Les Misérables (Bídníci)

Hudba: Claude-Michel Schönberg
Libreto a texty písní: Alain Boublil, Jean-Marc Natel
Český překlad: Zdeněk Borovec

Premiéra: 24. 1. 2026
Uvádění: Městské divadlo Brno

Režie: Stanislav Moša

Obsazení
Jean Valjean - Petr Gazdík / Lukáš Janota
Javert - Lukáš Vlček / Dušan Vitázek
Fantine - Ivana Vaňková / Svetlana Janotová / Andrea Zelová
Thénardier - Aleš Slanina / Robert Jícha
Madame Thénardier - Lucie Bergerová / Johana Gazdíková / Viktória Matušovová
Marius - Jakub Mauer / Libor Matouš
Enjolras - Marco Salvadori / Kristian Pekar
Cosette - Esther Mertová / Barbora Slaninová
Eponine - Kristýna Daňhelová / Lesana Krausková / Dagmar Křížová
Malá Cosette - Liliana Janotová / Ema Musilová / Maya Zedníčková
Malá Eponine - Rozálie Agnes Vitázková / Magdaléna Šildová / Anežka Latzková
Gavroche - Tobias Rohánek / Samuel Pekar / Filip Kalousek

Délka představení: 3 h 10

Muzikál Bídníci patří k naprostým fenoménům, na West Endu se hraje prakticky bez přestávky už čtyřicet let a i na česká jeviště se pravidelně vrací. V Brně jej uvádí už poněkolikáté, přičemž aktuální nastudování se silně inspiruje westendskou verzí, s níž je svou kvalitou naprosto srovnatelné. A to se na českých jevištích zas tak často nestává.

Hudba Claude-Michela Schönberga se nese na romantické vlně, je postavená na několika vracejících se hudebních motivech a založena na melodičnosti bez velkých extravagantních gest, nepostrádá však zapamatovatelné melodie. Celkový temporytmus je sice pomalejší, o to víc však vynikne prokomponovanost díla. Tvůrci tomu jdou na ruku i hudebním nastudováním, které ctí romantický tón a dokonalý souzvuk. Texty Zdenka Boravce prokazují svou kvalitu, protože ani po čtvrtstoletí nepotřebují náhradu, tvůrci se uchýlily pouze k několika spíše kosmetickým úpravám, které pomáhají zlepšit frázování v některých pasážích, případně lépe korespondují s děním na scéně,

Z hlediska výpravy je brněnská inscenace vcelku minimalistická a vystačí si pouze s několika nezbytnými dekoracemi dokreslujícími atmosféru. Po většinu času se hraje na prázdném jevišti, asi nejvýraznějšími výjimkami jsou barikáda a hospoda Thénardierových, které působí nesmírně realisticky a pomáhají definovat rozdíl mezi jednotlivými prostředími. V případě blíže nespecifikovaných prostředí se však tvůrci spokojují s náznakem. Oproti tomu kostýmy jsou zdobné a korespondující s danými charaktery. Nejsou příliš originální, víceméně odpovídají tomu, co jsou diváci zvyklí v případě Bídníků na jevištích vídat, funkčně však příběh ukotvují v čase, a navíc protagonistům dobře sedí.

Tím, co brněnské Bídníky jednoznačně pozvedá na světovou úroveň, jsou však herecké výkony. Režie Stanislava Moši není příliš nápaditá, výrazné jevištní akce je pomálu a důraz je kladen především na hluboké prožívání jednotlivých rolí jejich protagonisty. Pěvecké kvality brněnského souboru netřeba zpochybňovat, z mnoha písní tak divákům běhá mráz po zádech pro hluboký prožitek, který se interpretům podařilo do nich vtisknout. V hlavní roli Jeana Valjeana se představuje Petr Gazdík, pro nějž je to návrat k partu, jenž mu v minulosti vynesl Thalii. Opět dokazuje, že plným právem. Procítěně prožívá přerod z opovrhovaného vězně v úctyhodného muže ctícího hodnoty lidskosti, zároveň však nepřestává mít pocit, že jakékoliv jeho štěstí je pouze dočasné. Jako jeho věčný rival Javert byl obsazen Dušan Vitázek, který báječně ztvárňuje nadřazenou aroganci a víru ve vlastní neomylnost, která je stále dokola vystavována zkouškám. Divácky vděčná je role Thénardiera v podání Aleše Slaniny, který dovede naplno obsáhnout její komický potenciál a ukrást si jeviště pro sebe, aniž by sklouzával k lacinosti či vulgárnosti. Z ženských rolí rozhodně zaujme Fantine Andrey Zelové, jejíž propad hloub a hloub mezi spodinu a do zoufalství bere za srdce, stejně tak Eponine Lesany Kraskové, která i přes lehký slovenský přízvuk dokonale zosobňuje nešťastně zamilovanou dívku toužící po kapce něhy.

Brněnští Bídnící jsou inscenací světové kvality, která sází na jednoduchost a hluboce procítěné herecké výkony, jimiž dovede diváky doslova přikovat do sedaček. Tvůrci se nesnaží na cokoliv si hrát, ohromují už jen tím, že předvádějí výtečně zvládnuté řemeslo a hudební divadlo tak, jak by mělo vypadat. Pokud Bídníky znáte a máte rádi, pak nemusíte mít strach na ně vyrazit. Nezklamou vás.