Tarzan

Hudba a texty písní: Phil Collins
Libreto: David Henry Hwang
Překlad libreta: Martin Fahrner
Překlad textů písní: Pavel Cmíral

Premiéra: 3. 10. 2019
Uvádění: Divadlo Hybernia

Režie: Libor Vaculík

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Tarzan - David Gránský, Peter Pecha, Robert Urban, Vojtěch Drahokoupil
Kala - Michaela Gemrotová, Dita Hořínková
Kerchak - Josef Vojtek, Marián Vojtko, Ernesto Čekan
Terk - Vojtěch Drahokoupil, Ladislav Korbel, Martin Šemík
Jane - Ivana Korolová, Petra Vojtková, Klára Jelínková
Porter - Jaromír Dulava, Tomáš Trapl
Clayton - Ernesto Čekan, Rudolf Kubík
Leopard/Snipes - Tomáš Smička, Alexej Kolva
Malý Tarzan - Viktor Antonio, Mateo Klimek, Filip Vlastník, Michal Mückstein jr.

Délka představení: 2 h 30

Když byl v Praze premiérově uveden muzikál Tarzan, tvůrci slibovali velkolepou show plnou akrobacie a nebezpečných čísel a nezapomenutelných hudebních melodií. Většina těchto slibů bohužel zůstala nenaplněna. Inscenace jako taková je vlastně velmi slušná, režisér se minimálně snažil udělat, co mohl, aby Tarzana proměnil v něco koukatelného. Problém je, že nemá moc s čím pracovat, protože Tarzan prostě není dobrý muzikál. Látka, která funguje jako milý Disney film, na jevišti ztrácí značnou část svého kouzla.

Phil Collins sice skládá melodické písně, ale není to muzikálový materiál. Přestože jednotlivé motivy se průběžně vracejí, nepůsobí jako prokomponovaný celek, nemluvě o tom, že jednotlivé písničky splývají a krom dvou mezi nimi není žádný výraznější zapamatovatelný hit. České texty Pavla Cmírala jsou nicméně vydařené, velmi zpěvné a s příjemnou veršovou strukturou. Nejproblematičtější je libreto, které je nevyvážené a zasloužilo by si zásah dramaturga, protože jednoduše nefunguje. První půle je totiž fakticky o ničem, všechny zásadnější dramatické momenty přicházejí až po přestávce. Žádné postupně budované napětí nebo gradace se však nekonají.

Přestože hudba sama o sobě je spíše průměrná, neposlouchala by se špatně, kdyby Divadlo Hybernia nevrazilo poslední hřebík do rakve mizerným nazvučením. Nevím, třeba zvukař po dlouhé nucené pauze prostě jen neměl svůj den, nicméně za výkon, který předvedl, by si zasloužil vyhazov. Představení je doprovázeno živou hudbou, což je po tradici half playbacků příjemná změna, zvukař si však očividně s něčím podobným neumí poradit. Hudba je většinou silně přepálená, a to na úkor vystupujících interpretů. Sborům takřka není rozumět a v případě důraznějších melodií občas ani sólistům. Samostatnou kapitolou jsou potom duety, v nichž je zásadně slyšet pouze jeden dominantní hlas, kdežto druhý interpret ostrouhá. Zvlášť patrné do bylo v číslech Roberta Urbana, který byl bez potíží slyšet, pokud zpíval sám, nicméně jakmile se k němu přidal další hlas, ten jeho zanikl. Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o hlavní postavu, to dost zamrzí. Synchronizace portů prostě nepracovala, jak měla.

Scéna není nijak výrazná, sestává v podstatě ze dvou větších kusů skal na točně a různých lián pověšených z provaziště, které se spouští podle potřeby. V případě nutnosti se objeví nábytek či další dekorace, které dotvoří konkrétní prostředí, využito je i promítání na přední průsvitnou oponu. S kostýmy je to trochu komplikovanější. Ty lidské jsou vesměs adekvátní postavám, u zvířecích však nastává problém. Gorily, kterých je s ohledem na děj v příběhu skutečně hodně, totiž připomínají spíše vypelichané bubáky, takže nevědět, že má jít o opice, ani to nepoznáte. Netvrdím, že kostým musí být nutně doslovný, ovšem mělo by z něj být přinejmenším jasné, co má představovat. V tomto případě však Roman Šolc šlápl hodně vedle.

Libor Vaculík se zcela zjevně snažil muzikál zachránit aspoň dobrou inscenací. A v tomto ohledu víceméně uspěl. Objevuje se sice pár zbytečně košilatých vtípků, nicméně je otázka, do jaké míry padají na vrub režie a do jaké na hereckou invenci jednotlivých protagonistů. Choreografie Ivany Hannichové doplněné o nejrůznější akrobatické výstupy působí jako neorganizovaný chaos, nicméně s ohledem na to, že jde většinou o hromadné výstupy opičí tlupy, je to bezpochyby záměr.

Herecké výkony jsou vesměs velmi dobré, byť se najdou výjimky. Jednou z nich je Marián Vojtko jako gorilí samec Kerchak, který na jevišti působí, jako by ho jeho role vyloženě obtěžovala, a na rozdíl od svých kolegů se ani nesnaží o opičí stylizaci. Zmůže se maximálně na silácké bušení do hrudi a ani to nepůsobí zrovna přirozeně. Velmi ostře to vyniká zvláště v kontrastu s Kalou Dity Hořínkové, která si roli gorilí matky viditelně užívá, svůj projev doplňuje řadou opičích skřeků a i v jejích gestech a pohybu je něco gorilího.

Robert Urban v titulní roli Tarzana odvádí po herecké stránce vynikající výkon - má v sobě kus člověka a kus opice a obojí se u něj projevuje s příjemnou rovnováhou. Dělá spoustu gorilích gest, která jsou patrná zejména ze způsobu, jak se pohybuje po jevišti nebo prozkoumává prostor, čiší z něj při tom dominance a vědomí vlastních schopností. Jeho lidská stránka je zase roztomile nemotorná a váhavá, protože je to něco nového, co teprve objevuje. Velká škoda je, že kvůli mizernému ozvučení není Urbana v písních příliš dobře slyšet, protože má příjemný a přirozený pěvecký projev. Skutečným zážitkem je Jane Kláry Jelínkové, která dokáže zejména při zpěvu zcela ovládnout jeviště. Má nesmírně příjemnou barvu hlasu a její herectví v sobě snoubí naivní holčičku s nadšenou vědkyní a zamilovanou ženou. V každém jejím kroku a gestu jsou patrná vnitřní dilemata, jimž musí čelit, viditelně ji trápí neschopnost se rozhodnout i strach, že zvolí špatně.

Tarzan je představení, které se velmi těžko hodnotí. Muzikál sám o sobě příliš dobrý není, postrádá výraznou hudbu a propracovanější libreto. Inscenátoři v čele s Liborem Vaculíkem se nicméně pokusili z něj vykřesat maximum a přinést českým divákům zábavnou, romantickou podívanou. Herci i tanečníci se snaží a vydávají ze sebe maximum, ocenit je třeba i živý orchestr, co však tentokrát Divadlu Hybernia silně podtrhává nohy, je mizerné nazvučení, které je přitom pro hudební inscenace zcela klíčové. Podtrženo sečteno, Tarzan vás asi příliš neohromí, na druhou stranu bych ho však neoznačila ani za nějaký zvláštní propadák. Prostě průměrná podívaná, která neurazí ani nenadchne.