Děti ráje

Hudba a texty písní: různí, hity Michala Davida
Libreto: Sagvan Tofi

Premiéra: 14. 10. 2021
Uvádění: Kongresové centrum Praha

Režie: Radek Balaš

Obsazení (převzatu z webu, za aktuálnost neručím; tučně zhlédnuté alternace)
Tom - Sagvan Tofi, Martin Dejdar, Braňo Polák
Stanley - Braňo Polák, Lukáš Vaculík
Mladý Michal - František Pytloun, Tomáš Löbl, Jakub Moulis
Mladá Eva - Aneta Vrzalová, Karolína Gudasová-Neuvirthová
Dospělý Michal - Jan Kříž, Bořek Slezáček, Peter Veslár
Dospělá Eva - Michaela Horká, Petra Peterová
Malý Čusbus - Michal Šperka, Matěj Hezký
Dospělý Čusbus - Zdeněk Hrubý, Petr Ryšavý, Peter Veslár
Kájina - Michaela Nosková, Markéta Martiníková, Michaela Horká
Bára - Genny Ciatti, Natálie Grossová, Klára Jelínková
Mickey - Jan Kopečný, Ladislav Korbel
Šoumen - David Bouša, Ondřej Bábor
Michalův otec - Pavel Novotný, Luboš Ondráček
Ředitelka Vostrá - Barbora Rajnišová, Hana Sršňová
Moderátorka - Barbora Rajnišová, Hana Sršňová

Délka představení: 4 h 30

Do Prahy se s mírným zpožděním kvůli covidu vrátil muzikál Děti ráje. Před lety šlo o naprostý divácký hit, který si získal srdce nejednoho příznivce hudebního divadla zejména díky chytlavé hudbě a vynikajícím hereckým výkonům. Návrat ve velkém stylu do Kongresového centra bohužel podobně nezapomenutelný zážitek neslibuje.

Scházející dramaturgie je u české muzikálové produkce dlouhodobě problémem, jestli však existuje muzikál, který se měl dramaturgovi rozhodně dostat pod ruku, pak to jsou Děti ráje. Nejde ani tak o banální příběh, který k hit muzikálům v podstatě patří, jako spíš v činoherní složku, která se zcela vymkla kontrole, je rozvláčná a svižnou, zábavnou show mění v prakticky neusledovatelný počin, který se táhne jako špatně rozpuštěný sýr.

S ohledem na to, že jde o hit muzikál, hudbu není úplně záhodno hodnotit. Děti ráje stojí na písničkách Michala Davida, které všichni velmi dobře známe a které zejména díky melodičnosti a energii zůstávají stálicí v repertoárech rádií i plesových kapel. Tvůrci si zvolili zhruba dvacítku písní, které poslepovali dohromady nijak komplikovaným příběhem o prvních i osudových láskách. Zatímco první půlka se odehrává v osmdesátých letech, druhá je zasazena o dvacet let později na začátek tisíciletí. A zatímco první polovina je vcelku roztančená, ta druhá se nese víc v nostalgickém duchu. Přesto má paradoxně právě ona mnohem větší švih. První půle je totiž ubíjena přehršle činoherních pasáží, které zabírají větší část hracího času (a že první půlka trvá dvě hodiny) a občas připomínají zoufalou hereckou exhibici vysloužilých divadelních hvězd. Po přestávce naštěstí činoherních pasáží výrazně ubude, i tak však celková délka čtyři a půl hodiny včetně přestávky staví muzikál do pozice úmorně ubíjejícího kusu, který jen těžko zvládá i zapřisáhlý fanoušek hudebního divadla.

Scéna Kongresového centra je obrovská, což skýtá řadu zajímavých scénografických možností. Daniel Dvořák nicméně jeviště uměle zmenšuje a posouvá aktéry výhradně do jeho přední části. Scénografie je totiž tvořena pásem domů, z nichž některé se dají otočit nebo otevřít, a vytvořit tak další herní prostředí. Scénu doplňují ještě dvě pohyblivé plošiny vyjíždějící ze stran, na něž se podle potřeby umisťuje další mobiliář. Kostýmy jsou tak trochu každý pes jiná ves a zejména těm osmdesátkovým chybí nádech toho pravého retra. Mnohem spíš to působí, že herci prostě popadli to, co jim padlo pod ruku, a navlékli to na sebe. Kostýmy ale v tomhle případě nejsou to hlavní, takže je to vlastně jedno.

Inscenace Radka Balaše sází v první řadě na prvoplánový, často dost laciný humor, který je v určitých pasážích až urážlivý. Na masového diváka a většinového konzumenta podobných show však, zdá se, soudě podle reakcí publika, velmi dobře funguje. Trapnost některých scének nejvíc vyniká v momentě, kdy činoherní pasáže absolutně válcují hudební čísla a snaží se o prvoplánovou komičnost, která však ve výsledku spíš nudí. Co se naopak povedlo na výbornou, jsou choreografie Leony Qaši Kvasnicové, které perfektně zapadají do hudby a dodávají celému muzikálu "šťávu". Hodně tomu napomáhá i dobře sehraná company, škoda jen, že na poměry prostor je dost malá, takže přes standardní počet působí tanečníci i na uměle zmenšené scéně skoro utopeně. Kongresové centrum si prostě říká o minimálně dvojnásobek lidí.

Herecké výkony jsou v případě Dětí ráje klasickým pražským průměrem, který neurazí ani nenadchne. Svou roli v tom možná hraje i fakt, že herci jako by nevěděli, co vlastně mají hrát. Balaš tvoří inscenaci hlavně na efekt a viditelně neposkytuje žádné pevné vedení, takže ti zkušenější si nějak poradí a zbytek se v tom prostě plácá. Příběh nemá žádnou zvláštní hloubku, proto by aspoň charaktery nemusely působit ploše, bohužel herci je často nezvládají naplnit. Tradičně dobrý výkon předvádí Jan Kříž v roli Dospělého Michala, a to herecky i pěvecky, zaujme také Ladislav Korbel jako Mickey zejména skvělým zpěvem a procítěným herectvím. Jakub Moulis jako Mladý Michal zvládá roli slušňáka překvapivě dobře, byť je na něm patrná nervozita pramenící z nedostatku hereckých zkušeností. S Karolínou Gudasovou-Neuvirthovou v roli Mladé Evy ale jako pár dobře funguje. Stejně tak Moulis výborně spolupracuje s Matějem Hezkým jako Malým Čusbusem a nutno podotknout, že tyto výstupy patří k nejzábavnějším z celého představení. S kým je to horší, je ústřední komická dvojice Tom a Stanley. Sagvan Tofi není žádný zvláštní zpěvák, naštěstí se však při svých pěveckých výstupech nedostává až úplně za hranu poslouchatelnosti, herecky se však přehnaně exhibuje, a to často i na úkor svých hereckých kolegů včetně Braňo Poláka jako Stanleyho. 

Děti ráje jsou hit muzikálem s ohromným potenciálem, protože písničky Michala Davida jsou vpravdě nesmrtelné. Délka aktuálního pražského nastudování je však vyloženě neúnosná a zoufale volá po zásahu zkušeného dramaturga. Inscenace sama je navíc poměrně laciná a sází na prvoplánový, často až trapný humor, který však většinový divák zřejmě očekává. Herecké výkony vesměs nejsou špatné, byť aktéři občas působí lehce bezradně a ztraceně. Ráda bych řekla, že pokud chcete něco mile oddechového, u čeho se pobavíte a připomenete si dobře známé písně, měli byste na Děti ráje vyrazit, nicméně to s čistým svědomím říct nemůžu. Nejde sice o úplný průšvih, nicméně to, jak je aktuální verze muzikálu koncipovaná, i úmorná délka jí hodně procent ubírají. Pokud tedy na představení vyrazíte, vyzbrojte se značnou porcí trpělivosti. Budete ji potřebovat.