a pozitivní atmosféry, která možná není strhující, ale minimálně velmi dobře vystavěná. S výjimkou jedné výraznější přestavby se po celou dobu hraje ve stejné dekoraci evokující tak trochu venkovskou náves a tak trochu pohádkovou krajinu. Zelená země, v pozadí dřevěná konstrukce na bázi mostu, vpravo vyhlídková věž / strom, vlevo studna, která se v případě potřeby dá po jevišti posunout. V kombinaci s kostýmy lavírujícími mezi českými kroji a jižanskou kovbojskou módou vzniká dojem neurčitého bezčasí, které výborně odpovídá celkové stylizaci.

Hudba je žánrově pestrá a nezapře v sobě irskou inspiraci původního díla, čehož tvůrci využívají zejména v choreografiích, v nichž se odkazují k dnes již tradičnímu irskému tanci river dance. Většina tanečních čísel je sborových s prostorem pro sólové výstupy jednotlivců, výjimkou je postava Zuzanky, která je zcela taneční a vyjadřuje se takřka výhradně prostřednictvím pohybu. Její čísla jsou de facto baletní, doplněné o modernější prvky současného tance. Překlad je původní a pouze místy ozvláštněný současnějším vtipem, což podtrhuje určitou starosvětskost a ještě umocňuje pohádkové vyznění.

Herecké výkony jsou vesměs nesmírně civilní, nikdo z protagonistů se nesnaží o na sílu tlačenou komičnost a dost často nechávají promlouvat i mimoděčný humor. Petr Rychlý v roli Josefa Maršálka je bodrý český sedlák, který je občas trochu moc hrr, má tendence dřív jednat než přemýšlet a rád sáhne po láhvi, myslí to však se všemi dobře a ve své naivní dobrotě je vlastně komický. Vysoce zábavný potenciál má vodník Čochtan Tomáše Kyselky, který se v průběhu představení stává čím dál lidštějším, proměňuje tón hlasu i gestiku a přichází o část své dobrosrdečné potměšilosti. Jeho humor je primárně slovní, jeho repliky jsou plné nejrůznějších slovních hříček a baví už samy o sobě, což je jenom umocněno celkovým pojetím. Tvůrci se nesnaží udělat z Čochtana a priori komickou postavu, což inscenaci nesmírně prospívá. Ústřední romantická dvojice v podání Dagmar Křížové a Lukáše Randáka působí sympaticky, mezi protagonisty vládne správná míra chemie a hlasově k sobě skvěle ladí. Jejich pěvecké výkony patří v rámci muzikálu k tomu nejlepšímu.

Divotvorný hrnec je velmi klasický muzikál. Tvůrci jako by se v něm vraceli ke kořenům. Nesnaží se o velkolepost a teatrálnost, jdou spíše cestou umírněné civilnosti, která však příběhu mimořádně sluší. Umocňuje se tím jeho celkový pohádkový ráz a v divácích tak ožívá víra ve šťastné konce. Nedočkáte se tu sice působivých vizuálních efektů ani velkých muzikálových árií, ale užijete si řemeslně velmi dobře připravenou inscenaci nabitou milým humorem se silnými hereckými výkony a hřejivou atmosférou, která pohladí po duši.