Autor: Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer
Překlad: Jiří Josek
Textová úprava: Martin Matejka, Miroslav Táborský, Jan Vondráček
Premiéra: 29. 11. 2008
Uvádění: Divadlo v Dlouhé
Režie: Jan Borna
Obsazení
Pan Jan - Jan Vondráček
Pan Martin - Martin Matejka
Pan Miroslav - Miroslav Táborský
Délka představení: 2 h 30
Shakespeare zvládl za svůj život napsat 37 her a 154 sonetů, některé sám, některé s pomocí dalších dramatiků, většinu s výraznou inspirací starších příběhů. To však nijak neumenšuje jeho dramatické umění, cit pro zápletku a jazykové mistrovství. O Shakespearovi se všichni učíme ve škole, každý z nás četl nebo viděl alespoň jednu hru, ovšem o úplném díle tohoto slavného dramatika máme spíše mlhavé představy. Herecká trojice Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matejka vám však v divácky vděčné komedii ukážou, že celého Shakespeara je možné obsáhnout v pouhých 120 minutách.
Inscenace připomíná spíše než klasické drama svižnou stand up show, v níž se každý ze tří účinkujících pokouší strhnout na sebe pozornost a občas bere do hry také diváky. Herci se pochopitelně drží scénáře, místy však zcela zjevně improvizují a doplňují text o aktuality ze současného dění. V rámci představení navíc dochází k mísení mnoha žánrů, z nichž většina je parodií buď Shakespearových her samých, nebo různých televizních pořadů. Za zábavné a trefné považuju třeba zobrazení Tita Andronika jako kuchařské show. V některých jiných případech se však jedná o humor poněkud prvoplánový, chtělo by se říci až laciný. Na druhou stranu, k Shakespearovi v podobě, v níž byl realizován za renesančních časů, trochu toho košilatého vtipu zřejmě patří.
Nutno podotknout, že pokud se chce divák dozvědět něco o Shakespearovi, tady se mu to úplně nepovede. Jednotlivé skeče jsou sice poměrně snadno pochopitelné, v případě znalosti Shakespearových her jsou však přeci jenom zábavnější. Rovněž není od věci zmínit, že čas věnovaný jednotlivým hrám je velmi nevyrovnaný. Zatímco Romeo a Julie či Hamlet mají pro sebe dobrých deset minut, všech šestnáct Shakespearových komedií se vměstná do jediného krátkého výstupu.
Scénografie je poměrně strohá a má zřejmě evokovat divadlo na cestách. Všechny potenciální shakespearovské inscenace jsou složeny do velkých beden, s nimiž se po jevišti pošupuje sem a tam, herci po nich lezou, přemisťují je, případně je otvírají a mizí v jejich útrobách. Podobně jsou na tom kostýmy, které částečně visí na věšáku v zadní části jeviště, částečně se nacházejí v již zmiňovaných bednách. Herci se přiodívají či naopak svršky odhazují podle toho, jak to situace vyžaduje. Za základní kostým se dá považovat černý oblek (dokonce s vestičkou) doplněný bílou košilí, kravatou a slunečními brýlemi. Jde o jednu z mnoha popkulturních narážek, jež inscenace obsahuje, v tomto případě na Muže v černém. S tímto motivem se dokonce otevřeně pracuje a herci se k němu přiznávají.
Herecký prostor všech tří aktérů je zhruba vyrovnaný, byť největší tendenci exhibovat a předvádět se má Jan Vondráček. Působí jako arogantní všeználek, který vždycky potřebuje mít poslední slovo a všechno žene do extrému, což po určité době trochu ruší. Miroslav Táborský je spíše opačný případ, po celou dobu je uhlazeným gentlemanem, který se snaží i v těch nejbizarnějších situacích zachovat dekorum. Třetí z herců, Martin Matejka, je občas tak trochu do počtu, vlastně je to takový přidržtaška, který se vždycky objeví tam, kde ho potřebují, a odehraje svou úlohu, ale sám od sebe se příliš neangažuje.
Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách nemá přes svůj název s Shakespearem mnoho společného. Ve skutečnosti totiž vychází z premisy, že základní povědomí o tomto dramatikovi máme všichni, proto jeho tvorbu pojímá s hodně velkou nadsázkou. Inscenace je nenáročnou zábavnou podívanou, která si neklade za cíl přimět diváka k hlubokým úvahám nad čímkoliv, prostě si ho jen přeje rozesmát. A to se jí daří na výbornou.
Žádné komentáře:
Okomentovat