Dva lidé, kteří se navzájem nedokážou vystát na společné dovolené. To může skončit jedině průšvihem. Anebo snad...? Olive a Ethan se nesnáší od chvíle, kdy se poprvé potkali. Protože však oba nutně potřebují trochu vypnout, rozhodnou se uzavřít dočasné příměří a odjet do tropického ráje na Hawai. Rozhodně nemají v plánu se tady nějak zvlášť bratříčkovat, ale kdo ví, jak jejich společné prázdniny nakonec dopadnou...
Olive nemá v životě právě na růžích ustláno. Popravdě řečeno ji na každém kroku pronásleduje smůla. Nejvíc se to projevuje ve srovnání s její sestrou Amy, které se daří, na co sáhne. A tak zatímco Amy připravuje dokonalou svatbu s mužem svých snů, Olive je nezadaná, bez práce a jen krůček od toho označit se za zoufalou. Svatba se ale nevyvede úplně podle plánu, když se všichni přítomní otráví jídlem. Tedy... všichni až na Olive a Ethana, ženichova bratra, kteří v rámci svatební hostiny nezvolili mořské plody. Je naprosto jasné, že novomanželé se na líbánky nedostanou. Ale nebyla by škoda nechat je propadnout?
Protože rezervace se nedá zrušit a nejde ani přepsat na cizí jméno, nabídne Amy dovolenou své sestře dvojčeti. Olive by prázdniny přišly k duhu, proto na nabídku kývne. Ovšem to ještě netuší, že mezitím ženich nabídl totéž svému bratrovi. Vzhledem k nevraživosti, která mezi těmi dvěma panuje, se ani jednomu nechce vydávat se za šťastné novomanžele. Protože však o dovolenou oba stojí, rozhodnou se s tím nějak popasovat. A kdo ví, co všechno se může v tomhle tropickém ráji stát?
Román od počátku pracuje s poměrně ohranou linkou "haters turn to lovers", ovšem využívá ji nesmírně svěžím způsobem. Mezi hrdiny to viditelně jiskří, jejich vzájemné interakce jsou nesmírně zábavné a při čtení se neubráníte dojmu, že ti dva se měli dát dohromady už dávno. Romantická linka ovšem není to jediné, co se v knize řeší. Ve skutečnosti je příběh mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát a obsahuje dosti překvapivé dějové zvraty.
Přestože jde o romanci, řeší se zde i některá závažnější témata. Autorka se velmi výrazně zabývá problémem komunikace - především tím, jak málo spolu dnešní lidé mluví, což často vede ke zbytečným konfliktům. Někdy by stačila trocha dobré vůle, aby se spolu lidé sedli a vyříkali si to. Protože to však nedokážou, noří se stále hlouběji do vzájemných nedorozumění a jejich nevraživost narůstá. V románu je však poukázáno také na úskalí, která může mít právě komunikace v momentech, kdy jedna strana prostě nechce poslouchat a pochopit.
Zároveň autorka pracuje také s pojmem osudu. Znatelně zastává stanovisko, že nic v životě se neděje jen tak a všechno má svůj význam, který se může vyjevit teprve v budoucnu. Přitom ovšem dává jasně najevo, že neexistuje nic jako determinismus. Všichni máme svůj život v rukou a je jenom na nás, jak se k němu postavíme. Štěstí je v autorčiných očích otázkou volby. Neexistují lidé, kterým by se děly jenom špatné věci, a jiní, kterým by se pro změnu děly jenom dobré. Všechno je to o jejich přístupu a snaze překonávat překážky.
Olive je rozená pesimistka. Zatímco její sestra vždycky všude uspěla a vyhrála každou soutěž, Olive se tak maximálně povedlo uvíznout v automatu na plyšáky, odkud ji museli dostat hasiči. Z celé události vzniklo potupné video visící na YouTube, které dívce neustále připomíná, že je rozený smolař. V průběhu románu si však Olive konečně začíná hledat cestu sama k sobě. Postupně zjišťuje, kdo vlastně je a za co stojí, a učí se přijímat sama sebe. V první řadě totiž musí pochopit, že pesimismus jako životní přístup k ničemu dobrému nevede.
Román je celý napsán v ich formě s Olive jako vypravěčkou. Všechny události jsou tak popisovány výhradně jejíma očima, což je trochu škoda. Svůj vlastní prostor by si nepochybně zasloužil taky Ethan. Vyprávění je však čtivé a příjemně plyne.
The Unhoneymooners jsou oddechovou letní romancí, která však řeší i hlubší životní témata. Nejedná se o prvoplánovou červenou knihovnu, román v sobě má spoustu krásných pasáží, nad kterými stojí za to se zamyslet. Jedná se o milé, nenáročné čtení s mírně předvídatelným koncem, ale překvapivými průběžnými zvraty. Pokud tedy čtete v angličtině, můžu knížku vřele doporučit. A pokud ne a chtěli byste, klidně to zkuste. Angličtina tady není nijak zvlášť náročná.
Žádné komentáře:
Okomentovat