Macbeth

Autor: William Shakespeare

Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 18. 3. 2017 (derniéra květen 2018)

Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Pavel Khek

Obsazení

Macbeth - Milan Kačmarčík

Banquo - Vilém Udatný

Duncan - Pavel Juřica

Malcolm - Aleš Bílík

Donalbain - Tomáš Novotný

Macduff - Radim Madeja / Jiří Š. Hájek

Angus - Jiří Schwarz

Ross - Michael Vykus

Lennox - Viktor Dvořák

Fleance - Matyáš Valenta

Seyton - Petr Klimeš

Lékař - Jiří Klem

Vrátný - Oldřich Vízner

Lady Macbeth - Diana Šoltýsová

Lady Macduff - Evellyn Pacoláková

Tři čarodějnice - Lucie Pernetová, Petra Tenorová, Nina Horáková

Syn Lady Macduff - Kristián Špiner

Délka představení: 2 h 50

Ve Skotsku zuří občanská válka podporovaná norským králem, která může pro někoho znamenat ztrátu všeho a pro jiné naopak obrovský zisk. Král Duncan se totiž umí odvděčit těm, kdo se za něj v boji postaví. K nim patří i Macbeth, který se pustil do bitvy jako lev a podařilo se mu výrazně přispět ke konečnému vítězství. Zbraně ještě ani nepřestaly řinčet a těla nepřátel nestačila vychladnout, když se dostavuje kýžená odměna - zlepšení postavení a výhled na další postup v budoucnu. Macbeth totiž při svém návratu ke králi potkává tři čarodějnice, jež se s ním podělí o proroctví, které mu napříště nedá spát...

Pavel Khek se rozhodl svoji inscenaci zasadit do zvláštního bezčasí, jež se kulisami i kostýmy blíží současnosti, zároveň však působí až mysticky a nesmírně ponuře. Scéna je tvořena pouze ze dvou materiálů a to dřeva a kovu. Ústředním prvkem jsou dva velké kovové panely v zadní části jeviště, které povětšinou simulují funkci dveří či vrat, a řada židlí vznášejících se jen tak ve vzduchu. Jedna každá za něčí zmařený život, zároveň však jedna každá za novou naději, jež se teprve zrodí. Židle se vyskytují rovněž na scéně ve své klasické funkci sedacího nábytku, krom nich se na jevišti objeví ještě stůl a velká vana. Zajímavé je rovněž využití gumových lamel plnících v některých scénách funkci jakýchsi revuálních opon předělujících jeviště.

Konkrétní prostředí se buduje stejně jako za dob Shakespeara zejména slovem a jednáním postav na scéně. Často stačí nepatrné gesto či změna tónu hlasu k tomu, aby si divák dal do souvislostí, kde se právě nachází. Khek však, jak již je u něj zvykem, velmi precizně pracuje rovněž se světlem, jímž neustále prohlubuje ponurost celkové atmosféry a zároveň od sebe odděluje jednotlivé dějové linie. Třešničkou na dortu je potom hudební podkres, v němž zaznívají moderní rytmy stejně jako tradiční keltskou hudbou inspirované melodie. Hudba je takřka stále přítomná a podtrhuje vypjatost některých scén, stejně jako z jiných tvoří ty nejsilnější z celé inscenace, když z ničeho nic umlká a scéna se ponoří do ticha.

Macbeth je většinou brán jako hra o zničující ctižádosti, tvůrci se však rozhodli ve své inscenaci akcentovat trochu jiná témata - relativitu a pomíjivost. Je posílen ústřední moment hry na osud, která má vždy nejistý výsledek. Štěstěna je vrtkavá a dává přednost různým lidem bez ohledu na jejich zásluhy. Chování jednotlivých postav je neustále zpochybňováno, hraje se o to, kdo má vlastně pravdu a kdo lže, a kde tato pravda leží. V inscenaci je velmi silná rovněž linie manipulace a hry se slovy, jíž se dá mnoho odhalit stejně jako mnoho skrýt.

Přestože v případě Macbetha je už samotným titulem hry dán hlavní hrdina, na jevišti dostávají spoustu prostoru i "vedlejší" postavy a někdy mají tendenci zaujmout dokonce víc než titulní představitel. Milan Kačmarčík svého Macbetha pojal jako v jádru rozumného muže, který však má rád vždy a všude situaci pod kontrolou a hroutí se ve chvíli, kdy něco začne přesahovat rámec jeho chápání. Neštítí se ničeho, aby dosáhl vrcholu, a smrt přijímá se sarkasmem jako završení své životní cesty. Kačmarčík dokáže Macbetha podat tak, že vzbuzuje v divácích sympatie, zvláště ve vypjatých scénách mu však škodí přílišná expresivita. Když se na jevišti "rozvášní", mluví příliš rychle a je poměrně náročné usledovat jeho text. Lady Macbeth Diany Šoltýsové je na první pohled křehká, něžná bytost, v jejímž jádru se však ukrývá vypočítavá manipulátorka. Záleží jí především na obraze, který o sobě vytváří, a nelibě nese, když je kýmkoliv a čímkoliv narušován. Navrch křehká a uvnitř nezdolná žena však přeci jenom nakonec podléhá vlastní slabosti a její náměsíčné přecházení patří k emočně velmi vypjatým momentům.

Z dalších rolí zaujmou především tři čarodějnice, jež režisér stylizoval jako lehké děvy, které svádějí nejen vábivými slovy, ale rovněž svými vnadami a mladistvou krásou. Muži jsou pro ně hračky, jichž využívají pro vlastní potěšení, jimiž se báječně baví. Zajímavým režijním momentem je skutečnost, že ty samé herečky ztvárňují i sluhy v Macbethově domě. Vzniká tím dojem, že hlavní hrdina je neustále pod jejich dohledem a žádné jeho rozhodnutí není zcela svobodné, byť se tak na první pohled jeví.

Z mužských postav stojí za zmínku Vilém Udatný jako Banquo a Aleš Bílík coby Malcolm. Udatného Banquo je loajální přítel, který stojí nohama pevně na zemi, ale přitom neodmítá šanci se bavit. Macbetha jako svého přítele podporuje, ale jeho důvěra v něj se scénu za scénou umenšuje a to až k jeho hořkému konci. Bílíkův Malcolm je z počátku postava jen těžko čitelná, o jejíchž záměrech se mohou diváci pouze dohadovat. Její pravá tvář se odhaluje teprve v druhém dějství, přičemž Malcolmův první rozhovor s Macduffem je jedním z hereckých vrcholů inscenace.

Macbeth v Divadle ABC je vydařenou inscenací se silným poselstvím. Režie si výrazně pohrála s propracováním jednotlivých postav bez ohledu na jejich roli v příběhu a podařilo se jí je vhodně typově obsadit. Khek navíc vytvořil velmi variabilní a výtvarně zajímavé prostředí, jednotlivé obrazy jsou vizuálně nesmírně silné. Díky kombinaci všech těchto faktů je Macbeth inscenací, která má šanci zaujmout.