Fantastická žena

Autor: Norm Foster
Překlad: Martin Fahrner

Premiéra: 12. 4. 2019
Uvádění: Familie a 3D Company

Režie: Martin Vokoun

Obsazení
Bill - Ondřej Volejník, Václav Krátký
Leon - Adrian Jastraban, Jarmil Škvrna
Justýna - Diana Šoltýsová, Patricie Pagáčová

Délka představení: 2 h 05

Každý z nás má určitou představu o dokonalém partnerovi - jak by měl vypadat, jaké vlastnosti mít... Co se ale stane, když se takový papírově dokonalý partner najednou skutečně objeví vedle vás? Společnosti Familie a 3D Company nastudovala hru Norma Fostera Fantastická žena jako svižnou konverzačně-situační komedii, která chce primárně pobavit. Což se jí daří na výbornou.

Bill je starý mládenec posedlý statistikou. Jeho poslední vztah skončil už před lety a on si od té doby žádnou novou partnerku nenašel. Jeho přítel Leon už má nicméně jeho samoty po krk a rozhodne se proto investovat peníze do seznamovací agentury - Bill od něj dostane k narozeninám seznam, který má vyplnit požadavky na svou perfektní partnerku. Sice se zezačátku cuká, ale nakonec se rozhodne kamarádovi vyhovět a inkriminované vlastnosti skvělé partnerky dá dohromady. To ovšem ještě netuší, co všechno tím způsobí.

Fosterova hra Fantastická žena leží kdesi na pomezí konverzační a situační komedie. Vše se v ní točí okolo tématu ideálního partnera, přičemž autor a potažmo i tvůrci poukazují na všemožná úskalí, která tato touha přináší. Všechno je pochopitelně silně nadsazené a vyhrocené, aby příklady působily co nejilustračněji, zároveň však nejde o trapné shazování či výsměch. Spíše o přátelské varování, že všechno se vám může pořádně vymstít.

Scéna představuje obývák klasického staromládeneckého bytu. Ústředním prvkem je sedačka, na níž a kolem níž se děje všechno podstatné, nechybí konferenční stolek, psací stůl, knihovna a spousta nepořádku. V zadní stěně pokoje jsou vstupní dveře, po stranách pak vstupy do kuchyně a ložnice. Scénografie je absolutně popisná, ke zvolenému textu to však celkem sedí. Všechny zásadní momenty se vesměs odehrávají právě na centrální sedačce, která je svědkem opileckého sestavování seznamu vlastností ideální ženy, stejně jako místem svěřování a konfliktů. Příznačně na ní všechno začíná a také končí. Kostýmy se nesou v duchu popisné civilnosti a odpovídají jednotlivým charakterům - seladon Leon, který ze sebe rád dělá mladšího a úspěšnějšího člověka, než ve skutečnosti je; starý mládenec Bill, který působí od pohledu nudně a lehce zanedbaně, protože vzhled je to poslední, co řeší; a módní ikona Justýna vždy perfektně upravená a téměř připravená vyběhnout na přehlídkové molo.

Herecké výkony jsou vcelku civilní a podobně jako kostýmy odpovídají stylizacím jednotlivých postav. Leon Jarmila Škvrny je zdánlivě sebevědomý bohém, který však až příliš spoléhá na zažité jistoty, a jakmile je o ně připraven, jeho postoj se hroutí jako domeček z karet. Bill Václava Krátkého je ukázkový nekňuba, jenž žije nepříliš uspokojivý život, který se nicméně proměnil v rutinu, již by jen nerad měnil. Není nijak průbojný, drží se spíše v pozadí a neustále bojuje s vlastní nedůvěrou. Zároveň je však ochoten být se do krve za věci, které pro něj mají význam, a to navzdory hlasu zdravého rozumu. Výborně vykreslená je Justýna Patricie Pagáčové, která je vlastně tak trochu chameleon měnící se podle požadavků svého okolí. Jde o papírově dokonalou ženu perfektně odpovídající každé jednotlivé položce na seznamu přání - jakmile se tudíž některý z požadavků změní, proměňuje se i ona. Pagáčová je chvíli roztomile naivní a vzápětí rozverně hravá či přehnaně cudná. Je jedinou ženou na scéně a dokonale ji ovládá, v podstatě je paní situace, přestože je zároveň tou, kdo se neustále přizpůsobuje.

Fantastická žena je lehkou, konverzačně-situační komedií, která si bere na paškál téma ideálních partnerů, tak trochu se mu vysmívá a zároveň tak trochu apeluje na diváky. Není ničím objevná ani divadelně zajímavá, dokáže však prostřednictvím inteligentního humoru pobavit. A s ohledem na to, že vlastně ani nemá větší ambice, svůj účel absolutně splňuje.