Draci už po staletí unášejí mladé panny, aby na nich mohli provést krvavý rituál. Arm-Ann se však od svých předků liší. Zbavit jen tak života nevinnou dívku se mu hnusí, zároveň se v něm však ozývá rodová povinnost, která mu nedává na vybranou. Rozhodne se tedy ke kompromisu. Unese princeznu tak krásnou, že se budou udatní bojarové prát za čest ji osvobodit. Dokonce má ideální oběť vyhlédnutou. Pak se však všechno tragicky zvrtne.
Juta není typickou princeznou. Není totiž příliš pěkná, nemluvě o tom, že zábavy vyhrazené dívkám jejího postavení, jsou jí cizí. Už od dětství nalézala potěšení spíš v chlapeckých hrách než ve vyšívání. Společnost dvořanů navíc nemá příliš v lásce, protože ví, že jí v skrytu duše pohrdají. Pak se však stane něco nečekaného. Na oslavách karnevalu se objeví drak a nebohou Jutu unese do svého hradu, kde má trpně čekat na svého osvoboditele. Ovšem, jak už jsem říkala, Juta není právě typická princezna. A sedět s rukama složenýma v klíně jednoduše není její styl.
Příběh je postaven zejména na postupném vývoji vztahu mezi oběma hlavními protagonisty, kteří jsou pro sebe navzájem obrovským zklamáním. Juta totiž není kráska, o jejíž záchranu by se pokoušely zástupy statečných, a Arm-Ann zase není přátelský společník, s nímž by se dal trávit čas. Přesto jsou odkázáni výhradně na svou vzájemnou společnost a po čase začínají zjišťovat, že první dojmy mohou klamat.
Právě postavy a jejich komplexnost a komplikovanost jsou jedním z nejsilnějších prvků příběhu. Oba dva hlavní hrdinové bojují s vlastními vnitřními démony a světem, protože jsou jiní, než se od nich očekává. Princezna Juta není krásná, něžná a bezbranná, její nejsilnější zbraní je bystrý rozum a pronikavá inteligence, kterou však okolní společnost nedovede ocenit, protože ženy mají být pouze bezduchými okrasnými skořápkami. Drak zase pro změnu není lidožrout vyžívající se v utrpení druhých, cítí se být více člověkem než monstrem a pociťuje hluboké výčitky svědomí, protože tím zrazuje svůj rod. V podstatě jsou to dva vyděděnci, které svedla dohromady nešťastná náhoda. Tatáž náhoda však může předurčit jejich budoucnost.
Autoři mají na jednu stranu poměrně suchý, na druhou vlastně nesmírně poetický styl. Vypráví příběh bez zbytečných kudrlinek a ozdob, dávkují informace v přesně správném množství a navíc každou větu vybrušují tak, aby v ní ani jediné slovo nechybělo či nepřebývalo. Zároveň se jedná o prózu nesmírně rytmickou. Autoři pracují se slovy, jako by vytvářeli poezii, a dovedou navodit až snový pocit. Popisy jsou relativně strohé, ale natolik výstižné, že jednotlivé výjevy čtenáři doslova ožívají před očima.
Od Rituálu rozhodně nečekejte zvlášť akční fantasy příběh s epickými bitvami a spoustou magie. Je to vlastně vcelku obyčejný příběh o snaze zapadnout do světa, který tomu není příliš přátelsky nakloněn. Velmi podstatný je vztah hlavních hrdinů, rozhodně však nečekejte žádnou prvoplánovou romantiku. Autoři dovedou překvapit a vést své hrdiny po zcela nečekaných cestách. Jazyk románu je velmi specifický, má v sobě strohost i poetiku zároveň a snad právě proto je tak příjemně čtivý. Z knihy vlastně dýchá kouzlo ruského folklóru, klasických slovanských pohádek i velkých ruských klasiků. A je to přesně tahle kombinace, která ji dělá tak jedinečnou.
To vyšlo už i v češtině? A je to stejně dobrý jako film? Nebo ještě lepší?
OdpovědětVymazatNebo... snad horší?
Film byl úžasný.
Knihu bych si chtěla přečíst, ale zatím nebyla k sehnání.
P.S. - ještě chci pochválit i výbornou recenzi. Příběh nejspíš nebude kopie filmu, nebo spíš film nebyl pouhá kopie příběhu, a tak se můžu opravdu těšit, že něco tam bude stejné a něco jiné.
VymazatDěkuju za pochvalu. Film je ve skutečnosti vlastně úplně jiný, přišlo mi, že má s původním románem společný jenom námět. Rozhodně je romantičtější. Ale líbilo se mi obojí. Sice bych byla ráda, kdybych se v knize dočkala téhož příběhu, ale užila jsem si ji i tak. :)
VymazatJinak kniha vyšla loni na podzim, ale přijde mi, že se o ní moc nemluvilo. Minimálně lidi, které sleduju, ji skoro vůbec nezmiňovali.