Dominika Dvorožňák - Struny naděje

Když někdo zemře, je to vždycky smutné, často to může zavánět až osobní tragédií. Tím spíš, když v mladém věku přijdete o matku. Maddie se však po smrti té její paradoxně uleví. Konečně se totiž zdá, že by se mohla vydat za svými sny, aniž by jí někdo neustále předhazoval, jak zbytečná a neschopná vlastně je. Zbavit se stínů minulosti je však těžší, než by se mohlo zdát.

Maddie si zvykla, že v očích své matky bude vždycky ta špatná a neexistuje nic, co by mohla udělat dobře. Snaží se proto nechybovat a vlastně v její přítomnosti ani příliš hlasitě nedýchat, jenom aby ji nerozladila. Když ji proto jednoho večera najde mrtvou, protože se konečně upila k smrti, vlastně se jí uleví. Znamená to totiž, že se konečně může v životě pohnout někam dál, začít znovu a následovat sny, které se dřív bála si byť jenom připustit. Navíc se zdá, že na to nebude sama, protože její strýček jí nabídl možnost přijet na jeho ranč a žít i tvořit tam.

Maddie si napřed myslí, že zůstane, kde je, ale nakonec jí to nedá a vypraví se do stovky kilometrů vzdáleného nového domova. V domě na břehu jezera může po libosti sbírat inspiraci, léčit si staré rány a hledat cestu sama k sobě i svojí příští kariéře. Ví, že v životě potřebuje hudbu, a strýček jakožto slavný country zpěvák by jí mohl pomoct najít ten správný směr. A pak je tady ještě Nathaniel, pohledný spolubydlící, který se stará o koně a vypomáhá na ranči, a i když se často chová jako osina v zadku, Maddie to k němu překvapivě silně táhne. Navzdory všemu se totiž zdá, že právě on jí skutečně rozumí.

Autorka stvořila příběh o ranách minulosti, které není snadné zacelit a které si člověk mimoděk nese v sobě bez ohledu na to, kolikrát si řekne, že už je překonal. Hlavní hrdinka se snaží zbavit stínu své mrtvé matky, který ji neustále podkopává sebevědomí a utvrzuje ji v myšlence, že je netalentovaná, zbytečná a nemá šanci v tvrdé konkurenci mnohem nadanějších lidí uspět. Pořád dokola se musí přesvědčovat, že stojí za to bojovat o svoje sny a nevzdávat se, postupně se učí získávat zdravou sebedůvěru ve vlastní schopnosti a taky důvěřovat lidem, kterých kolem sebe nikdy neměla moc a o nichž jí matka vždycky tvrdila jen to nejhorší. Zejména o mužích. Autorka otevírá mnoho velmi bolestných otázek, které se však do určité míry týkají nás všech, proto není těžké se s hrdinkou ztotožnit.

Dějová linka není příliš komplikovaná, do jisté míry je i předvídatelná, což však nijak nenarušuje čtenářský zážitek, protože v románu jde víc o vnitřní svět hrdinů než čistě o vnější okolnosti. Autorka má navíc mimořádně poetický styl, výborně pracuje s emocemi svých postav a daří se jí skvěle budovat celkovou atmosféru. Text je napsán v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky, tudíž většina příběhu (s výjimkou jedné kapitoly) je ukázána jejíma očima, zároveň se tím však prohlubuje naladění na její vnitřní nejistoty a umocňuje se téma boje sama se sebou a cesty k vlastní vnitřní svobodě. Příjemným doplňkem k podtržení atmosféry je pak také playlist doplňující příběh. Každá kapitola má svou vlastní písničku korespondující s její náladou a atmosférou, takže jejím poslechem můžete svůj čtenářský zážitek ještě prohloubit.

Struny naděje jsou něžným románovým debutem s překvapivě hlubokým příběhem, v němž se mnozí z nás najdou. Autorce se podařilo napsat příběh, který je bolestivý, zároveň však plný naděje a víry ve šťastné konce. Ukazuje, že život není černobílý ani snadný, je však jenom na nás, jak se s ním popasujeme a kterým výzvám se rozhodneme postavit. Díky poetickému stylu má silnou atmosféru, kterou ještě umocňují přidružené písně, navzdory těžkým tématům se čte s lehkostí. Nejde sice o úplně odpočinkové čtení, přesto je to v něčem velmi letní příběh, který rozhodně stojí za pozornost.