Galileo

Hudba, libreto, texty písní: Janek Ledecký 

Premiéra: 6. 2. 2019 

Uvádění: Divadlo Hybernia 

Režie: Šimon Caban 

Obsazení (tučně alternace, které jsem viděla) 

Galileo Galilei - Janek Ledecký / Tomáš Novotný 

Giordano Bruno - Bohouš Josef / Petr Kolář 

Mia - Sabina Laurinová / Dasha / Bibiána Surovčíková 

Giana di Medici - Ivana Chýlková / Elin Špidlová 

Kardinál Maffero Barberini (Papež Urban VIII.) - Dušan Kolár / L. W. Frank 

Otec Inchofer - Josef Vojtek / Tomáš Trapl 

Kardinál Angeloni / Kardinál Badaloni - Mojmír Maděrič, Ivan Vodochodský / Pavel Zedníček, Richard Tesařík 

Marie - Athina Langoská / Jana Feriová 

Cosimo II. Medicejský - David Uličník / Michal Kavalčík 

Délka představení: 2 h 15 

Po šestnácti letech se do Prahy vrátil muzikál Janka Ledeckého inspirovaný osudem muže, který "zastavil zemi navždy" - Galileo. Tvůrci se sešli v téměř nezměněné sestavě, pouze v jiném divadle. Zatímco v roce 2003 se muzikál uváděl v Kalichu, nyní se hraje v divadle Hybernia. Krom dvou nováčků v řadách sólistů a nové company však nedošlo k žádným výraznějším změnám oproti původnímu uvedení. 

Tvůrci se rozhodli jít cestou původní inscenace a v takřka nezměněné podobě ji znovu uvést na jevišti. Na první pohled je nové nastudování Galilea především holdem všem, kdo se na díle v minulosti podíleli a kdo se k němu po mnoha letech vrátili. Z hlediska aktuální dramaturgie divadla Hybernia však muzikál dobře zapadá, protože se jedná o další příběh člověka bojujícího za pravdu ve světě, který si přeje setrvat ve lži a odmítá si sundat klapky z očí. Muzikál má tedy slušnou šanci přilákat nejen ty, kteří jej viděli už před lety a chtějí si zavzpomínat, ale také nové diváky z řad mladší generace. 

Ledeckého hudba je melodická, byť nenabízí mnoho prostoru pro velké pěvecké výkony. Většina skladeb se drží v úzkém rozsahu jediné oktávy, takže si s nimi poradí i nepříliš hlasově vybavený zpěvák. Není možné vysledovat jedinou hudební linku, melodie se však pravidelně opakují pouze s novými textovými variacemi. Dalo by se napočítat několik základních hudebních motivů, z nichž nejvýraznější jsou písně Nikdy to nevzdám a Poslední se chystá soud. Většina výstupů je sólových, případně jde o duety, sbor nemá mnoho prostoru. Texty jsou zpěvné a jdou dobře do pusy, navíc povětšinou sestávají z ne právě obvyklých slovních spojení a důsledně se vyhýbají veršovým klišé. Největší slabinou muzikálu tak zůstává libreto. Ledecký se snažil směstnat téměř osmdesát let života slavného astronoma do necelých dvou hodin, proto se dopouští mnoha výrazných zkratek a zjednodušení, skáče z místa na místo a vlastně nic pořádně neřekne. Divák se toho o Galileovi příliš mnoho nedozví a to málo, co je mu předestřeno, je torzovité a nepřesné. Až si skoro říkáte, proč byla církev tak strašně proti němu, když celou dobu jenom seděl a něco si psal. 

Scéna Šimona Cabana je minimalistická a náznaková. Sestává všehovšudy z točitého schodiště umístěného na točně a několika pohyblivých kovových konstrukcí, které se porůznu přesunují. K dokreslení konkrétního prostředí si tvůrci vypomáhají nábytkem a především projekcemi, na nichž zachycují interiéry či exteriéry tak, jak se jim právě hodí. Kostýmy Simony Rybákové jsou jednoduché, velmi volně inspirované renesanční módou a až na jedinou výjimku se barevně drží v teplé polovině spektra. Obojí vychází z původního nastudování v Kalichu, což je v případě scény trochu škoda. Hybernia nabízí výrazně větší jevištní prostor a se scénografií by se proto dalo mnohem více experimentovat, jistě by mohla být zpracována velkolepěji, více v duchu dnešních výpravných muzikálových show. 

Cabanova režie je poměrně úsporná a moc nepracuje s prostorem. Herci se drží v těsné blízkosti dekorací, na něž v některých scénách různě šplhají, většinou je však berou pouze jako bezvýznamnou kulisu. Mnohem poutavější jsou choreografie Leony Qaši Kvasnicové, byť nejsou nikterak složité a navíc jich je s ohledem na sólový charakter většiny výstupů dost málo. Taneční company je však dobře sehraná, což bohužel nebývá vždycky zvykem. 

Herecké výkony se obtížně hodnotí, protože postavy nemají příliš mnoho prostoru, na němž by se mohly rozvíjet. Zaujme Tomáš Novotný v titulní roli Galilea, a to především jako zapálený bojovník za svou pravdu. V jeho závěrečném odvolání celoživotní práce je jasně patrný jeho vnitřní boj a nesouhlas se zradou, jíž se sám na sobě dopouští. Pěvecky je Novotný tradičně výborný, byť mu role neposkytuje mnoho prostoru, v němž by mohl uplatnit své hlasové schopnosti. Zapamatovatelný je rovněž Tomáš Trapl jako Otec Inchofer, ač jeho podání je možná až zbytečně karikaturní a spíš než obávaného inkvizitora tak připomíná směšného mužíka v sutaně. Kdo svým výkonem naopak spadá do hlubokého průměru je Sabina Laurinová. Její herecký prostor je minimální a ten pěvecký omezený a díky bohu za to. Laurinová se viditelně pere se zpěvem, je neustále pod tónem a se svými pěveckými partnery slyšitelně neladí. Pěvecky suverénní je naopak Petr Kolář, byť herecky se drží své zaběhnuté polohy přijít na jeviště, postavit se, zazpívat, párkrát při tom zvednout ruku a zase odejít. 

Galileo je muzikálem, který nemá moc čím oslnit. Jeho melodie jsou příjemné na poslech, ale sklouznou po vás, aniž by zanechaly hlubší dojem. Herecké výkony jednotlivých účinkujících jsou z větší části velmi slušné, zvlášť s ohledem na minimální prostor, na němž svou postavu rozvíjejí (a to i v případě postavy hlavní). Pamětníci původního uvedení si jistě muzikál rádi připomenou a bezpochyby se najdou i noví příznivci. V rámci pražské muzikálové produkce se však jedná o průměr, takové milé muzikálové retro.