Saturnin

Scénář: Tomáš Dianiška, Roman Říčař
Hudba a texty písní: Roman Říčař

Premiéra: 12. 9. 2026
Uvádění: Divadlo Hybernia

Režie: Tomáš Dianiška

Obsazení
Jirotka - Radek Melša / Tomáš Kyselka
Saturnin - Zbigniew Kalina / Jakub Tvrdík
Barbora - Kateřina Marie Fialová / Vítězslava Karolová
Tetička Kateřina - Kateřina Bohatová / Erika Stárková
Dědeček - Jaromír Dulava / Jan Krafka
Doktor Vlach - Dalibor Gondík / Bronislav Kotiš
Milouš - William Valerián / Petr Šmíd
Swing Girls - Vivien Machková / Petra Kosková / Veronika Veselá / Barbora Konopásek Fialová / Jitka Jirsová / Veronika Morávková

Délka představení: 2 h 30

Jeden z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých humoristických románů se dočkal nové divadelní adaptace, tentokrát v muzikálovém provedení s originální hudbou Romana Říčaře. Tvůrci přináší do divadla Hybernia oblíbené postavy, milý humor a dnes už takřka kultovní příběh v moderním, trochu novém pojetí, které baví, aniž by zbytečně tlačilo na pilu.

Hlavní hrdina vede vcelku průměrný, nijak vzrušující život. To se ovšem změní v momentě, kdy potká Saturnina a rozhodne se ho najmout do svých služeb. Jeho nový sluha je totiž poměrně neortodoxní, vyžívá se v dobrodružství a po svém pánovi chce jediné - aby si pořádně užíval života. Vezme si proto za cíl mu jej všemožnými způsoby zlepšit, především pak přimět ho vystoupit ze své ulity a naplno si vychutnávat všechno, co se mu nabízí, včetně lásky. Tvůrci se rozhodli umocnit především romantickou linku, kterou staví do centra pozornosti a která je jakýmsi jednotícím prvkem, kolem nějž se odvíjí příběh složený z komických epizod.

Hudba Romana Říčaře je melodická, byť trochu postrádá hitový potenciál. V rámci muzikálu působí uceleně, příjemně se nese a podtrhuje náladu jednotlivých výstupů, zároveň vám ale v hlavě příliš neutkví. Je v ní patrná inspirace první republikou a pozdějším swingem, ovšem s moderním twistem, který jí dodává nadčasovost. Výborně to koresponduje s celkovou stylizací, protože tvůrci sice bezpochyby vychází z časového ukotvení předlohy, nesnaží se však o pevnější dobové zasazení a pokouší se na scéně evokovat spíše univerzální bezčasí. Texty jsou zpěvné a vesměs i originální. Vyhýbají se otřepaným klišé i prvoplánovým rýmům a dělají výbornou službu ať už charakteristice postav nebo popisu děje. Scénář Tomáše Dianišky respektuje předlohu, obohacuje ji však o množství modernějších vtípků a narážek, které v kontextu dobře fungují. Plusem je, že se tvůrci nesnaží o košilaté vtipy a sexuální či vulgární narážky, takže humor zůstává věrný Jirotkovu záměru. Příjemnou přidanou hodnotou je živý orchestr přímo na scéně, který zpěváky doprovází (díkybohu se z toho u muzikálových produkcí začíná postupně stávat standard).

Scénografie je poměrně jednoduchá a nese se v duchu "čím míň toho na scéně bude, tím líp". Po většinu času je tak jeviště takřka prázdné pouze s pódii pro muzikanty v zadní části zboku a trochu evokuje socialistické estrády. Přestavby probíhají takřka výhradně spuštěním revualní opony a přinesením pár kousků nábytku nebo pomocí propadel, díky čemuž jsou přechody mezi scénami velmi plynulé a celý muzikál se obejde bez zdlouhavých zatmívaček. Kostýmy mají lehkou dobovou stylizaci, nicméně jsou trochu "každý pes jiná ves". Asi to vyloženě neruší, zároveň to ale ani moc nepomáhá charakterizovat postavy nebo navodit konkrétní atmosféru.

Inscenace Tomáše Dianišky je hodně postavená na situačním i slovním humoru a hereckých výkonech. Nejvíc jí tak podráží nohy nevyvážená délka dějství, protože zatímco první trvá bezmála hodinu a půl, to druhé je poloviční a má necelých padesát minut. Zejména v závěrečné třetině první půle navíc viditelně ztrácí dech. V hlavní roli Jirotky se představuje Radek Melša, který mu dovedl vtisknout punc milého trouby, který si ani trochu nevěří, jeho nesmělost jej drží zpátky a nepotkat Saturnina, celý život prováhá. Je skvělý v činoherních i pěveckých pasážích a bez větších problémů dovede vzbudit sympatie. Zbigniew Kalina jako titulní Saturnin umí skvěle nacítit komický potenciál situací a obrátit je ve svůj prospěch, v mnoha scénách však působí možná až příliš dobrácky, což se úplně neslučuje s jistou Saturninovou démoničností. Jednoznačnou hvězdou představení je Kateřina Bohatová jako Tetička Kateřina, která dovede dokonale vystihnout její egoistickou sebestřednost a naplno ji využít ve prospěch celkové komiky. Pěvecky je nesmírně suverénní a předvádí pestrou paletu výrazů, navíc je herecky velmi přirozená, takže její postavu milujete i nesnášíte zároveň.

Nové zpracování Saturnina je svěží podívanou, která dodává osmdesát let starému románu novou jiskru a moderní drive. Hudba sice nemá vyloženě hitový potenciál, je však melodická a dobře se poslouchá, navíc v sobě má něco z prvorepublikového glancu, texty jsou originální a zpěvné. Tomáš Dianiška zvládl vystavět velmi funkční inscenaci, ve které nedochází k dlouhým prodlevám, jednotlivá čísla na sebe plynule navazují a zůstává zachován svižný temporytmus, který trochu zaskřípe pouze v závěrečné části prvního dějství. Herecké výkony jsou nesmírně profesionální a skvěle vystihují jednotlivé charaktery, ani nemluvě o tom, že všichni protagonisté jsou skvěle sehraní. Není to replika knihy ani filmu, nýbrž svébytné dílo, které však svým slavnějším předchůdcům nezůstává nic dlužno.