Přečteno ŘÍJEN 2021

Uplynul další měsíc, takže je nejvyšší čas trochu si ho shrnout. Musím přiznat, že to byl měsíc poměrně náročný a hektický, ať už kvůli pracovnímu vytížení nebo hodně nabitému volnočasovému programu, kvůli kterému jsem zejména v první půlce měsíce skoro netrávila čas doma. Všechny zážitky ale rozhodně stály za to. :)

První říjnový víkend jsem odstartovala na Humbooku, což je svátek všech milovníků YA literatury, tudíž jsem rozhodně nemohla chybět. Ze všech ročníků, kterých jsem se účastnila, byl tenhle za mě nejvydařenější a já si ho mimořádně užila. Aspoň trochu jsem se pokusila zprostředkovat pro vás atmosféru ve videu a moje dojmy jsou i sepsané v článku. :)
O říjnových víkendech počasí vyloženě přálo, takže by byla škoda sedět během nich jen tak doma. Jeden víkend jsem strávila v Krkonoších spolu s divadelní partou, kde jsme mimo jiné vylezli na vyhlídku Stráž nad Rokytnicí. Pokud nemáte rádi výšky, asi se vám zamlouvat nebude, ale výhled je tu vážně moc pěkný. A o prodlouženém víkendu jsme si i s rodiči udělali výlet do Hradce Králové. Mamka tam kdysi studovala a já jsem strašná ostuda, protože jsem tam do letoška nebyla. Každopádně město je to příjemně rodinné, s milou atmosférou a krásnou prvorepublikovou architekturou.
Došlo taky na nějaké nedivadelní kulturní vyžití. Zašly jsme s mamkou na výstavu Svět pohádek Boženy Němcové v Kotvě, která je udělaná pěkně, ale nemá jasně danou cílovou skupinu. Částečně je výstava interaktivní, můžete se tu seznámit s různými rekvizitami, filmovými kostýmy nebo různými vydáními pohádek, plus najdete informace o autorce a její době. A zašly jsme taky do Národního muzea, kde nově otevřeli expozici zvířat, která je velmi pěkně udělaná, představuje světovou faunu přístupnou a vizuálně atraktivní formou a má ohromný potenciál zaujmout návštěvníky bez ohledu na věk. S expozicí k dějinám 20. století už je to horší, protože jí schází jednotící koncepce, je poměrně chaotická a byť dílčí informace jsou zajímavé, jako celek je to prostě jenom jeden velký chaos.

Přesuňme se teď k další špetce kultury. Zase po delší době jsem zašla do kina na dokument Karel o Karlu Gottovi. Zpracování se mi líbilo, ale musím říct, že to byl vcelku depresivní obrázek umírajícího muže. Jinak jsem, co se filmografie týče, opět vegetila hlavně u Netflixu, byť těch večerů se seriálem bylo hodně málo. Jako mnozí jiní jsem nicméně propadla fenoménu Squid Game. Musím souhlasit s tím, že ten seriál je vynikající, byť extrémně brutální, o jeho zvrácenosti snad ani nechci uvažovat. Pokud se nicméně objeví druhá série, a vše nasvědčuje tomu, že by mohla, určitě si ji pustím.
Co se divadla týče, můj program byl hodně nabitý, protože pořád ještě se snažím na maximum využít skutečnost, že se do divadla může. Hned zkraje měsíce jsem zašla na Vinohrady na Obchodníka s deštěm, který mě sice vyloženě nenadchl, ale jako sympatické odpočinkové představení obstojí. I v říjnu jsem zůstávala věrná Městským divadlům pražským a zašla jsem na Petra Pana do ABC, což je představení určené primárně dětem, s čímž se i hodně pracuje, ale pobaví se u něj i dospělí. Po pár letech jsem se rozhodla zajít znovu na Draculu, kterého už šestou sezónu uvádí v Hudebním divadle Karlín. Už jsem tuhle verzi jednou viděla, nicméně je to moje srdcovka a tentokrát jsem navíc měla štěstí na jiné obsazení a musím konstatovat, že Eva Burešová je za mě nejlepší Lorraine, kterou jsem měla tu čest na jevišti vidět. Potom jsem se vypravila na nové uvedení Dětí ráje do Kongresového centra. Viděla jsem původní nastudování před deseti lety a bohužel tato obnovená verze pro mě byla zklamáním. Každý si nicméně musí udělat obrázek sám a muzikál si své diváky určitě najde. I nadále zůstávám věrná také Viole a zašla jsem na novinku této sezóny Skorpios na obzoru, která je vlastně klasickou konverzačkou, ovšem s fantastickými hereckými výkony. Další návštěva patřila opět MDP, tentokrát Rokoku, kde jsem viděla Honzlovou a jsem absolutně nadšená, protože herecky i pojetím mě dokonale ohromila. Zašla jsem se podívat taky na představení Lord, láhev a zločin, které hraje druhá parta našeho divadelního spolku, tudíž jsem je chtěla podpořit, a báječně jsem se u toho pobavila, protože hra je dobře napsaná a i herecky se povedla. A tím posledním, co jsem v říjnu ještě stihla, byl malý divadelní výlet do Plzně na Billyho Elliota, z něhož jsem odcházela naprosto ohromená a plzeňské divadlo si u mě jenom utvrdilo pozici přední muzikálové scény.

A teď se pojďme podívat na knížky, které se mi v říjnu dostaly do ruky. Dohromady jich bylo šest, ovšem jedna na posudek, takže o ní zatím nemůžu mluvit, byť byla vynikající a doufám, že se jejího vydání dočkáme. :) Každopádně měsíc jsem zahájila útlým románem Smrt je dřina, který leží na pomezí několika žánrů a je vcelku působivou reportáží o syrské válce. Následoval pro odlehčení Supertajný seznam věcí, který sice nenabízí žádné hluboké myšlenky, ale příjemně pobaví. Zbytek měsíce potom patřil recenzním výtiskům. Nejdřív to byli Mýtonoši, které jsem dostala od Humbooku a absolutně mě nadchli. Sice okolo nich je vážně ohromný hype, ale nenechte se odradit, ta kniha za to stojí. Další dvě knihy ke mně připutovali přímo od autorů. Příjemnou jednohubkou, se kterou jsem strávila čas ve vlaku do a z Plzně, byla Třetí zahrada, k níž je třeba přistupovat jako k odpočinkové historické romanci, ale jako taková svůj účel splní. A poslední přečtenou knihou byl Případ Toman o skutečně velmi bestiální vraždě, která je tak bizarní, až se nechce věřit, že by k ní skutečně mohlo dojít. Stejně jako předchozí autorovu knihu můžu i tuhle doporučit.

Ke všemu tradičně máte prokliky, a pokud dáváte přednost mluvené formě, níže naleznete obvyklé video. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat