Zkrocení zlé ženy

Autor: William Shakespeare

Překlad: Jiří Josek

Premiéra: 15. 7. 2019

Uvádění: Letní shakespearovské slavnosti

Režie: Vojtěch Štěpánek

Obsazení

předehra: 

Christoper Sly - Jiří Sedláček 

Herečka - Kateřina Vainarová 

Bard - Jan Fišar 

1. herec - Šimon Krupa 

2. herec - Ondřej Brett 

3. herec - Robin Ferro 

Elév - Jakub Georgiev 

Battista Minola, bohatý měšťan z Padovy - Vladislav Georgiev 

Kateřina, jeho dcera - Kristýna Leichtová 

Bianka, jeho dcera - Izabela Firlová 

Vincenzo, bohatý měšťan z Pisy - Jan Fišar 

Lucenzio, Vinenzův syn, zamilovaný do Bianky - Šimon Krupa 

Petruccio, veronský šlechtic, Kateřinin nápadník - Josef Kaluža 

Gremio, Biančin nápadník - René Šmotek 

Hortensio, Biančin nápadník - Vladimír Polák 

Tranio, Lucenzův sluha - Albert Čuba 

Biondello, Lucenzův sluha - Ondřej Malý 

Grumio, Petrucciův sluha - Vojtěch Lipina 

Kurt, Petrucciův sluha - Ondřej Brett 

Starý pán - Jiří Sedláček 

Vdova - Kateřina Vainarová 

Krejčí - David Janošek 

Kloboučník - Robin Ferro 

Hudebníci - Nikos Engonidis, Michal Matys, Jonáš Biolek nebo Tomáš Rossi 

Sloužící - Barbora Sedláčková, Jakub Georgiev 

Komedie všeho druhu se řadí k divácky vděčným inscenacím. Dvojnásob to platí u letních plenérových produkcí, jejichž cílem je obvykle především pobavit. Ostravské nastudování Zkrocení zlé ženy na Letních shakespearovských slavnostech se tohoto trendu drží. V režii Vojtěcha Štěpánka se představuje jako svižná, velmi zábavná podívaná nejen o ženských nectnostech, která k letní pohodě dokonale pasuje. 

Tvůrci se rozhodli využít pro svou inscenaci překlad Jiřího Joska, a to v takřka nezměněné podobě. Škrty jsou naprosto minimální, tvůrci se rozhodli převzít i předehru, která hře dodává rámec divadla na divadle, a částečně ji rozšířit do celé hry. Díky tomu je představení obohaceno o řadu komediálních prvků, z nichž některé jsou soudě dle hereckých reakcí dílem okamžiku, nikoli režiséra. 

Inscenace stojí především na úžasné chemii mezi ústředním párem Kateřina (Kristýna Leichtová) a Petruccio (Josef Kaluža). Ti dva si spolu po celou dobu hrají na kočku a na myš, přičemž není snadné určit, kdo má vlastně navrch. Přestože se bez ustání handrkují a štěkají, celé to působí jako zábavná hra, kterou si oba užívají. Jen si ani jeden nepřeje vyvěsit bílou vlajku jako první. V druhé polovině hry pak dvojice vyloženě působí, jako by si pod jakousi tajnou úmluvou dělala šprťouchlata ze svého okolí. 

Kateřina Kristýny Leichtové není vykreslena ani tak jako prvotřídní megera, ale spíš jako žena s vlastním názorem, který chce nechat zaznít. Nebojí se prudkých gest ani zvýšeného tónu hlasu, vedle toho však dokáže ukázat i jemnost a smysl pro ironii. Petrucciovým úkolem tak možná ani tak není ji zkrotit, jako spíš ukázat jí, že má právo projevit vlastní názor, pokud to bude učiněno nějakým rozumným způsobem. Tvůrci Kateřinu představují jako silnou ženu bojující se světem, v němž se ze všech sil snaží najít správné místo. Netouží být poslušnou loutkou ani hloupoučkou panenkou, která bude posedávat v koutě, přeje si být mužovou rovnocennou partnerkou. Většina příslušníků opačného pohlaví však nemá odvahu jí to dopřát. 

V kontrastu k ní stojí Bianka Izabely Firlové. Jedná se o dívku od pohledu zhýčkanou a neustále předstírající odzbrojující naivitu, která muže okolo nutí ji zbožňovat. Na všechny hází koketní úsměvy, teatrálně propuká v pláč, jemně cupitá po scéně a okouzluje. Přesto se čas od času spíše mimoděk vyjeví její skutečná povaha, která nemá s povolnou naivkou nic společného. Prudké gesto, ostentativní zívnutí, úšklebek směrem ke Kateřině… to všechno dává jasně tušit, že Bianka vůbec není takový andílek, za jakého by se chtěla vydávat. Na rozdíl od Kateřiny jí však nevadí se do zranitelné role stylizovat a probouzet tak v mužích ochranářské pudy. 

Silně komediální charakter mají výstupy Biančiných nápadníků, které připomínají natřásání kohoutů na smetišti. Jednotliví aktéři předvádějí podivný naparovačný tanec, který v divácích evokuje pávy či kohouty, kteří se právě chystají svézt souboj. Výrazně se tím demonstruje malichernost a směšnost jejich počínání a poukazuje se na skutečnost, že nejsou ničím víc, než naparovačnými panáky, kteří touží ovládat pokorné a poslušné slepice v kurníku. 

Dalo by se říci, že ostravská inscenace Zkrocení zlé ženy je především o silných ženách a tak trochu směšných mužích. V postavě Kateřiny a Bianky (potažmo ještě vdovy) jsou ukázány dva rozdílné typy nezkrotných žen s vlastním názorem, které chtějí žít podle sebe a být v očích světa stejně významné jako jejich mužské protějšky. Vedle toho se však jedná o příjemnou, zábavnou podívanou jako stvořenou k letnímu odpočinku.