Máme za sebou další měsíc a podzim už se pomalu začíná hlásit o slovo. Brzy tady bude období dlouhých, temných večerů a lezavé zimy, kdy se člověku nechce vytáhnout nos z domu. Poslední záchvěvy příjemných teplot a sluníčka jsem si tak chtěla užít na maximum. A že o spoustu akce nebyla nouze.
Po celý říjen jsem plnila výzvu, v jejímž rámci jsem potřebovala nachodit aspoň 260 km s tím, že každý týden čekal i kontrolní bod, jehož bylo nutné dosáhnout. Jelikož tvůrci si na nás průběžně připravovali nejrůznější zrady, bylo to se mnou v jeden moment docela nahnuté, ale nakonec se zadařilo a já uspěla. Kupodivu jsem nakonec těch kilometrů zvládla víc než 270. Na jaře mě čeká něco podobného, pokud se rozhodnu zapojit, tak uvidíme.
Po nějaké době došlo tentokrát i na cestování. Jelikož mamka měla na konci měsíce podzimní prázdniny, vytáhla jsem oba rodiče na pár dní do Británie. Naším cílem se stal Manchester, ovšem zajeli jsme si i do Liverpoolu a mohli obdivovat města, která už mají dny své největší slávy za sebou, ale pořád ještě si udržují specifické kouzlo. Pochopitelně jsem natáčela, takže pro vás mám video i článek s nějakými těmi tipy.
V rámci Prahy jsem samozřejmě chodila běhat a na procházky, jak jinak taky zvládnout ten předepsaný počet kilometrů. :D Zavítali jsme na letošní ročník Signal festivalu, kde bylo na můj vkus až moc lidí, ale samotné instalace, především videomappingy vůbec nebyly špatné. Užila jsem si dvě knižní akce - Humbook a další Literární terapii, tentokrát ve speciálním halloweenském duchu. Závěr měsíce potom patřil výletu do Ostravy, kde se konal Kvíz, please! Naživo. A jelikož tenhle podcast miluju, nemohla jsem chybět.
S kulturou to popravdě byla docela bída. Dostala jsem se trochu do fáze nestíhání, takže divadlo lehce flákám. Zvládla jsem dvě taneční představení - napřed balet Kafka: Proces ve Stavovském divadle a potom novinku Lenky Vagnerové & Company Apartment 24. Obojí bylo moc fajn, byť každé jiným způsobem. Z činohry pak došlo na Anatomii sebevraždy, která je hodně specifická už jen samotným pojetím, a navíc je to dost depka, ale rozhodně stojí za to.
Ani s filmy a seriály to nebyl v říjnu žádná hitparáda. V rámci movie clubu jsem si pustila Pozemšťana, což čistě z filmového hlediska není žádný zvláštní zážitek, ale pokud jde o scénář a přesah, stojí za to. Společně jsme pak sledovali Sázku na nejistotu, která řeší vcelku nedávnou bankovní krizi a je zajímavá, byť můj žánr to úplně nebude. A došlo kupodivu i na kino, protože Cinema City v rámci oslav narozenin vrátilo do kin některé úspěšné filmy, což znamenalo, že jsme mohli vyrazit na mého oblíbeného Největšího showmana.
A teď už pojďme na knížky. Upřímně, ani tady to nebyla úplně hitparáda, jelikož jsem jich zvládla jenom pět. Částečně je na vině i fakt, že jedna z nich měla skoro 1100 stran, a to už člověku nějaký ten čas zabere. Právě s ní jsem měsíc i zahájila. Šlo o román Červený trpaslík: Omnibus, který vznikl na základě dnes už kultovního seriálu. Vlastně to bylo fajn, tak nějak mile absurdní. Kvůli čtenářskému klubu jsem přečetla román NEdávno, který je dost vidět a vzbuzuje spoustu názorů. Je to přesně jedna z těch knih, které se pro čtenářský klub ideálně hodí, protože si máte hodně o čem povídat. Z útrob knihovny jsem vytáhla Dům pod náměstím, který mám doma už nějaký ten pátek. Koncept sám byl rozhodně zajímavý, jen mi přišlo, že autorka nedokázala plně využít jeho potenciál. Velmi příjemným překvapením se pro mě stala Turistická sezóna, jelikož se jedná o kombinaci thrilleru, romantiky a humoru, a i když se to nezdá, perfektně to funguje. Závěr měsíce patřil románu Šestatřicet uren, který je hodně zvláštní, specifický a ne každému sedne, řeší však rodinná a generační traumata a komplikované vztahy, což jsou témata, která mě baví.
O všech knihách klasicky mluvím i ve videu, takže můžete mrknout. :)

Žádné komentáře:
Okomentovat