Andělé v Americe

Autor: Tony Kushner 

Překlad: Jitka Sloupová 

Premiéra: 2. 2. 2019 

Uvádění: Divadlo ABC 

Režie: Michal Dočekal 

Dramaturgie: Simona Petrů, Michal Zahálka 

Obsazení 

Roy M. Cohn / Anděl Antarctica - Ondřej Pavelka 

Joseph Porter Pitt / Eskymák / Anděl Europa - Martin Donutil 

Harper Amaty Pittová / Martin Heller / Anděl Africa - Beáta Kaňoková 

Louis Aronson / Anděl Australia - Viktor Dvořák 

Prior Walter / Muž v parku - Tomáš Havlínek 

Hannah Porter Pittová / Isidor Chemelwitz / Ethel Rosenbergová / Henry / Alexej Antedilluvianovič Paparáděv - Eva Salzmannová 

Belize / Pan Bouda / Anděl Oceania - Filip Březina 

Anděl/Emily/Bezdomovkyně - Evellyn Pacoláková 

Ostatní andělé - Lucie Zatloukalová, Anežka Hessová, Petr Šimek 

Délka představení: 4 h 30 

Amerika, země zaslíbená. Miliony lidí, kteří sem v minulosti přišli, aby si splnili sen o lepším životě. Lidé různé barvy kůže, různých náboženství, různé sexuální orientace. Všichni dorazili do USA, aby mohli být naplno sami sebou. Ovšem jejich představy velmi často narazily na tvrdou tvář reality. 

Tony Kushner sepsal své rozsáhlé dvoudílné drama Andělé v Americe na přelomu 80. a 90. let a reagoval v něm na dobové klima a problémy, které otřásaly Amerikou. V popředí jeho zájmu je homosexualita, právě se objevivší virus HIV způsobující AIDS, ale také životní prostředí, problémy identity atd. Drama jednoduše disponuje obrovským množstvím rozličných témat, z nichž inscenátoři musí pečlivě vybírat, aby se jednotlivá sdělení navzájem nepřebíjela. Ještě větší výzvou je vytvořit inscenaci z obou dílů dramatu a smrsknout ji do jediného večera tak, aby neopomněla nic podstatného a zároveň měla přijatelnou stopáž. V divadle ABC se tvůrcům povedlo obojí. 

Hledat v inscenaci jednotné téma by bylo trochu zbytečné, protože tvůrci se dotýkají tak trochu všeho. Kupodivu to však není na překážku. V centru stojí jedinec na dlouhé cestě k sobě samému. Všichni hrdinové testují, kým vlastně jsou, jaké jsou jejich možnosti a limity, kam až dokážou zajít, kde leží jejich hranice… Patří k rozdílným společenským skupinám, na první pohled je nic nespojuje, snad jen touha po bezpečné existenci vzdálené od všedních problémů. 

Tvůrci prostřednictvím osudů jednotlivých postav mimo jiné kritizují povrchnost současných vztahů založených pouze na vnějším zdání. Přátelství i láska trvají jen tak dlouho, dokud jsou bezproblémové a nemusejí zdolávat žádné překážky. Jakmile však něco začne drhnout, je lepší si nad vztahem umýt ruce. Postavy nedokážou žít spolu ale často ani samy, plácají se životem a hledají rozptýlení, které by je dokázalo vytáhnout z mizérie jejich života. 

Režie Michala Dočekala sází na kontrast civilního herectví většiny protagonistů a bizarnosti až kabaretně laděných vizí a vidin některých z nich. Obojí zdůrazňuje rozdíl mezi šedí každodennosti a pestrostí snění, do nějž mají postavy tendenci utíkat před děsivostí reality. Inscenace je místy velmi krutá, nebojí se surového vyobrazení problematických vztahů, byť otevřeně neukazuje násilí a drží s v náznacích. Divácká představivost však v tomto případě pracuje na plné obrátky a nechává na sebe působit tísnivou atmosféru a pocit beznaděje z bezvýchodnosti nastavené situace. Bylo by však chybou pohlížet na inscenaci jako na ryzí depresi, obsahuje totiž rovněž řadu odlehčených, neřku-li humorných pasáží a neustále osciluje mezi oběma póly, díky čemuž je divácký zážitek velmi vyvážený. 

Scéna Martina Chocholouška představuje jakýsi univerzální bezpohlavní prostor, který se proměňuje spíše diváckou asociací než skutečnou reálnou přestavbou. Zelené stěny zobrazované místnosti na první pohled evokují nemocnici, v níž se ostatně řada scén odehrává, stačí však drobná změna nasvícení a ocitáme se v prosluněném brooklynském bytě nebo v moderní právnické kanceláři. Univerzálnost prostředí jenom ještě umocňuje dojem z povrchnosti zobrazovaných vztahů, které jsou, stejně jako místa okolo nich, snadno zaměnitelné. Zůstává jen sterilnost a chlad. 

Představení trvá čtyři a půl hodiny včetně dvou přestávek, tedy téměř čtyři hodiny čistého herního času. Obdiv tak zaslouží především herci, jejichž výkony mají po celou dobu vysokou úroveň a každý jeden z nich dokáže naplno upoutat vaši pozornost. Jednotlivé charaktery si drží pevné obrysy a nerozplizávají se do neurčitosti nebo nedořečeností. Každá postava má svou vlastní vytyčenou dráhu, pevně daný směr a konkrétní motivaci i vývoj. Je tu bezskrupulózní bastard Roy Cohn (Ondřej Pavelka), z jehož každého slova odkapává sarkasmus a jež svou žoviálností a macho přístupem pouze zakrývá panickou hrůzu ze společenské degradace; obratný manipulátor Louis Aronson (Viktor Dvořák), jenž dokáže lidi okolo sebe využívat k vlastnímu prospěchu, ale zároveň je to slaboch, jemuž záleží jen na sobě; nerozhodný naivka Jo Pitt (Martin Donutil), který se úzkostlivě drží morálky, ale přitom mu působí až fyzickou bolest říct někomu ne či se přiznat k vlastní identitě; racionální snílek Prior Walter (Tomáš Havlínek), který dokáže projevit tváří v tvář smrti odvahu i strach zároveň; úzkostlivá závislačka Harper Pittová (Beáta Kaňoková) prohrávající svůj boj s normálním životem i zdravým rozumem; šarmantní transvestita Belize (Filip Březina), jenž v sobě snoubí africký temperament s obrovskou empatií a smyslem pro spravedlnost a dokáže jediným gestem vyjádřit zároveň pohrdání i soucit; sarkastická Ethel Rosenbergová i starostlivá paní Pittová (Eva Salzmannová), které jako by promlouvaly ostatním do duše a svou přítomností ulevovaly i mučily; podivně bezpohlavní Anděl (Evellyn Pacoláková) nadšeně před sebe hrnoucí slova i věty, které v jeho ústech ztrácejí význam; a řada dalších drobných charakterů, které se v ději pouze mihnou, ale přesto se na ně nedá zapomenout (Pacolákové Bezdomovkyně, Březinův Pan Bouda, Salzmannové Alexej Paparáděv, nejstarší bolševik na světě). 

Andělé v Americe jsou výpravným opusem, který přes svou téměř monstrózní délku ani trochu nenudí. Přestože ne všechna Kushnerova témata jsou dnes stejně aktuální jako v době vzniku hry před třiceti lety, tvůrci dokázali najít dostatek motivů, které jsou pro dnešního diváka zajímavé. I kdyby si ve výsledku neodnesl nic jiného, než tísnivý pocit z neukotvenosti a povrchnosti mezilidských vztahů. Jedná se o vizuálně zajímavou a herecky excelentní podívanou, která za ty čtyři a půl hodiny vašeho času rozhodně stojí.