Hodina diplomacie

Autor: Cyril Gely

Překlad: Kateřina Neveu

Premiéra: 18. 3. 2019

Uvádění: Divadlo Viola

Režie: Radovan Lipus

Obsazení

Jan Šťastný, Hanuš Bor, Vojtěch Vodochodský

Délka představení: 1 h 20

Dva muži, pomalu blednoucí noc a posledních pár hodin, které dělí Paříž od úplného zničení. Generál Dietrich von Cholnitz má přesné rozkazy. Německá armáda bude ve Francii brzo zahnána do úzkých a donucena ke kapitulaci. Ovšem ještě předtím bude Paříž srovnána se zemí. Kousek po kousku se sesype jako domeček z karet. Švédský velvyslanec Raoul Nordling má před sebou nelehký úkol - přesvědčit generála, že likvidace francouzského hlavního města nikomu neprospěje.

Hra Cyrila Gelyho je komorním dramatem, v němž spolu na úzce vymezeném časovém poli soupeří dva protivníci. Každý z nich ohnivě hájí vlastní zájmy, protože prostě nemůže jinak. Jeden se snaží následovat rozkazy, protože pokud to neudělá, odsoudí své blízké k jisté smrti. Druhý bojuje za to, v co věří a co chce zachovat budoucím generacím. Je to velmi vyrovnaný souboj, v němž není vítězů ani poražených. Prohra kteréhokoliv z nich totiž může znamenat absolutní zmar pro oba.

Dramatik se pro svou hru inspiroval ve skutečných historických událostech. Děj je zasazen do brzkých ranních hodin 25. srpna 1944, kdy se k Paříži rychle blíží spojenecké jednotky. Němci vědí, že válku už prohráli, ale ještě pořád se odmítají vzdát a zuřivě kopou kolem sebe. Touží napáchat tolik škody, kolik zvládnou, než budou nuceni definitivně kapitulovat. Přesto jsou v Gelyho hře Němci představeni velmi lidsky. Generál von Cholnitz není z principu zlým či mstivým mužem, pouze člověkem zahnaným do kouta, který věří, že nemá žádnou jinou možnost. Stejně tak Nordling není povýšeneckým vítězem majícím pocit nadřazenosti, morální či jiné, ale mužem snažícím se nabídnout za každých okolností pomocnou ruku.

Komorní scéna Violy inscenaci vyloženě svědčí, protože díky malému, de facto klubovému prostoru mají diváci pocit, že jsou postavám blíž. Intimní atmosféra umožňuje mnohem větší ponoření do příběhu a hlubší poznání obou charakterů. Nemáte přitom tendenci kteréhokoliv z mužů odsuzovat, naopak chápete argumenty jednoho i druhého, vciťujete se do jejich postavení a vlastně jste tak trochu voyerem velmi soukromého rozhovoru, který by se měl odehrávat spíše beze svědků.

Radovan Lipus je ve svém režijním pojetí minimalistický. Vzhledem k omezenému hracímu prostoru a celkové atmosféře, kterou chce vyvolat, je však dobře, že se nepouští do žádných velkých experimentů. Herecká akce je úsporná, složená téměř výhradně z přecházení po scéně či sezení za stolem, který je vedle rozměrného baru jediným větším kusem scénografie. Lipus svou inscenaci staví na hereckých výkonech obou hlavních protagonistů, které jsou vskutku dechberoucí.

Jan Štastný jako generál von Cholnitz je muž pevných zásad a podlomeného zdraví. Působí jako sarkastický glosátor veškerého dění, jemuž na životě zas až tolik nezáleží, vlastně svým způsobem rezignoval. Snadno se rozruší, stačí sebemenší jiskřička, aby vzplál plamenem. Svou výbušnost se snaží krotit až do chvíle, kdy dosáhne bodu zlomu a nekontrolovatelně vybuchne. Raoul Nordling Hanuše Bora je k němu ve značném protikladu. Je to vlastně takový dobrosrdečný strýček, který od pohledu vzbuzuje důvěru. Mluví pomalu a vyrovnaně, takže už jen jeho tón má uklidňující účinky. Všechno se snaží podávat jako pohádku. Je to systematik, který věří, že laskavostí dosáhne víc než výhrůžkami. Tyto dvě protikladné povahy se na scéně střetávají, což je zdrojem trvalého napětí, a zároveň důvodem, proč je inscenace tak zajímavá.

Hodina diplomacie je především o brilantním herectví obou hlavních protagonistů, které je ještě podtrženo minimalistickou režií i scénografií. Jedná se o komorní drama, v němž je neustále přítomné napětí, ale nechybí ani laskavý humor a především nesmírně silné lidské osudy. Oběma mluvčím jde v tomto pohnutém dialogu o všechno a sázky se neustále zvyšují. Pokud chcete zažít klasický, ale velmi intenzivní divadelní zážitek v komorním prostoru, pak se na tuhle inscenaci do Violy určitě vypravte.