Důkaz

Autor: David Auburn

Překlad: Jan Hančil

Premiéra: 10. 9. 2011

Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Ondřej Zajíc

Obsazení

Catherine - Veronika Kubařová

Robert - Oldřich Vízner

Hal - Martin Písařík

Claire - Stanislava Jachnická

Délka představení: 2 h 15

Za genialitu se vždycky platí. Zvlášť když hranice mezi ní a šílenstvím je tak tenká... Catherine se rozhodla obětovat své sny a plány nemocnému otci, který obohatil svět matematiky o řadu podstatných objevů, ale na oltář vědy dal to nejcennější - svůj zdravý rozum. Po jeho smrti se do Catherinina života vrací její sestra Claire a vstupuje otcův žák Hal. A zatímco první nic nechápe a ani se o to nesnaží, druhý jejího otce bezmezně obdivuje. Catherine se proto odhodlá svěřit mu své tajemství, bylo to však správné rozhodnutí?

Důkaz je geniálně napsaná hra o důvěře, osudu a životních zvratech, na něž se nikdo z nás nemůže připravit. Název je odvozen od matematického důkazu, který hraje ve hře zásadní roli, matematika je však to poslední, o co by tu šlo. Mnohem víc než teoretické poučky se řeší mezilidské vztahy a komplikovaná dilemata a z nastolené atmosféry mrazí. Každý z hrdinů vidí svět jinak a jde za jiným cílem. Dokážou i přesto najít společnou řeč?

Scéna sestává z prosklené stěny a několika kusů nábytku, které dohromady vytváří ponurou atmosféru starého domu. Tento pocit umocňuje i fakt, že se vše odehrává v pološeru a nasvícení je prováděno téměř výhradně v chladných odstínech modré a fialové. Racionalita se zde střetává s emocionalitou a nic nemusí být takové, jaké se na první pohled zdá. Poměrně jednoduché jsou i kostýmy, které dobře dotváří charakter jednotlivých hrdinů. Psychicky labilní Catherine se navléká do vytahaných tepláků a mikin, její racionální sestra Claire je jako vystřižená z módního časopisu. V podobném protikladu stojí i obě mužské postavy. Zatímco Robert oscilující mezi genialitou a šílenstvím se ani nezajímá o to, co má na sobě, racionální Hal se neobejde bez perfektně padnoucí košile.

Ve hře se hodně mluví, ale ještě víc zůstává skryto. To, co si postavy mezi sebou neříkají, vyvolává tíživé ticho a staví mezi ně zdi. Často pronáší věci, s nimiž se neztotožňují, ale které jim usnadňují život, protože pravda nikoho nezajímá, nebo jí nevěří. Zvlášť markantní je to v případě Catherine, jež musí neustále bojovat za právo na svobodnou vůli a důvěru svého okolí. Důkaz je tíživým konverzačním dramatem s dusnou atmosférou, jehož závěr je až do samotného konce nejistý.

Scéna patří čtyřem hercům, z nichž nejvýraznější je rozhodně Veronika Kubařová v roli Catherine. V jejím podání je to dívka křehká, mírně paranoidní a především velmi osamělá. Bojuje s démony svých psychických problémů a zároveň se snaží vydobýt si od světa trochu uznání a důvěry. Ona je tou, kdo se vždycky bez námitek obětuje pro druhé a na oplátku nic nečeká, přestože hrozně touží po tom, aby jí ostatní věřili, že za něco stojí. V protikladu k ní stojí povrchní Claire v podání Stanislavy Jachnické, která neustále touží mít všechno pod kontrolou, aby to nenarušovalo její perfektně naplánovaný život. Hal Martina Písaříka je na jednu stranu dobrák, jemuž není osud Catherine lhostejný, na druhou stranu kariérista, jenž nedokáže odolat svodům geniálního objevu. Čtyřlístek uzavírá Oldřich Vízner se svým geniálním i potrhlým matematikem Robertem, pro nějž je matematika vším a nesnáší pomyšlení, že Cathy jen tak zbůhdarma zahazuje svůj talent.

Důkaz je inscenací o síle osudu, genialitě a dani za ni, o lidských vztazích i obyčejné touze být chápán a milován. Striktně racionální matematika tu stojí v protikladu k emocím, ale je i jejich součástí. Tato exaktní věda se totiž neobejde bez fantazie a citu. Přesto jde mnohem spíš o pocit lidské sounáležitosti a o to, jakou cenu má důvěra. Skvělé herecké výkony v čele s Veronikou Kubařovou jsou potom zárukou dechberoucího zážitku.