Cyrano

Scénář a texty písní: Ľubomír Feldek 

Předloha: Edmond Rostand 

Hudba: Ondřej Brzobohatý 

Premiéra: 17. 12. 2014 (derniéra červen 2019)

Uvádění: Divadlo Radka Brzobohatého 

Režie: Hana Gregorová 

Obsazení 

Cyrano - Ernesto Čekan 

Kristián - Přemysl Pálek 

Roxana - Kateřina Peřinová 

De Guiche - Miroslav Hrabě 

Ragueneau - Tomáš Slavíček 

Legniére - Michal Roneš 

Le Bret - Petr Semerád 

Ostatní - Dagmar Šárová, Pavlína Mourková, Tereza Nekudová, Petr Šudoma, Vojtěch Hájek 

Délka představení: 2 h 40 

Rostandův Cyrano z Bergeracu je typický romantický hrdina prahnoucí po lásce, kterou nemůže mít, jehož šlechetnost je ve skutečnosti nesmírně tragická. Ľubomír Feldek se ho rozhodl pojmout po svém jako hrdinu a barda, původní tragičnost Rostandovi předlohy však silně upozaďuje ve prospěch karikaturnosti a veskrze odlehčeného stylu. Jeho Cyrano nepostrádá vtip a šarm, které v kombinaci s hudbou Ondřeje Brzobohatého vytváří velmi příjemný komorní muzikál. 

Tvůrci se rozhodli ctít předlohu do té míry, že celý text je ve verších, oproti Rostandově neoromantické verzi je však ta jejich výrazně aktuálnější. Nebojí se občasných vulgarit ani současných narážek, rýmy jsou trefné a jdou postavám dobře do úst. Podobně je to i s texty písní, které výborně podtrhují povětšinou romantické melodie. Ondřej Brzobohatý složil melodickou hudbu postavenou zejména na lyrických pasážích, v níž se mísí svižnější písně s pomalými baladami. Muzikál příliš nepracuje se sólovými výstupy, většina písní jsou duety či sborové pasáže, o to jímavější však ojedinělá sóla jsou. K vrcholům představení pro mě osobně patří Roxanina závěrečná árie. 

Hudba i scénář postavily pro muzikál slušné základy, režie na nich však nedokáže stavět. Pojetí Gregorové není nijak zvlášť nápadité a především davové scény působí jako houf ochotníků, který se náhodou nachomýtl v divadle. V hraní jim příliš nepomáhá ani strohá dekorace velmi nedůsledně imitující barokní prospekty a nepříliš dobře padnoucí kostýmy. Gregorová už sám o sobě zábavný kus ještě více tlačí ke komičnosti a proměňuje ho v místy velmi špatnou grotesku, kterou zachraňují pouze herecké výkony hlavních protagonistů. 

Herecké výkony jsou velmi nevyvážené. Zatímco ústřední trojice Cyrana, Kristiána a Roxany je herecky i pěvecky bezchybná, ostatní postavy působí hodně bezvýrazně až amatérsky. Svou roli v tom bezpochyby hraje i režie Gregorové, která, jak již bylo zmíněno výše, všechno úmyslně zesměšňuje a proměňuje postavy v parodie sebe samých. Navíc velmi často schází vybudovaná situace, z níž by mohlo chování postav vyplývat. Ty se tedy ve výsledku plácají sem tam a hledají smysl vlastní existence. 

Celému představení jednoznačně dominuje Ernesto Čekan v titulní roli Cyrana. Je to sžíravě ironický filosof zesměšňující sám sebe, rozněžnělý milovník vznášející se na obláčku vlastního štěstí i blahosklonný učitel nechápající, proč zrovna on má na starosti totálního idiota. V každé z poloh je Čekan přesvědčivý, jeho herecký projev je velmi přirozený a pěvecky je suverénní. Navíc disponuje příjemnou barvou hlasu, která se pro nešťastného milovníka perfektně hodí. 

Cyranův sok v lásce, mladý pohledný Kristián Přemysla Pálka, je ukázkový hejsek, který se zajímá leda tak o svůj vzhled a má v hlavě vymeteno. Je okouzlen Roxanou, ale netuší, jak své city projevit. Navíc se zdá, že jeho náklonnost je pouze povrchní a nestálá jako ostatně on sám. Jeho výstupy jsou sice zábavné, sklouzávají však do přílišné karikatury, která postavě ubírá na sympatiích. Pálek Kristiánovo floutkovství zachycuje naprosto přesně, nemá však prostor dát postavě hloubku a tím ji polidštit. Kontrast mezi jím a Cyranem tak zůstává absolutně zjevný, což postavu v očích diváků předem odsunuje na druhou kolej jako někoho, kdo si Roxaninu lásku nezaslouží. 

Třetí z hlavních postav, Roxana Kateřiny Peřinové, je jemná hrdá žena se způsoby a půvabem pravé šlechtičny. Peřinová ve svém pojetí snoubí eleganci s lehkou potřeštěností, takže její Roxana působí hravě, trochu lehkovážně, ale přitom ctnostně a důstojně. Při zpěvu Peřinová často sklouzává do falsetu, její árie v závěrečné části představení, při níž naplno využije svůj hlas, však patří k nejsilnějším momentům. 

Cyrano je velmi zábavnou podívanou, která cílí na nenáročného diváka. Režijní pojetí je poněkud nešťastné, protože zbytečně paroduje a karikuje, takže herci se nemají u svých postav čeho zachytit a marně se snaží jim vtisknout zapamatovatelný charakter. Hudba Ondřeje Brzobohatého je však nesmírně melodická a zejména Ernesto Čekan v titulní roli je naprosto fenomenální. Už jen kvůli němu stojí za to představení vidět.