Máme tady začátek srpna, což znamená, že školáci už mají polovinu prázdnin za sebou a pomalu se můžou těšit zpátky do lavic. Vlastně jim tak trochu závidím – na školním životě bylo něco strašně jednoduchého a nenáročného. Ne že bych ho chtěla vrátit, jsem ráda, že už mám dostudováno, ale občas mě přeci jen přepadne nostalgie. Myslím, že na začátku září se to ještě zhorší. :D Ale dost tesknění, radši se podívejme, jaký pro mě byl červenec. :)
Ještě než se vrhneme na knížky, kterých jsem zvládla přečíst osm, přijde malé kulturní okénko. V červenci jsem si užila zaslouženou dovolenou a odletěla do Turecka. Celý týden jsem se jenom povalovala u bazénu nebo na pláži, koupala se a blbla na skluzavkách, protože náš hotel byl vybaven velmi slušnou soustavou tobogánů. Pokusila jsem se zachytit tuhle prázdninovou pohodu ve videu, tak se můžete podívat. Článek ještě chystám.
Jinak jsem však měla zbytek měsíce pracovní. A abych z toho nezešílela, dopřála jsem si nějakou tu kulturu. Začátkem července jsem zašla na koncert Eda Sheerana, který přijel do Prahy představit nové album, ale také zahrát starší známé hity. Lístky sehnala ségra, takže jsme vyrazily společně. Sice byla pěkná zima, zvlášť po setmění, ale přesto měl koncert úžasnou atmosféru. Povedlo se nám ukořistit dobrá místa, zazpívaly jsme si a zatančily.
S divadlem to s ohledem na divadelní prázdniny bylo poměrně slabé, zašla jsem jenom na Pražský hrad, kde v rámci Letních shakespearovských slavností uvádí Zimní pohádku, premiéru letošní sezóny. Nastudoval ji můj oblíbený režisér, proto jsem byla zvědavá na výsledek, a můžu říct, že mě nezklamal. Inscenace je poměrně klasická a staví především na hereckých výkonech, ovšem Michal Isteník v hlavní roli je naprosto bezkonkurenční.
Výrazně lépe jsem si vedla, pokud jde o kino. Což je tak trochu zázrak, protože obvykle se do něj dostanu tak jednou do měsíce, a to ještě kdoví jestli. V červenci jsem ovšem na promítání zavítala hned pětkrát. Dva filmy jsem viděla v klasickém multiplexu, konkrétně hudební komedii Yesterday, od které jsem vlastně nic moc nečekala, ale docela příjemně jsem se u ní pobavila, a nové zpracování Lvího krále. To je doslova koncentrovaná dávka roztomilosti, je až neskutečné, že něco podobného dokážou dnes tvůrci za pomoci počítačové grafiky. No a třikrát jsem zavítala do letňáku na Černém Mostě. V červenci jsem tady zhlédla Hastrmana, což je film úžasně zpracovaný především po výtvarné stránce, Chatu na prodej, která mi nepříjemně evokovala, jak bude vypadat moje rodina za dvacet let, a Zlatý podraz, který krásně demonstruje fungování raného socialismu u nás.
A teď už se dostáváme k těm osmi knihám, které se mi podařilo v červenci přečíst. Začala jsem třetím příběhem Louisy Clarkové s názvem Sama sebou, který příjemně uzavírá sérii. Potom jsem sáhla po Shakespearově Zimní pohádce, a to především proto, že jsem šla na Letní shakespearovské slavnosti právě na tuhle inscenaci a chtěla jsem se seznámit s textem ještě předtím. Následoval rereading duologie Pomsta a rozbřesk a Růže a dýka, fantasy inspirované pohádkami Tisíce a jedné noci. Současnou slovenskou prózu jsem si přiblížila Legendou o jazyku popisující normalizační každodennost. Prolouskala jsem se také další knihou ze série Měsíčních kronik, konkrétně novelou Nejkrásnější, která popisuje příběh královny Levany. K moři jsem si s sebou vzala romantickou jednohubku Jako ve filmu, což je nenáročný oddechový příběh. No a měsíc jsem zakončila v Anglii na počátku 20. století, kam mě přeneslo Království snů, dvacáté šesté pokračování Dynastie Morlandů. Jak se mi jednotlivé knížky líbily, si můžete přečíst v recenzích nebo zjistit ve videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat