Přečteno ZÁŘÍ 2021

Září znamená pro školáky nástup zpátky do školních lavic a pro mě značný nárůst pracovních povinností. Částečně jsou v tomhle ohledu na vině personální změny u nás v práci, částečně prostě fakt, že s nástupem podzimu se toho všeobecně víc děje a klienti proto mají mnohem víc požadavků. A trochu kolotoč to teď nejspíš bude až do Vánoc.

Nicméně protože nejen prací živ je člověk, našla jsem si i v září čas na relax a koníčky. Hodně tomu napomohl i fakt, že se povedlo počasí, takže ač bylo některé dny dost ošklivo, jiné jsem si vyloženě užívala, jelikož svítilo sluníčko, a krásně vyšly hlavně víkendy. Hned zkraje září jsme se se ségrou vypravily do Veltrus, protože hlavní zámecká budova je po mnoha letech rekonstrukce opět přístupná návštěvníkům. Byla to pro mě trochu nostalgie, protože jsem tady strávila jedno léto jako průvodce, nicméně v té době se pořád ještě opravovalo, takže jsem turistům ukazovala jenom jedno z bočních křídel. Zámek za návštěvu určitě stojí, jen škoda, že hlavní budova je rozdělená do dvou okruhů, takže když ji chcete projít celou, musíte zaplatit dvoje vstupné.

V půlce září jsme se rozhodly dopřát si wellness víkend. Loni jsme spolu byly v Karlových Varech, letos padl los na Mariánské Lázně. Pobyt sice nebyl bez chybičky, ale i tak jsme si ho užily, prošly se po okolí města, okusily vodu z pramenů i zdejší gastronomii a dopřály si odpočinek v lázeňském stylu. Počasí sice mohlo být teplejší, ale většinou jsme vychytaly aspoň sluníčko, takže to vlastně bylo celkem příjemné. Jako obvykle jsem se pro vás pokusila zachytit atmosféru ve videu a nechybí ani článek s několika tipy. :)

Poslední zářijový víkend potom patřil Světu knihy, který se sice normálně koná na jaře, ale letos ho kvůli covidu přesunuli. Oproti loňsku je to vlastně výhra, protože nám ho nezrušili úplně. Program za mě sice nebyl úplně zajímavý a někteří vystavovatelé úplně chyběli, ale i tak jsem si čas v obležení knih užila. Tím spíš, že jsme ho doplnili báječnou snídaní a procházkou z centra na Výstaviště a následně i kávou a něčím dobrým na zub. I z téhle akce pro vás mám video a krátký informační článek.

A teď se přesuňme směrem ke kultuře. Stále se totiž snažím v maximální možné míře využívat toho, že divadla už zase hrají, a chodit do nich co nejvíc. V úvodu měsíce jsem se zhruba o roce a půl dostala na muzikál Čarodějka, protože původně jsme na něj měli jít už loni v květnu. Muzikál sám o sobě je vcelku fajn a má krásnou hudbu, inscenace ale žádné velké terno není. Zbytek měsíce se pak pro mě nesl v podstatě v duchu návštěv Městských divadel pražských, protože jsem tam byla celkem třikrát. Nejdřív to bylo na Vojně a míru a ABC, která se mimořádně povedla a dovede divákovi perfektně zprostředkovat Tolstého klasiku v moderním hávu a s jasně daným poselstvím. Následně jsem si zopakovala zážitek z Čapka v Rokoku, kterého jsem prvně viděla už před pár lety krátce po premiéře, a i při opětovném zhlédnutí mě o svých kvalitách přesvědčil. Nakonec jsem do Rokoka zašla ještě na  inscenaci s obludně dlouhým názvem Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo nám. 40, která vzdává hold tvorbě Semaforu, je v něčem neskutečně bizarní, ale snad právě díky tomu taky neskutečně zábavná. A divadelní plány mám i na říjen, tak doufejme, že všechny klapnou. :)

Co se kina týče, v září jsem se do něj vůbec nedostala. Protože ale nejsem žádný zvláštní filmový fanoušek, zas tak překvapivé to není. Ono ostatně v září prakticky nedošlo ani na seriály, byť jich mám pořád rozkoukaných několik, protože pokud jsem na něco po večerech koukala, byl to hlavně MasterChef, případně Slunečná nebo Svatba na první pohled. Občas člověk holt potřebuje jenom na chvíli vypnout.

A teď se mrkněme ještě na knížky, které se mi dostaly do rukou. Celkem to bylo pět kousků, s tím, že jedna knížka mi připutovala na posudek a zatím o ní nesmím mluvit, tudíž ani netuším, jestli se jí v češtině dočkáme nebo ne. Pojďme ale k tomu, o čem mluvit můžu. Konečně jsem se i já dostala k The Seven Husbands of Evelyn Hugo a musím říct, že už chápu všechny nadšené recenze. Ta kniha je skutečně vynikající, autorka umí skvěle budovat charaktery a navíc perfektně vystihnout atmosféru prostředí, kam příběh zasazuje, v tomto případě Hollywoodu. Následně jsem sáhla po odpočinkové romantice Idol, která není ve výsledku ničím jiným, než odpočinkovou erotickou romancí z hudebního prostředí, ale já si ji užila. Pak přišlo Muzeum nesplněných slibů, které pro mě představovalo obrovské čtenářské trápení. Román má zajímavé téma a velký potenciál ho rozvinout, bohužel se autorka velmi záhy začne věnovat dění v Československu v polovině 80. let, kterému viditelně nerozumí, a proto ho popisuje zkresleně a v rozporu s tehdejší realitou. V závěru měsíce jsem si nicméně výrazně zpravila chuť románem Okno s dívkou a ptáčkem, který je takovým žánrovým mixem s příjemnou atmosférou a výbornými charaktery.

Jako tradičně se můžete prokliknout na recenze nebo mrknout na video a uvidíme, co nám přinese říjen. :)