Moje tango

Autor: Ron Hutchinson

Překlad: Jitka Sloupová

Premiéra: 20. 9. 2018

Uvádění: Studio Dva

Režie: Šimon Caban a Darina Abrahámová

Obsazení

Virginie - Jitka Schneiderová

Phil, Marco, Larry, Lékař, Táta - Roman Zach

Muzikant, Hoteliér, Taxikář - Karel Mařík

Délka představení: 1 h 30

Jitka Schneiderová a Roman Zach

Hořká komedie o životě, snech a o tom, jak nás všechny nakonec semele každodenní realita. Tvůrci na jednu stranu nepochybně chtěli povzbudit diváky, aby se nebáli následovat své touhy, na druhou však zároveň říkají, že sen a realita jsou dvě rozdílné věci, které se jen velmi obtížně setkávají. Po každé noci totiž následuje probuzení a někdy může být pěkně tvrdé.

Virginie je žena proplouvající životem bez jakéhokoliv zvláštního cíle. Pracuje, má snoubence, ale vlastně pouze plýtvá svým časem, protože si nedokáže naplno vychutnat všechny možnosti, které se jí nabízejí. To se změní, když jí diagnostikují rakovinu. Sice se vyléčí, ale poprvé si uvědomí, že jí něco schází a že její život je vlastně jen takové přežívání. A pak jí do života vstoupí tango. Virginie začne tančit a konečně se přestane bát následovat své srdce. Jak dlouho však bude trvat, než ji opět dožene všednodenní realita?

Příběh je poměrně prostý - jedna žena pohlcená banalitou života, která zatouží zkusit něco jiného a jejíž sny se mohou lusknutím prstu zhroutit jako domeček z karet. Vlastně by to mohl být příběh kohokoliv z nás. Obyčejných lidí, kteří tráví den co den v zaměstnání, jež je nenaplňuje, ale přitom se nedokážou realizovat žádným jiným způsobem. Život jim protéká mezi prsty a oni se v něm jen tak plácají. Raději si totiž řeknou, že než by své sny realizovali a šli do rizika, přidrží se svého nudného, ale bezpečného života. Tvůrci se snaží svou inscenací diváky povzbudit, aby se nebáli riskovat. Protože i když jim sny možná nevyjdou, alespoň si budou moci říct, že to zkusili. Ne každý koníček se musí změnit v životní cíl, ale každý může přinášet radost.

Celé představení odehrají pouze dva herci a jeden muzikant, který je doprovází na akordeon. Přestože název inscenace obsahuje tango, na jevišti se příliš netančí. Pokud k tomu však přeci jenom dojde, jedná se o velmi působivé scény umocněné tichem. Zatímco v mnoha dialozích tvoří hudba podkres, při samotných tanečních výstupech umlká. Herci se přesto pohybují v dokonalém rytmu a souhře, jsou partnery, kteří na sebe reagují a navzájem se vedou zejména sílou svých pohledů. Napětí a chemie se v tu chvíli stávají takřka hmatatelnými.

Jitka Schneiderová jako Virginie působí po celou dobu poněkud ploše a téměř z ní nevyzařují emoce. Přestože její slova mají hloubku, nedokáže jejich poselství naplno předat. Po celou dobu je ustrnulá v jediné poloze jakési tiché rezignace, při níž působí, jako by umírala zaživa. Mluví pomalu, tiše, po jevišti se téměř plouží, neustále hledá oporu v nějakém předmětu. Z této oživlé mrtvoly se pak dost nepřirozeně dokáže přerodit v manickou hysterku, což se projeví na chaotických gestech, zběsilém tempu řeči a nebojácném vykročení do prostoru. První poloha převažuje a po čase začíná nudit.

Jitka Schneiderová a Roman Zach

Herecký partner Schneiderové Roman Zach je divácky výrazně zajímavější. To je částečně způsobeno už samou povahou jeho role, na rozdíl od své kolegyně totiž celou dobu neztvárňuje jedinou postavu, ale vystřídá jich několik. V jednu chvíli je to při zemi se držící Phil, později vášnivý učitel tanga Marco nebo trochu zmatený účetní Larry. Každý z mužů, kterého Zach ztvárňuje, je zcela jiný, což se promítá i do jeho hereckého projevu. Jako Phil zadrhává v řeči, občas trochu nesouvisle blábolí a působí jako člověk ubitý realitou, který rezignoval na všechny sny. Jeho Marco se vyznačuje kočičí chůzí, prudkými gesty a hlasitým slovním projevem, Larry zase zmatečně pobíhá z místa na místo a vyvolává dojem absolutního zmatkáře.

Šimon Caban ve svém režijním pojetí pracuje zejména s atmosférou. Snaží se zachytit život se všemi jeho odstíny, především v jeho každodenní banalitě. Hodně pracuje se světlem, herci se neustále pohybují v přítmí, vychází z něj na světlo a zase znova se v něm skrývají. Celý příběh je poskládán z drobných výseků všednosti, které se vrství na sebe a skládají mnohovrstevnatý lidský osud.

Moje tango je nepříliš náročnou podívanou o banalitě každodennosti a snech, které ne vždy dojdou naplnění, ale přesto se vyplatí za nimi vykročit. Inscenace je vkusná, nabízí vtipné situace a ve správném poměru mísí naději s hořkostí a rezignací. Jde o spíše hořkou komedii, která vás přiměje přemýšlet nad vaším vlastním životem a jeho smyslem. A bezkonkurenční herecký výkon Romana Zacha je rozhodně důvodem k návštěvě.