Smrt obchodního cestujícího

Autor: Arthur Miller
Překlad: Luba a Rudolf Pellarovi

Premiéra: 14. 12. 2019
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Michal Dočekal

Obsazení
Willy Lohman - Miroslav Donutil
Linda - Zuzana Kronerová
Biff - Viktor Dvořák
Happy - Martin Donutil
Charley - Jiří Štrébl
Bernard - Aleš Bílík / Kryštof Krhovják
Strýc Ben - Milan Kačmarčík
Howard Wagner - Michael Vykus
Žena - Evellyn Pacoláková
Slečna Forsythová - Sára Affašová
Stanley/Pikolík - Kryštof Krhovják / Filip Březina
Letta/Jenny - Tereza Slámová

Délka představení: 1 h 50

Jak se asi cítí člověk, který přišel o všechny iluze a jeho život se proměňuje v každodenní boj s vlastními představami? Dá se ještě vůbec žít, když si neustále namlouváte, že bude líp, ale přesto zůstáváte ustrnulí na místě a postupně ztrácíte přehled o tom, co je realita a co pouze váš výmysl? V Divadle ABC uvádějí Smrt obchodního cestujícího jako hořkou sondu do života člověka, jenž nemá daleko k úplnému vyhoření, která překvapí svou civilností.

Willy Lohman je obchodní cestující. Celý život se živil nabízením a prodejem zboží a na stará kolena už toho začíná mít dost. Rád by si konečně užil trochu klidu a má pocit, že za své celoživotní zásluhy by na to i měl nárok. Problém je, že nedokáže svůj život vidět v reálném světle, nýbrž přikrášluje si ho, aby byl takovým, jaký si přeje. Ve své zaslepenosti se motá ve smyčce iluzí a už ani nedokáže rozlišit realitu od svých vlastních výmyslů. A přístup jeho rodiny, která se jej snaží před nelichotivou pravdou šetřit, také příliš nepomáhá. Na jevišti tak ožívá příběh člověka zbavovaného iluzí, který se čím dál rychleji řítí po strmé trajektorii směrem dolů, a neexistuje nic, co by ho dokázalo zastavit.

Michal Dočekal se rozhodl pro velmi civilní pojetí inscenace sázející na hereckou preciznost a emoční zážitek. V důsledku toho je scéna velmi prostá, víceméně náznaková, a herci si vystačí každý s jediným kostýmem. Divák tak není odváděn od dění na jevišti žádnými rušivými prvky a může se plně ponořit do hluboké psychologické sondy, o niž se Dočekal celkem úspěšně pokouší. Jak už bylo řečeno, scénografie je velmi jednoduchá, sestává víceméně pouze z velkého bílého panelu zabírajícího větší část šíře jeviště, který se drobnými obměnami proměňuje v konkrétní prostředí. Občas se objeví nějaké další kusy nábytku, respektive abstraktní kulisy, které jej simulují. Scéna se svou barevností drží převážně v nebarevné části spektra a podobné je to s kostýmy, které sice nejsou nudně černobílé, ale zároveň ani nehýří barvami. Po celou dobu vzniká na jevišti atmosféra jistého bezčasí umožňující příběh situovat časově prakticky kamkoliv, která jenom podtrhuje nadčasovost sedmdesát let starého textu.

Tahounem představení je Miroslav Donutil v hlavní roli Willyho Lohmana. Představuje se v poloze, která pro něj není úplně typická, protože má daleko ke komediálnímu charakteru, o to příjemněji však překvapí svým výkonem. Donutil Willyho ztvárňuje jako člověka balancujícího na hraně, který se už už překlápí na jednu či druhou stranu. V jednu chvíli je suverénním obchodníkem s arogantně přezíravým vystupováním, v druhou zlomenou troskou prosící o aspoň špetku soucitu. Svět, který znal, se mu pomalu rozpadá pod rukama a on se chytá každého, i toho sebemenšího stébla, aby ho vír beznaděje nesmetl. S postupujícím časem je Willyho úpadek čím dál patrnější, tam, kde se v úvodu představení procházel pevným, rázným krokem hrdě narovnaný muž, se na konci plouží shrbený stařec okradený o vše včetně důstojnosti, který se zuby nehty drží aspoň zdání vlastní hrdosti. Donutil se divákům mění prakticky před očima, a přestože po většinu představení si jeho postava žádné zvláštní sympatie nezaslouží, ke konci se nelze ubránit soucitu s jeho bezvýchodnou situací.

Donutilovi zdatně sekundují Martin Donutil a Viktor Dvořák v rolích Willyho synů. Dvořákův Biff je životní ztroskotanec, který už má po krk předstírání, že je něčím víc, než ve skutečnosti je. Zajídá se mu věčná přetvářka a otcův iluzorní svět, protože si velmi dobře uvědomuje, že s realitou nemá nic společného. Ve flashbecích působí Dvořák suverénně, občas až arogantně přezíravě, ve scénách ze současnosti spíše odevzdaně. Jako by při každém výstupu sváděl boj sám se sebou, do jaké míry si má hrát na něco, čím není, a do jaké přiznat všem a především sám sobě pravdu. Happy Martina Donutila je oproti tomu jakýmsi zrcadlem svého otce. Přežívá v iluzorním světě, jehož bezútěšnost si dobře uvědomuje, a právě proto se na ni snaží zapomenout. Hraje si na kliďase a suveréna, jehož se nic nedotkne, protože je to snazší, než si připustit skutečnost, že v otcových očích bude vždy až na posledním místě. Za přezíravým postojem nicméně skrývá citlivou duši, která vyplouvá na povrch pouze občas v mimoděčném gestu či pohybu.

Michalu Dočekalovi se povedlo stvořit velmi civilní inscenaci, která však surově a bez obalu prezentuje postupný úpadek jednoho člověka. Smrt obchodního cestujícího v Divadle ABC je divácky vděčná, protože do centra pozornosti staví herecké výkony, které neobaluje žádným zbytečným balastem. Dočekal nechává herce prostřednictvím postav odhalovat se až na dřeň a postupně buduje čím dál napjatější atmosféru neomylně směřující k závěrečné tragédii. Svět, který divákům představuje, je nevděčný a krutý, protože je to svět bez příkras a bez iluzí, zároveň však koresponduje s naší všednodenní realitou. Ač jde o velmi civilní inscenaci postavenou zejména na skvělých hereckých výkonech, rozhodně má divákům co nabídnout a čím překvapit.