Fantom opery

Hudba: Andrew Lloyd Webber

Texty: Charles Hart

Překlad: Jaroslav Machek

Premiéra: 13. 9. 2014 (derniéra červen 2019)

Uvádění: GoJa Music Hall

Režie: Petr Novotný

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zvýraznění zpěváci, kteří hráli v den naší návštěvy)

Fantom - Marián Vojtko, Radim Schwab

Christine Daaé - Michaela Gemrotová, Monika Sommerová

Raoul, vikomt de Chagny - Bohuš Matuš, Tomáš Vaněk, Michal Bragagnolo (understudy)

Monsieur Fermin/André - Petr Matuszek, Josef Štágr, Jan Urban

Carlotta Giudicelli - Tereza Mátlová, Lucie Silkenová

Ubaldo Piangi - Nikolaj Višnjakov, Pavel Rudolf Plasche (understudy)

Madamme Giry - Miroslava Časarová, Vanda Šípová

Meg Giry - Tereza Vágnerová, Andrea Gabrišová

Monsieur Reyer - Tomáš Kobr, Jindřich Nováček

Délka představení: 2 h 50

Když se řekne Fantom opery, je to pojem. Mezi muzikálovými nadšenci se jedná o jedno z nejoblíbenějších představení, prodeje na Broadwayi i West Endu lámou rekordy, stále se objevují noví fanoušci a ti stávající obvykle nezůstanou u jedné návštěvy. Pokud je však návštěva Velké Británie nebo Spojených států nad vaše finanční možnosti, můžete ušetřit peněženku a navštívit českou verzi uváděnou v GoJa Music Hall. Výprava je totiž skutečně na světové úrovni.

Hudbu Andrew Lloyd Webbera není třeba představovat. Zrovna Fantom opery patří mezi jeho nejklasičtější kusy. Tím, že děj je zasazen do devatenáctého století a ještě k tomu divadelního prostředí, je zde spousta prostoru pro operní aranže a pěvecky se tím pádem jedná o dost náročný úkol. Originální texty napsal Charles Hart, českého překladu se ujal Jaroslav Machek a mohu podotknout, že odvedl dobrou práci. Řada lidí si na české přetextování stěžuje, já jej však chválím. Texty jsou zpěvné, významově téměř přesně odpovídají originálu a dobře se poslouchají. Machek si dobře poradil s větnou skladbou i slovními spojeními, které tak znějí česky přirozeně, což nebývá pravidlem.

Skutečně monstrózní je výprava celého představení, odvážím se dokonce směle tvrdit, že může konkurovat světovým provedením. Podle slov Františka Janečka se jedná o nejdražší muzikál za celou dobu působení tohoto žánru u nás. To znamená něco přes dvacet let. Není se čemu divit. Základní scénou je interiér pařížské opery, konkrétně jeviště a přilehlé lóže. Efektní přestavbou se však toto může změnit v noční střechu nebo podzemní doupě Fantoma. Veškeré přestavby jsou navíc režisérsky výborně zvládnuty, protože se zcela vyvarovávají otravných zatmívaček a pokud je zapotřebí náročnější přestavby, hraje se před oponou.

Stylové jsou rovněž kostýmy. Roman Šolc už mnohokrát předvedl, že dokáže vykouzlit dobové zázraky, a na Fantomovi nechal svoji fantazii opět vyřádit. Znalec jeho díla sice zachytí některé nenápadné shody - např. modrá pláštěnka už tu několikrát byla a v reji masek krouží harémové převleky, ale jinak se jedná o oblečky originální. Mým osobním favoritem jsou převleky z opery Hannibal v úvodu představení.

Nyní je na čase zhodnotit jednotlivé výkony. Neviděla jsem všechny alternace, proto budu hovořit pouze o těch, které jsem měla možnost spatřit. Celý děj se točí kolem ústřední trojice, v níž funguje poměrně komplikovaný milostný trojúhelník. Fantom je zamilován do Christine a ona je k němu přitahovaná až živočišnou touhou, její city však patří vikomtu Raoulovi, který je oplácí. Oba muži usilují o přízeň krásné sopranistky - jedná se o souboj, z nějž může vyjít pouze jeden vítěz, není však zcela jasné, kdo to bude.

V roli Fantoma se nám představil Marián Vojtko. Po dlouhé době je to role, která mu vyloženě sedí a vychutnává si ji. Z jeho předchozích rolí vím, že mívá sklony k přehrávání, v tomto případě a pod taktovkou schopného režiséra se však podobných okamžiků vyvaroval. Jeho herecký projev je přirozený, pěvecky jako obvykle vyniká. Jeho Fantom je nešťastníkem, s nímž se svět nemazlil a on je proto nelítostný k němu. S Christine do šedi jeho dní vchází sluneční paprsky, není však připraven se jim odevzdat a raději volí metodu vydírání a donucování, kterou vždy praktikoval, než by se pokusil o klasický milostný boj.

Christine Daaé v podání Moniky Sommerové je mladá nejistá dívka, která si příliš nevěří a má obavu z věcí, jež nezná. Ve své až dětské naivitě snadno uvěří, že to s ní její "anděl hudby" myslí dobře, na druhou stranu jí však dokáže nahnat strach. Sommerová je herecky vynikající, především v emočně vypjatých scénách, a z jejího pěveckého projevu běhá mráz po zádech. Její rozsah je obdivuhodný, uzpívá operní árie stejně jako jemné milostné balady a nikdy jí neujede falešný tón. Sázka na kvalitu místo známého jména se v tomto případě rozhodně vyplatila.

Třetí vrchol trojúhelníku tvoří vikomt Raoul de Chagny, mecenáš divadla a dávný kamarád Christine z dětství. Je prototypem prince na bílém koni, kladného hrdiny, který vždy přispěchá zachránit svou princeznu, když je zrovna v nesnázích. Naštěstí se však nejedná o charakter zcela plochý, protože se umí ozvat, když se mu něco nelíbí, a otevřeně vyjádřit své pohrdání či nenávist. V podání Bohuše Matuše tento ideál přesně naplňuje. Matuš disponuje sametovou barvou hlasu, která charakteru jeho postavy perfektně odpovídá a nutno podotknout, že i jeho herecký projev je velmi vyrovnaný. Je vidět, že role kladných hrdinů mu vyloženě sedí. Přiznám se, že když jsem před pár lety uvažovala o jménech, které bych v obsazení tehdy pouze případné české verze ráda viděla, to jeho mezi nimi figurovalo. Jsem velice ráda, že má očekávání nezklamal.

Ostatní role netřeba zbytečně rozepisovat. Za zmínku snad stojí ještě Tereza Mátlová a její operní diva Carlotta, primadona s pocitem, že jí patří svět, která doplácí na své příliš vysoké sebevědomí. Mátlová předvedla, že se nebojí výzev a s rolí si výborně poradila. Herecky je přesně tou správnou namyšlenou hvězdičkou, pěvecky úžasně, ale přitom čistě, přehání. Pěvecké a herecké výkony všech ostatních jsou taktéž na vynikající úrovni.

Z obsazení nesmím zapomenout zmínit taneční, především tedy baletní company, která je výborně sehraná a odvádí profesionální výkon. Obdiv si zaslouží i hudebníci hrající naživo, což nebývá u českých produkcí muzikálů zvykem.

Fantom opery patří k muzikálům, které představují obrovskou výzvu pro tvůrce i aktéry. Úspěch představení velmi závisí na celkové profesionalitě. Přestože na česká provedení se poslední dobou spíše nadává, na Fantomovi si dal tvůrčí tým hodně záležet a pečlivě odvedená práce je na něm vidět. Pokud chcete vidět skutečně dobrý muzikál, neváhejte GoJa Music Hall navštívit. Ale příliš neváhejte, protože lístky, i přes neustále přidávaná představení, mizí bleskovou rychlostí. A jedno malé doporučení - pokud si monumentální scénu chcete vychutnat v celé její kráse, zvolte lístky do zadních řad. Budete tak mít dokonalý přehled o veškerém dění na jevišti a zároveň se nijak neochudíte o zážitek z celkové propracovanosti.