Diktátor

Autor: Charlie Chaplin
Překlad: Halka Varhaníková
Jevištní adaptace: Martin Čičvák

Premiéra: 14. 8. 2021
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Martin Čičvák

Obsazení
Adenoid Hynkel, diktátor v Tománii / Židovský holič - Filip Březina (dvojrole)
Benzino Napoloni, diktátor v Baktérii - Ivana Uhlířová
Schultz - Martin Donutil
Pudink - Radim Kalvoda
Knédls - Viktor Dvořák
Aggar, později madam Napoloni - Zdeněk Vencl
Hannah - Sára Affašová
Jaeckel - Jan Vlasák
Mann - Hanuš Bor
Hynkelova sekretářka - Tereza Krippnerová / Beáta Kaňoková
Velitel armády a milicí, italský velvyslanec - Jan Jankovský
Nacistické milice - David Lajpert, František Balej, Marek Žinčák
Hudebník - Štěpán Hon / Matěj Diviš

Délka představení: 2 h 40

Války bývají nesmyslné už ze své podstaty, přinášejí ztráty a mnohdy mají větší dopad na civilisty než na vojáky. Chaplinův Diktátor je zcela jasnou analogií k druhé světové válce a vzestupu Hitlera, coby inscenace v Divadle ABC nicméně neodkazuje ani tak ke své historické inspiraci, jako spíš k principu diktatury jako takové. A v řadě ohledů je až mrazivě aktuální.

Děj je situován do Tamánie, fiktivní země, která má svůj předobraz v nacistickém Německu. Příběh začíná v momentě, kdy mladý židovský holič víceméně náhodou zachrání vysoce postaveného vojenského velitele. Při této své misi však nešťastně ztratí paměť a netuší, kde se vzal a kým je. Ve stejné době se v zemi dostává k moci diktátor, který jako by našemu holiči z oka vypadl, potrpí si na dlouhé plamenné proslovy, jimž nikdo krom něj nerozumí, a neustále se hřeje v záři cizího obdivu. Naštěstí má kolem sebe partu ochotných přisluhovačů, kteří mu nadšeně poklonkují a utvrzují ho v pocitu vlastní geniality.

Inscenace vychází z Chaplinova filmu z roku 1940, proto jejím základem je groteska založená na velmi černém humoru, vedle toho je však extrémně silná jistá dystopická linka připomínající Orwellovo 1984, případně i Farmu zvířat. Ocitáme se ve světě, kde si jsou na oko všichni rovni, ale někteří přesto rovnější, kde se názory mění z hodiny na hodinu a dav je tichým, apatickým účastníkem bezpráví, jemuž nedokáže a snad ani nechce vzdorovat. Tvůrci v čele s režisérem Martinem Čičvákem pracují s myšlenkou stádovosti, opuštění sama sebe a ztráty identity, ukazují, jak snadný je vzestup diktátora, kterému nikdo nebrání, i jak se veřejný a soukromý obraz téže osoby může lišit. Diktátor je v tomto ohledu především varováním před nebezpečím totality, která se přiblíží nenápadně a plíživě, ale o to pevněji se bude držet svých pozic. Ambivalence mezi komediálností a tísnivou atmosférou je přítomna neustále, a přestože některé scény jsou vyloženě komické, většina jich balancuje na hraně právě mezi vtipem a děsem, což dodává inscenaci neopakovatelnou atmosféru.

Na scéně dominují kovové prvky a ona sama je do značné míry náznaková a neevokuje žádné konkrétní prostředí. Dominantním prvkem je velký "karavan" ověšený nejrůznějšími hrnci a pánvemi, zaujme také pódium s velkou obrazovkou, na niž se promítají buď obrázky dokreslující atmosféru, např. shromážděný dav, nebo detailní záběry na tvář mluvícího diktátora.

V titulní dvojroli diktátora Hinkela a židovského holiče se představuje Filip Březina, který na scéně předvádí doslova herecký koncert. Nejen že s přehledem zvládá dvě charakterově naprosto rozdílné figury, ale navíc mezi nimi přeskakuje tak přirozeně, že divák ani na moment nepochybuje, koho právě představuje, a nezáleží na tom, co má právě na sobě. Zatímco jeho holič je od pohledu absolutní dobrák, pomalou opatrnou chůzí a přihrbením vyvolává dojem ustrašenosti a jemný tón hlasu naznačuje, že by neublížil ani mouše, jeho diktátor je figurkou lehce komickou, ale extrémně ráznou, vyznačující se ostrými pohyby i gesty, hlasitým slovním projevem i sklony k výbušnosti. Celé pojetí je velmi působivé se sladkou tečkou v podobě závěrečného monologu.

Pozornost k sobě poutá i Viktor Dvořák a Radim Kalvoda v rolích diktátorových přisluhovačů Knédlse a Pudinka. V podstatě jde o velmi kontrastní dvojici - Dvořák působí coby šedá eminence, která vede směřování diktátorových kroků, neustále mu podsouvá nejrůznější nápady a pak mu pochlebuje pro jeho genialitu. Kalvoda naopak plní rozkazy, které za ním přicházejí, a pokazí, co může. Víceméně je nadšeným následovníkem svého vůdce, jemuž se za každou cenu snaží vyhovět, ale zrovna dvakrát mu to nejde. Zaujme také Tereza Krippnerová v roli diktátorovy sekretářky, která výborně vyvažuje sebevědomé vystupování na veřejnosti s absolutní bezradností, s níž jako by netušila, co se to okolo ní vlastně děje, v soukromí.

Diktátor je velmi dobrá inscenace se skvělou myšlenkou a velmi neotřelým pojetím. Perfektní je zejména výkon Filipa Březiny, který suverénně zvládá dvě velmi odlišné polohy tak, aby byly snadno rozpoznatelné a zároveň naprosto plnohodnotné. Inscenace je žánrově pestrá, mísí v sobě prvky klasické grotesky s dystopicky laděným dramatem a díky vyvažování napětí komickými pasážemi celková tísnivost jenom víc vystupuje do popředí. Už to není kritika hitlerovského Německa, jak ji kdysi zamýšlel Chaplin, ale stále je to velmi ostrá kritika společenská, která v myslích diváků otevírá řadu otázek. Diktátor vás jednoduše přiměje k zamyšlení, ovšem zároveň se u něj skvěle pobavíte. Ne vždycky se povede podat závažné téma s nadhledem a lehkostí, v tomhle případě to však tvůrci zvládli perfektně.