O slavnosti a hostech

Autor: Ester Krumbachová a Jan Němec

Adaptace: Katharina Schmitt a Jakub Režný

Premiéra: 1. 5. 2015

Uvádění: Studio Hrdinů

Režie: Katharina Schmitt

Obsazení

Michal Kern, Marta Vítů, Patr Vaněk, Ivana Uhlířová, Dora Bouzková, Jiří Štrébl, Eva Salzmannová, Lukáš Karásek, Kristýna Podzimková, Pasi Mäkelä, Jaromír Typlt, Tomáš Fabera, Tomáš Štolba, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Daniel Erhart, Alexandr Puškin, Lukáš Kovácsik

Délka představení: 1 h 30

Když v roce 1966 vznikl film O slavnosti a hostech, tehdejší prezident Novotný ho vzal jako osobní útok na sebe a snímek zakázal. Po téměř půlstoletí se tvůrci z pražského Studia Hrdinů rozhodli oživit toto podobenství o lidské konformitě v divadelním prostoru. A přestože scénář zůstal prakticky beze změn, rozhodně se nejedná o převedení filmového formátu na divadlo.

Klíčovou roli hraje v "příběhu" pětice přátel, kteří vyrazili na narozeninovou oslavu blíže nespecifikované vysoké osobnosti. Po úvodním pikniku se vydávají do domu své hostitelky, ale jsou zadrženi četnickým komandem, jehož velitel, lehce potrhlý Rudolf, si s nimi pohrává jako kočka s myší. Celá věc je nakonec obrácena v žert a hosté mohou zasednout k slavnostní tabuli u jezera. Nad bezstarostným veselím se však vznáší mrak odchodu jednoho z hostů, jehož je nutně třeba přivést zpět, aby tak byla odčiněna urážka na hostitelce...

Hra je rozdělena do tří částí, z nichž každá se odehrává ve specifickém prostoru. Zatímco piknik probíhá v prosklené vstupní hale, cesta a zatčení se odehrají ve foyeru a teprve samotný vrchol představení, tedy hostina, je situován do divadelního sálu. V tento moment se diváci z pouhých přihlížejících mění v účastníky představení, protože zasedají spolu s herci k jednomu stolu a záleží jen na nich, jak budou na vývoj situace reagovat. Jednotlivé přesuny jsou zajímavým zpestřením a pomáhají lépe se ponořit do celkové atmosféry.

Zatímco úvodní část s piknikem působí velmi civilně - prostě přátelské setkání několika známých, zbytek hry probíhá v atmosféře zvláštní absurdity. Prostřední pasáž je jako vystřižená z orwellovského totalitního světa nebo kafkovského bezčasí. Divák se ocitá v situaci, z níž je zmaten stejně jako postavy na scéně. Netuší, co se děje ani kam to povede, ale neubrání se dojmu, že i on je součástí toho všeho. V závěrečné části se pak jeho dojem potvrzuje, když ho usadí ke stejné tabuli jako hostitelku. Právě tato část pak pocit absurdna a totality jenom umocňuje. Zvlášť když se na scéně objeví zbraň, která několikrát míří přímo na diváka.

Herecky nejvýraznější se mi jeví Michal Kern v roli mírně excentrického, ale slabošského Rudolfa, který touží být hercem a vychutnává si pocit moci nad ostatními. Na jednu stranu je to postava, jíž je těžké brát vážně, na druhou je ovšem nositelem potenciálního nebezpečí. Nezapomenutelný je rovněž herecký projev Dory Bouzkové, která ztvárňuje lehce blazeovanou paničku bez zájmu o situaci nalévající se alkoholem. Zjednodušeně by se dalo říci, že každá z postav znázorňuje nějaký lidský typ a jeho vývoj v extrémních podmínkách. Byť v tomto případě jde o nápor především psychický.

O slavnosti a hostech je především hra o člověku. O tom, kdo vlastně je, jak se chová a co snese. Jedná se o ukázku různých typů a jejich jednání v nečekaných situacích, o pocit moci nad ostatními, který se mezi postavami přelévá. To vše v lehce absurdní atmosféře, kde nikdo netuší, co přinese příští minuta.