Retellingy známých pohádek jsou mezi autory fantastiky stále populárnější, o to těžší je však přijít s naprosto originálním zpracováním. Naomi Noviková si jako základ svého románu vzala příběh o Krásce a Zvířeti, okořenila ho však slovanským folklórem a nepříliš známými mýty východoslovanské oblasti, díky čemuž vzniká půvabný, přiměřeně dramatický příběh se silnou hlavní hrdinkou a společenským přesahem.
V Údolí dochází každých deset let k mimořádné události - všechny dívky v konkrétním věku se shromáždí, aby si z nich pán zdejšího panství mohl vybrat svou příští společnici. Drak si pokaždé jednu zvolí, odvede do své věže a tam ji deset let drží. Po uplynutí této doby je dívka opět svobodná, nikdy se však nevrací zpět do rodné vsi. Naopak odchází daleko do města za studiem či lepším životem. Nikdo to tak úplně nechápe. A žádná dívka zároveň nechce být tou, která se stane Drakovou novou vězeňkyní.
Když přijde moment volby, Agnieszka je přesvědčená, že si Drak zvolí její přítelkyni Kasiu. Je totiž ze všech děvčat zdaleka nejkrásnější. Přichází však překvapení, protože tou, kdo je nakonec odveden je Agnieszka. Dívka není ze svého nového vězení nijak nadšená. Tím spíš, že její hostitel se projevuje jako morous, který ji má za hloupou husu a kdyby mohl, nevymění si s ní ani slovo. Agnieszka má však ke své smůle kouzelnické nadání, takže Drak, který je sám mágem, musí ctít čarodějnický kodex a poskytnout jí výcvik. Z čehož ani jeden není zrovna dvakrát nadšený.
Pro příběh je podstatný Hvozd, který se dostal i do názvu (alespoň v českém překladu). Jedná se o tajemné, ale zlověstné místo, které ze sebe šíří negativní energii a kazí všechno, co se odváží příliš přiblížit. Pod jeho vlivem se z přátel stávají nepřátelé a v lidech se probouzejí jejich nejhorší pudy. Má-li národ přežít, pak Hvozd musí být zničen. Ten se však srdnatě brání a rozhodně nedá útočníkům nic zadarmo.
Autorka stvořila velmi promyšlený a komplexní svět, který do značné míry vychází ze slovanského folklóru a mytologie. Jak sama podotýká, má východoevropské kořeny a tradiční pohádky této jazykové oblasti ji provázely celým dětstvím. S tím souvisí i pojmenování postav a míst v knize, které v českém čtenáři mnohdy evokují zcela konkrétní věci, byť pro slovanského jazyka neznalé mohou být pouhým exoticky znějícím slovem. Samotné prostředí je de facto středověkým královstvím, v němž přední příčky společenské hierarchie zaujímají kouzelníci, kteří mají blízko k nejmocnějším osobám v zemi včetně panovnické rodiny. Systém magie je logicky vystavěný, funguje na konkrétních principech a kouzlení je navíc velmi dobře popsáno, takže čtenář o něm má velmi přesnou představu.
Noviková má nesmírně poetický vyprávěcí styl, který v sobě mísí výpravnost starých legend s jazykem moderní doby. Příběh je vyprávěn v ich formě očima Agnieszky, která je bystrou pozorovatelkou okolního dění, dokáže číst v lidských emocích a přizpůsobovat se jim i situaci. Má v sobě nezvyklou houževnatost, která ji žene neustále vpřed, a tvrdohlavost, která ji dostává do potíží. Jejím prvořadým zájmem je vždy každému pomoct, a to i za cenu jejího vlastního štěstí či zdraví. Občas jedná impulzivně a zkratkovitě, zároveň však s neomylnou intuicí dovede proniknout do hloubky věcí, odhalit jejich podstatu a přizpůsobit tomu své jednání.
Ve stínu Hvozdu je mnohovrstevnatým, výborně napsaným příběhem otvírajícím důležitá společenská témata. Není to jen další z mnoha retellingů Krásky a Zvířete, protože v něm jde o mnohem víc, než je pouze vztah hlavních hrdinů. Ten je postižen velmi zkratkovitě, s důrazem na všechny důležité momenty, ale bez přehnané romantiky a vlastně nesmírně civilně. Román je mnohem spíše čistou esencí slovanského folklóru smísenou s kapkou společensko-kritické problematiky. Díky autorčině poetickému stylu a nesmírnému vypravěčskému talentu se jedná o čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Žádné komentáře:
Okomentovat