Iago

Hudba a texty: Janek Ledecký 

Premiéra: 21. 9. 2017 (derniéra květen 2019)

Uvádění: Divadlo Hybernia 

Režie: Robert Johanson 

Hudební režie: Michal Kovalčík 

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou ti, kdo hráli v den mojí návštěvy) 

Othello - Lukáš Adamec / Tomáš Novotný / Peter Strenáčik 

Desdemona - Lucie Černíková / Dominika Richterová / Anna Julie Slováčková 

Iago - Janek Ledecký / Petr Vondráček 

Emilia - Dita Hořínková / Alžběta Stanková 

Michael Cassio - Milan Peroutka / Ladislav Korbel / Juraj Bača 

Bahiya - Dasha / Markéta Poulíčková / Monika Sommerová 

Roger - Michal Novotný / Pavel Rudolf Plasche 

Senátor Brady - Jaromír Adamec / Bořek Slezáček 

Kardinál Lodovico - Oldřich Kříž / Martin Pošta 

Boris Petrov - Ladislav Korbel / Patrick Plesinger / Ondřej Bohata 

Šejk Abdul Así - Martin Šemík / Zbyněk Fric 

Délka představení: 2 h 40 

Shakespearovská látka je mezi muzikálovými tvůrci nesmírně populární a Janek Ledecký se k ní uchyluje už podruhé. Po velmi úspěšném Hamletovi se tentokrát rozhodl převyprávět další ze slavných Shakespearových tragédií, a to Othella. Změnil však perspektivu a do centra všeho dění postavil jednoho z nejsympatičtějších antagonistů všech dob - Iaga. Bohužel v tomto případě je název trochu zavádějící, protože Iago je sice vypravěčem a de facto průvodcem skrz celý děj, zůstává však otázkou, do jaké míry je postavou hlavní. 

Tvůrci se rozhodli přesunout dějiště Shakespearovy tragédie z Benátek a Kypru do Ženevy a na Blízký východ, čímž dodali nezbytnou aktualizaci. Posunu využili rovněž u postavy Othella, který se nestává nežádoucím ženichem pro svou barvu kůže, nýbrž pro své náboženské vyznání - na rozdíl od ostatních aktérů je muslimem. Jinak se však děj až na drobnější odchylky a oproti Shakespearovi výrazně pozměněnému konci drží své předlohy a vypráví Othellův příběh. 

Jak již bylo řečeno výše, hlavním vypravěčem je Iago, který nenápadně tahá za nitky děje a manipuluje všechny okolo sebe do svých promyšlených plánů. Jeho jediným cílem je vlastní prospěch, a to bez ohledu na to, kolik mrtvol za sebou nechá. Doslova. Vždyť nakonec se stává jedním z mála přeživších, protože všechny ostatní hlavní postavy postupně více či méně osobním přičiněním zlikviduje. Snad v důsledku volby Iaga coby vypravěče se však některé scény a především celkové poselství muzikálu stávají poněkud polopatickými. Jako by tvůrci měli potřebu všechno dokonale doslovit, což především v závěru přeci jen trochu obtěžuje. 

Ledecký umí skládat melodickou a nápaditou hudbu, v tomto případě se to však úplně nepovedlo. Muzikál postrádá jednotné hudební téma, a přestože se některé melodie průběžně opakují, hudební linie nedrží pohromadě. Jedná se o směsici hned několika hudebních žánrů - od popových balad, přes jazzově laděná čísla a country až po orientální ozvuky v některých melodiích. Bohužel využití jednotlivých žánrů je nevyvážené a vlastně nemá řád a často ani logiku. Kupříkladu orientální rytmy by divák očekával v písních blízkovýchodní popcelebrity Bahiyi, tam se jich však téměř nedočká a je mu servírován vlažný popík. Řada melodií navíc po divákovi sklouzne, aniž by v něm zanechala hlubší dojem. K nejzapamatovatelnějším patří píseň Ve jménu lásky, která se v různých textových obměnách objeví hned několikrát, a Desdemonina závěrečná sólová píseň Celý život před sebou. 

Texty jsou zpěvné a vyhýbají se zaběhnutým klišé. Ledecký má tendenci poměrně často sklouzávat k nespisovné či hovorové češtině, což sice občas zatahá za uši, ale v kontextu celku zase tolik neobtěžuje. Některé pasáže se opakují napříč celým dějem, nejčastěji se zpívá o lásce a jejích rozličných podobách, což je s ohledem na téma muzikálu pochopitelné. 

Přestože krom company vystupuje v muzikálu jedenáct postav, některé z nich působí pouze jako figurky do počtu, statisti, kteří vlastně nemají pro děj vůbec žádný význam. Zvlášť markantní je to v případě mafiána Borise Petrova a Šejka Abdula Asího, kteří se do dění na scéně prakticky nezapojují, pouze o nich padne letmá zmínka. Velmi okrajové jsou také výstupy Kardinála Lodovica a Senátora Bradyho. 

Za ústřední trojici bychom mohli považovat Iaga, Othella a Desdemonu, možná ještě doplněné o čtvrtého Michaela Cassia. Iago má být podle názvu i komentáře tvůrců hlavní postavou, toho je však dost těžké dosáhnout především s ohledem na hudební linku, která je mu přisouzena. Ledecký si part napsal sobě na tělo a přizpůsobil ho svým pěveckým schopnostem, možná právě proto však nejsou Iagovy výstupy hudebně příliš zajímavé, drží se v poměrně omezeném rozsahu a nepřinášejí ani žádnou výraznější sólovou pasáž. Petr Vondráček nemá problém je uzpívat, herecky se velmi snaží a většinou se mu daří získat si diváckou pozornost, jeho mimika, gestika i tón hlasu však občas sklouzávají k přílišné komičnosti a ubírají jeho postavě nutnou hloubku. 

Hudebně mnohem zajímavější než titulní postava jsou Othello s Desdemonou. Všechny jejich duety jsou sice variací písně Ve jménu lásky, vzhledem k tomu, že se jedná o největší hit muzikálu, to však nevadí. Tomáš Novotný je po všech stranách profesionální. Dokonale ztvárňuje charismatického vojáka s citlivou duší, který se však až příliš snadno nechá zaslepit zlomyslným našeptáváním. Novotný má velmi příjemnou barvu hlasu, která se dobře poslouchá a dobře ladí s ostatními zpěváky. Navíc svou postavu od začátku buduje mnohem promyšlenějším způsobem než Vondráček svého Iaga, a je proto divácky výrazně zajímavější. Vlastně máte tendenci fandit spíše jemu než jeho zlomyslnému našeptavači. 

Desdemona Dominiky Richterové je jemná naivní dívenka toužící po velké lásce, která Othella bezmezně obdivuje a miluje bez ohledu na příkoří, jichž se na ní dopouští. Pěvecky je suverénní, menší zaváhání ve vyšších polohách u ní bylo slyšet pouze v její jediné sólové písni. Co však působí rušivě je silný slovenský přízvuk v činoherních pasážích. Zatímco v písních se ho dokáže zcela vyvarovat, u mluveného slova se jí to nedaří, což v dialozích skutečně hodně tahá za uši. 

Michael Cassio Ladislava Korbela je příslušník "zlaté mládeže", který ke všemu přišel, aniž by se musel nějak výrazně snažit. Svou roli zvládá herecky i pěvecky na výbornou a jeho jemný chraplák se velmi dobře poslouchá. Potenciál zaujmout má rovněž Roger Michala Novotného, který je postavou veskrze komickou. V podstatě takový roztomilý ňouma, který by strašně chtěl dokázat, že za něco stojí, ale nedaří se mu to. Novotný celou dobu balancuje na hraně vážnosti a komiky, ale dokonale se na ní drží a nikdy nesklouzne za hranici nevkusu. 

Iago je po všech stránkách spíše průměrným muzikálem, který využívá dobře známé látky, ale představuje ji z nové perspektivy. Nabízí několik příjemných melodií, neotřelé texty a ve většině velmi slušné herecké výkony. Určitě to není to nejlepší, s čím Ledecký kdy přišel, ale pokud přivřu oči, nevychází z toho Iago zas tak špatně.