Autor: Isabelle Le Nouvel
Překlad: Petr Christov
Premiéra: 29. 9. 2021
Uvádění: Divadlo Viola
Režie: Radovan Lipus
Obsazení
Winston Churchill - Igor Bareš
Greta Garbo - Klára Cibulková
Niklaus - Daniel Toman
Délka představení: 1 h 30
Dva lidé ocitající se na rozcestí, kteří toho mají mnoho společného - pocit vyhoření a vlastní nedostatečnosti, ale i vzájemného obdivu a ještě stále nevyhaslé touhy přeci jen něco dokázat. Winston Churchill a Greta Garbo, dva lidé plavící se spolu s dalšími na milionářské jachtě Středozemním mořem, kteří spolu pod hvězdnou oblohou vedou vážně nevážné rozpravy o životě.
Hra francouzské dramatičky Isabelle Le Nouvel je v podstatě konverzační komedií o životě. Rozhovor dvou výjimečných historických osobností, z nichž každá představuje ztělesnění něčeho jiného, se vůbec nemusel a pravděpodobně ani nikdy neodehrál. Není však autorčiným cílem vytvářet historickou fresku. Místo toho ukazuje rozličné aspekty života dvou velmi rozdílných lidí, kteří však i přesto dokážou najít společnou řeč. Navzájem se obdivují, byť jde tak trochu o obdiv k představě daného člověka, nikoliv k jeho reálné podobě. Tváří v tvář totiž zjišťují, že jsou vlastně úplně jiní, než za jaké se považovali.
Princip konverzační komedie následuje i inscenace Radovana Lipuse, která je velmi úsporná a víceméně statická, což ostatně dobře koresponduje se stylem divadla Viola. Důraz je kladen na jazyk a jednotlivá sdělení, nikoliv na okázalou hereckou akci. Protagonisté obou hlavních rolí buď stojí, nebo sedí, vzájemné fyzické interakce jsou minimální, ale přesto se jim daří budovat určitou míru napětí a jejich vztah nepostrádá dynamiku. Vzhledem k úspornému herectví stačí ke změně nálady naprosté drobnosti, jako když se jeden postaví nebo druhý o krok ustoupí, případně se dotknou. Režie umně pracuje s náznakem a silným, charismatickým herectvím, které pomáhá budovat atmosféru.
V hlavních rolích se představují Igor Bareš a Klára Cibulková, kteří na scéně rozehrávají herecký koncert. Působivá je zejména kontrastnost jejich rozličných hereckých poloh, které skvěle korespondují s charaktery. Winston Churchill Igora Bareše je starý mrzout, který už se pomalu blíží ke sklonku svého života, a unavuje ho to. Nachází jen velmi málo potěšení ve vlastní existenci a jeho bývalé úspěchy ho nijak neoslňují a nepovažuje je za nijak zvlášť významné. Má v sobě auru bodrého gentlemana připraveného políbit dámě ruku a pomoci jí do kabátu, pokud však má pocit, že by mohl mít navrch, proměňuje se v hulváta, který se nebojí ostře prosazovat i zcela nevhodné návrhy. V takových chvílích je veškerá rezignovanost pryč a objevuje se ryzí autorita, která se odmítá před kýmkoliv sklonit. Barešovi přitom k vyjádření čehokoliv stačí jenom proměnit tón hlasu, případně zapojit minimalistickou mimiku a ještě úspornější gestiku. Greta Garbo Kláry Cibulkové je femme fatale na odpočinku. Má v sobě jisté osobní kouzlo a uvědomuje si to, zároveň se však nepovažuje za natolik výjimečnou, aby si všechen ten obdiv okolo zasloužila. Sama sobě nevěří a nemá se za nijak skvělou herečku, její křehká psychika jí zároveň radí utíkat před kritikou a raději se schovávat a vzdát, než se jí vystavovat. Nechce hrát, protože se bojí odmítnutí, takže už předem bojkotuje jakýkoliv pokus vrátit ji na stříbrné plátno. Kdesi v koutku duše však viditelně není přesvědčena o tom, že všechno skončilo, a potřebuje jenom tu správnou formu povzbuzení, aby o návratu k herecké kariéře začala opět uvažovat. Cibulková dovede vstoupit na scénu tak autoritativním způsobem, že k sobě okamžitě strhne pozornost, zároveň se však dovede krčit u zdi a předstírat, že je jen bezvýznamná žena znavená životem. Navenek je okouzlující hvězdou stříbrného plátna, v soukromí prostě jen unavenou dohasínající herečkou, které chybí motivace o cokoliv se snažit. Bareš s Cibulkovou spolu celou dobu na scéně v podstatě jen mluví, ale přesto dokážou diváky připoutat k sedačkám.
Skorpios na obzoru je především příběhem naděje, protože přesně tu v postavách, ale konec konců i v divácích probouzí. Jedná se o minimalistickou inscenaci založenou především na silném herectví hlavních protagonistů. Bareš s Cibulkovou tvoří velmi dynamickou dvojici, která s minimem hereckých prostředků dosahuje maximálního účinku. Lipus svou inscenaci úmyslně pojímá tak, aby nechal naplno vyznít sdělení obsažená v jednotlivých promluvách, takže jde skutečně o ryze konverzační drama, jeho vyznění má však obrovskou sílu a poetičnosti Violy nesmírně sluší.
Žádné komentáře:
Okomentovat