Angelika

Hudba: Michal David a Michel Magne 

Texty: Lou Fanánek Hagen 

Premiéra: 18. února 2016 

Uvádění: Divadlo Broadway 

Režie: Libor Vaculík 

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zpěváci, kteří hráli v den naší návštěvy) 

Angelika - Alžběta Bartošová, Michaela Gemrotová, Kamila Nývltová 

Joffrey de Peyrac - Josef Vojtek, Marián Vojtko 

Desgrez - Bohouš Josef, Tomáš Trapl 

Nicolas - Jan Kopečný, Josef Vágner 

Špína - Jakub Kudrnáč, Peter Pecha, Michael Veselý 

Král Ludvík XIV. - Vilém Čok, Martin Šemík 

Bachtiary Bej - Ali Amiri, Jiří Daniel 

Gendére - Robert Kryl, Michal Tůma 

Geno - Bronislav Kotiš, Jan Kuželka 

Stelien - Jan Kuželka, Petr Pečený, Ivan Vyskočil 

Contoire - Yvetta Blanarovičová, Radka Fišarová, Olga Lounová 

Montespan - Lucia Jagerčíková, Markéta Procházková, Zdenka Trvalcová 

Paní M. M. - Ljuba Dančenko, Nelly Danko 

Délka představení: 2 h 30 

Muzikál Angelika byl poprvé uveden už před nějakými deseti lety. Pět let nato oslavil obnovenou premiéru, ale kvůli neúnosně vysokým poplatkům za autorská práva záhy skončil. Teď se vrací v upravené verzi a se staronovým obsazením. Změny však muzikálu bohužel příliš neprospěly. 

Děj muzikálu je v poměru k délce poměrně složitý. Tvůrci se pokusili do zhruba dvou hodin směstnat obsah všech pěti filmů, které o krásné hraběnce vznikly, udělali to však dost nepoměrným způsobem. Zatímco celé první dějství je věnováno prvnímu filmu, do druhého se musí vejít zbylé čtyři. To vede k tomu, že v necelé hodině se na jevišti vystřídá ohromné množství postav, děj skáče dopředu mílovými kroky a neznalý divák se může začít trochu ztrácet. V momentech úplného zmatení se naštěstí na scéně objeví Paní M. M. a situaci "zachrání" svým komentářem. 

Vzhledem k tomu, že znám i původní verzi, pokusím se nyní přiblížit rozdíly mezi ní a novým nastudováním. V první řadě bylo několik postav škrtnuto - jedná se o dvojroli Angeličina otce a arcibiskupa, který chybí v příběhu úplně, králův bratr Lorraine a Angeličin bratranec Filip jsou potom proškrtání takovým způsobem, aby je mohli ztvárnit členové company. V důsledku toho z děje vypadlo několik písní, které byly důležité pro psychologii hlavní hrdinky. Co naopak nedoznalo změny, jsou činoherní vsuvky zajišťované dvojicí komických postav. Bohužel tyto scény srší trapností, nikoli humorem, a případné aktuální narážky jsou silně nevkusné. Pokud se autoři potřebovali uchýlit ke škrtům, měli začít právě u této "komické" dvojice. Další absurditou je připsání nové postavy - holčičky Vivienne, která nemá v příběhu fakticky žádnou úlohu a na jevišti stráví maximálně deset minut čistého času. 

Nejzásadnější slabinou muzikálu je zbytečně mnoho postav, a to především proto, že nemají dostatečný prostor. Většina z nich přiběhne na jeviště, odzpívá svou sólovou píseň a zase zmizí. O psychologii kterékoli z nich se dá jen těžko hovořit a nejhorší na tom je, že toto pravidlo platí i pro postavy hlavní. Angelika, která z jeviště téměř nesleze, neprodělá za celou dobu prakticky žádný vývoj, pomineme-li její pozvolné okouzlení manželem. U zbylých postav pak psychologie chybí úplně, což je škoda. O pár hrdinů míň a mohl to být celkem pěkný příběh. 

Scéna je oproti původnímu uvedení nová. Hlavní součástí jsou dvě posuvné, poloprůhledné stěny, které mohou prostor rozdělovat, skrývat přestavby i sloužit jako hrací prvek. Za nimi se potom dekorace různě mění. Nejčastěji je k vidění velký kamenný stupínek, který supluje různé role - postel, chodbu, vězení... V několika momentech je využito i propadlo. Kostýmy na rozdíl od toho neprodělaly žádnou proměnu a stejně jako dřív pobíhá Angelika téměř celou první půlku muzikálu po jevišti v noční košili. Stálo by za úvahu pořídit jí nějaké lepší šaty. 

Režijní koncepce se oproti původnímu uvedení příliš nezměnila a sám Libor Vaculík přiznává, že vycházel z práce zesnulého Jozefa Bednárika. Jelikož Vaculík mívá zajímavé inscenační nápady, je to docela škoda. Představení totiž z větší části kopíruje to, co už diváci mohli vidět ve starším nastudování. Trochu se proměnily choreografie, které se dají rozdělit do dvou skupin - na ty odtančené profesionálními tanečníky, které působí poměrně dobře, a na ty odtančené herci nebo spolu s nimi, jež jako by vypadly z maturitního plesu. V těchto případech je choreografie nezřídka v rozporu se zpívaným textem, mnohdy působí, že byla do situace zasazena jen proto, aby postava něco dělala a nestála na místě. 

V některých momentech se zdá, že režisér má panickou hrůzu z prázdného jeviště. Nejzřetelnější je to u romantických duetů, které jsou narušovány pro děj zcela nepodstatnými tanečními vsuvkami. Asi nejrušivěji na mě působili tanečníci v duetech Je to zázrak a Lásko má. Obě písně jsou emočně nabité a jde v nich především o mikropříběh vztahu Angeliky a Joffreye, je proto škoda narušovat atmosféru zbytečným tanečním číslem. Ze společných písní manželské dvojice je tak rozhodně nejzajímavější duet Žár v kameni může hřát, který dokonale navozuje atmosféru romantického sblížení. 

Pokud jde o herecké výkony, jejich úroveň je kolísavá. V hlavní roli Angeliky se představila Míša Gemrotová a poradila si s ní docela dobře. Pěvecky neměla problém, její sólo A tak bože přání mám je rozhodně jedním z nejsilnějších momentů představení. Herecky tolik nepřesvědčila. To však může být dáno i tím, že její postava nemá dostatečně propracovanou psychologii, aby se dala nějak uchopit. Nejpřirozenějšího projevu tak Míša dosahuje v interakci se svými kolegy - romantické momenty s Joffreyem a Nicolasem jsou velmi pěkné. 

Všechny ostatní postavy se dají hodnotit jako vedlejší. Vyniká mezi nimi tradičně skvělý Marián Vojtko v roli Joffrey de Peyraca, který si dokáže podmanit jeviště i hlediště sotva se objeví na scéně. Dobrou práci odvedl i Jan Kopečný jako Nicolas, který se snažil svou postavu alespoň trochu psychologizovat a v podstatě se mu to povedlo. Ludvík XIV. Viléma Čoka je postavička směšná, o královském majestátu nemůže být řeč a celkové provedení místy hraničí až s trapností. Contoire Yvety Blanarovičové je především ukřičená odmítnutá metresa, která sice má několik silnějších momentů, ale nevyniká. Vyloženě krok vedle je pak Michael Veselý v roli básníka Špíny. Na jevišti se jen mihne, ale i to stačí, aby se divák divil, jak se tam dostal. Pěvecky svůj part nezvládá a ani v několika mluvených větách, mu není dobře rozumět, protože huhlá a polyká koncovky. 

Nové nastudování Angeliky je průměrnou podívanou, z níž budou stálí fanoušci divadla Broadway nadšení, ti ostatní spíše rozpačití. V představení jsou pěkné momenty, dobře se pracuje se scénou a kostýmy jsou výpravné. Herecké výkony jsou však dosti nevyvážené a vedle skvělých představitelů se na scéně objevují herci průměrní i podprůměrní. Ani zkrácení muzikálu neprospělo, protože příběh ztratil své původní kouzlo a mnohdy i logiku. Není to sice úplný propadák, ale od "nejočekávanějšího návratu" sezóny jsem čekala mnohem víc.