Doktorka z domu Trubačů

Autor: Simona Petrů (na motivy románu Ilony Borské)

Premiéra: 7. 3. 2026
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Michal Dočekal

Obsazení
Beáta Kaňoková
Sára Černochová
Tomáš Milostný
Tomáš Weisser

Délka představení: 1 h 45

Říkali jí, že žena nemůže být chirurg, že je bláznovství vydat se na Blízký východ, že je nemožné otevřít uprostřed Iráku československou nemocnici. A ona na ně všechny ukázala dlouhý nos a rozhodla se vydat vlastní cestou, třebaže ji mnozí zrazovali. Vlasta Kálalová-di Lotti patří bezesporu k mimořádně inspirativním ženám, které do značné míry předběhly svou dobu. Nyní její životní osudy ožívají na jevišti divadla Rokoko.

Komorní inscenace Michala Dočekala pro pouhé čtyři herce se snaží přenést na diváky vůni dálek a Orientu, které tak moc lákaly hlavní hrdinku a přiměly ji se bezhlavě zamilovat do světa tolik odlišného od toho evropského. Simona Petrů ve své dramatizaci vychází z románu Ilony Borské, často jej přímo cituje, ovšem zároveň z něj tahá pouze dílčí střípky, z nichž pro svou hrdinku buduje dramatický oblouk. Od mladé nadšené bojovnice za lepší život pro všechny až po životem usmýkanou, ale nikdy nezlomenou, jenom odevzdanou zralou ženu u konce se silami. Naplno využívá dramatický potenciál textu, aniž by měla potřebu jej přehnaně umocňovat. Spíše nechává postavy unášet proudem do sebe se přelévajících situací, které jimi zmítají sem a tam. Drží se základní chronologie Vlastina života, s jeho dílčími epizodami však nakládá volně a s ohledem na potřeby inscenace a její temporytmus.

Dočekal nechává na scéně ožít Orient mnoha drobnými náznaky, barevností dekorací a stylem kostýmů počínaje a hudbou konče. Scéna je vyvedena v pískových odstínech, tajnosnubnost blízkovýchodní kultury je často prezentována kusy látek, závojů nebo igelitů, pracuje se také s živým kamerovým snímáním drobných detailů, jako jsou kresby v písku nebo umisťování folií na podsvícenou desku. Všechny využité prostředky jsou velmi minimalistické, o to však nápaditější. Dočekal opět dokazuje, že je mistrem náznaku a dovede stvořit efektní podívanou i na malém prostoru a s minimem dekorací.

Jak už bylo zmíněno, Doktorka z domu Trubačů je příležitostí pro čtyři herce, ovšem zejména pro Beátu Kaňokovou v ústřední roli Vlasty Kálalové-di Lotti. Za celou dobu představení prakticky nesleze z jeviště a přímo před očima diváků snáší vše, co jí život servíruje. V jednu chvíli je energická, rozverná, snad až trochu lehkovážná. Její Vlasta nepostrádá životní nadšení a možná špetku sobectví, s nímž upřednostňuje vždycky sama sebe, snoubí se v ní drsnost s křehkostí, v jednu chvíli vystoupí na povrch její jemnější stránka, aby byla vzápětí nahrazena tvrdou a odhodlanou bojovnicí. Kaňoková skvěle pracuje s emocemi, jimiž se nechává cele prostoupit, a dodává tím své Vlastě hloubku. Zbylá herecká trojice nemá pevně danou jedinou roli a zastupuje v rámci představení několik charakterů. Tomáš Weisser jako Giorgio di Lotti je překvapivě tolerantní partner schopný snášet všechny výstřelky své ženy s železnou trpělivostí a bohorovným klidem, přestože občas je to už i na něj trochu moc a do popředí vystoupí jeho výbušný italský temperament. Tomáš Milostný se stává v podstatě jakýmsi průvodcem po krásách Orientu. Džinem z lahve, který odhaluje Vlastě a potažmo i divákům kouzlo islámského světa a jeho občas poněkud krutých zákonitostí. Sára Černochová na sebe bere podobu všech dalších ženských postav, které kdy zkřížily Vlastě cestu.

Doktorka z domu Trubačů je nápaditá inscenace přenášející do pražského divadla nádech dálek a exotického Orientu. Je to však především pocta výrazné české ženě, která se nebála následovat svoje sny okolnostem i okolí navzdory. Vynikající výkon Beáty Kaňokové v hlavní roli je strhující, herečka ukazuje Vlastu Kálalovou jako nevšední, mnohovrstevnatou osobnost s hlubokou láskou k lidem i své vlasti, která dovedla přežít všechny rány osudu a zůstat nezlomená. Je dobře, že v Rokoku se do inscenování jejích osudů pustili, jelikož se jedná o inspirativní příběh, který by neměl být zapomenut.