Evita

Hudba: Andrew Lloyd Webber 

Texty: Tim Rice 

Překlad: Michael Prostějovský 

Premiéra: 19. 2. 2015 

Uvádění: Studio Dva 

Režie: Ondřej Sokol 

Obsazení 

María Eva Duarte de Perón - Monika Absolonová 

Che - Peter Strenáčik 

Juan Domingo Perón - Karel Roden 

Augustin Magaldi - Ondřej Izdný 

Perónova milenka - Veronika Vyoralová 

Délka představení: 2 h 20 

Po Fantomovi opery přichází, či spíše vrací se, do Prahy další legendární kus z pera Andrew Lloyd Webbera. Evita se ve svém posledním pražském uvedení v divadle Spirála derniérovala v roce 2000, takže ji diváci mají možnost navštívit po patnácti letech. Pochopitelně to není totéž, ale rozhodně je na co se dívat. 

Eva Duarte je nemanželská dcera z velmi nuzných poměrů. Její rodina žije kdesi na argentinském venkově, což Evě nejde zrovna pod nos. Proto se rozhodne využít svého přirozeného šarmu a za pomoci známého zpěváka se dostat z neutěšené domácnosti do světla reflektorů. Po dlouhém naléhání se jí podaří dotyčného přesvědčit, aby ji s sebou vzal do Buenos Aires, města, kde začne Evina životní jízda. 

Eva je pro slávu ochotna udělat cokoliv a její vstupenkou na výsluní se stávají muži, které střídá jako na běžícím páse. Po jejím boku se pravidelně objevuje ten, kdo jí může zajistit největší prospěch. Ovšem Eviny ambice nekončí stříbrným plátnem. Je odhodlaná dosáhnout nejvyšší mety, již pro ni znázorňuje Juan Perón. Stárnoucí voják se silným politickým vlivem, jehož postelí už prošla celá řádka žen. Eva ví, že žádná milenka se u něj dlouho neohřeje, a nehodlá se přidat k zástupu odvržených žen. A má štěstí. Mezi ní a Perónem přeskočí jiskra a přes nesouhlas a opovržení argentinské smetánky se z nemanželského dítěte Evy Duarte stává lidem milovaná Evita Perónová. 

Libreto nesleduje příběhovou linku tak, jak jsme na to zvyklí z většiny muzikálů, jedná se spíše o jednotlivé střípky mozaiky, které dohromady tvoří celek. A aby do sebe dobře zapadly a divák vše pochopil, objevuje se na scéně postava vypravěče. Che je postava stojící u všech důležitých momentů Evina života, občas je to takové její svědomí. Především je to však komentátor veškerého dění. Jeho pasáže jsou jedinými mluvenými částmi jinak zpívaného libreta. A aby vše nemusel říkat, pomáhá si Che efektem psacího stroje - text se píše přímo na stěnu a diváci tak mají šanci si přečíst, co se bude dít. Pokud jde o Petera Strenáčika, který se v roli představuje, je na místě velká pochvala. Herecky i pěvecky je naprosto suverénní, neváhá improvizovat podle toho, co vyžaduje situace, a jeho projev je nesmírně sympatický. 

Hlavní hrdinka Eva je ctižádostivá žena schopná jít přes mrtvoly, aby dosáhla svého. Z bezvýznamné holky se vypracuje do role první dámy Argentiny především díky své schopnosti využít každou situaci. Z ošklivého kačátka a tak trochu bláznivé dívky se dokáže vypracovat v silnou osobnost, za níž jdou davy. Všeobecně se říká, že part Evity je jeden z nejnevděčnějších. Je posazen velmi vysoko a navíc vyžaduje jisté herecké zkušenosti. Monika Absolonová je na našem muzikálovém poli už stálicí a se svou nejnovější rolí se vypořádala s bravurou sobě vlastní. Pěvecky je výborná, herecky zcela suverénní. Divák ji miluje i nenávidí zároveň a snaží se ji pochopit, ale rozhodně ho přesvědčí. 

Juan Perón v podání Karla Rodena je spíše než suverénním vojenským diktátorem (protože to ve skutečnosti vlastně byl) mužem zcela ve stínu své charismatické manželky. Na Rodenovi je vidět nejistota a to, že se ve své roli necítí úplně dobře. Že není velkým zpěvákem, to víme všichni, a v roli Peróna bohužel nemá dostatek prostoru pro zapojení nějakého výraznějšího herectví. Na druhou stranu, tenhle muzikál je především o zářivé osobnosti Evity, takže jisté upozadění jejího manžela není až tak na překážku. 

Scéna je velmi jednoduchá, prakticky bez kulis. Veškeré přestavby se odehrávají za pochodu a pokud je zapotřebí nějaké složitější se zataženou oponou, hraje se na forbíně, takže nevznikají hluchá místa. Velmi efektně je vyřešena závěrečná Evitina píseň, kdy se Monika Absolonová vznáší na plošině přímo nad hlavami diváků. 

Kostýmy jsou adekvátní době, v níž se odehrává děj. Není asi velkým překvapením, že nejvíc jich vystřídá právě Evita, Che naopak celé představení odzpívá v jednom a tom samém oblečení. Ani ostatní aktéři, a to včetně company se téměř nepřevlékají. V tomto případě to však ničemu nevadí. 

Po režisérské stránce je muzikál výborně zvládnutý a má švih. Osobně se mi o něco lepší zdálo druhé dějství, které má větší spád. Celkově však jde o velmi emotivní a velmi profesionální podívanou, kdy ze sebe všichni aktéři vydávají maximum. A přestože nejde o tak velkolepou podívanou jako je Fantom opery, jde o zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Třeba už jen pro hudbu Andrew Lloyd Webbera, která je jednoduše geniální.