Rebelové

Hudba: složeno z písní různých interpretů
Autor scénáře: Zdeněk Zelenka

Premiéra: 9. 7. 2021
Uvádění: Hudební divadlo Karlín

Režie: Filip Renč

Obsazení (tučně alternace, které jsem viděla)
Tereza  - Nikola Ďuricová, Sarah Salloum
Šimon - Petr Ryšavý, Roman Tomeš
Bugyna - Katharine Selešiová, Nelly Řehořová
Julča - Sára Hoblová, Viktorie Tandlerová
Bob - Richard Pekárek, Lukáš Adam
Eman - Jan Franc, Josef Fečo
Olda - Filip Hořejš, Petr Špinar
Alžběta - Jitka Schneiderová, Dominika Býmová
Tatínek Terezy - Denny Ratajský, Jan Révai
Farář - Vladislav Beneš, Václav Vydra
Průvodčí Douša - Vlastimil Zavřel, Jan Vlasák
Učitelka - Pavla Břinková, Světlana Nálepková

Délka představení: 2 h 40

Od premiéry filmového muzikálu Rebelové uplynulo už více než dvacet let, jeho témata však zůstávají nadčasová. Hudební divadlo Karlín představilo novou inscenaci jevištní adaptace z roku 2003, která se nese v duchu příjemně odlehčeného humoru a výborných hereckých výkonů.

Rebelové jsou především příběhem o prvních láskách, na které se nezapomíná. Jak však tvůrci avizují, jedná se o retromuzikál, proto svou roli hraje i doba, do níž je zasazen. Léto roku 1968 s sebou přineslo velkou společenskou změnu a odstartovalo opětovné přituhování režimu, to však protagonisté příběhu na jeho začátku vůbec netuší. Čeká je totiž maturita a po ní zasloužené dlouhé prázdniny. Jako by však přesto viselo ve vzduchu, že období bezstarostného užívání má jednou provždy skončit.

Tereza je maturantka, která má celou budoucnost před sebou, Šimon si ji právě dost zavařil tím, že utekl z vojny. Plánuje jenom rychlou a dočasnou návštěvu svého strýčka v Kostelci, odkud při nejbližší vhodné příležitosti uteče spolu s kamarády do Západního Německa. Pak se však potká na nádraží při vystupování z vlaku s Terezou a jeho plán získá povážlivé trhliny. Děj jevištní verze se od té filmové v ničem zásadním neliší a zahrnuje pouze dílčí a vcelku nevýznamné úpravy. Hlavní rozdíl tak tkví v množství hudebních čísel. Pro potřeby divadelní podoby muzikálu byly využity téměř všechny písně z filmu (snad s výjimkou skladby Náhrobní kámen) a doplněny některé další. Buď takové, které ve filmu tvoří pouhou hudební kulisu, nebo takové, které se v něm původně nevyskytují, ale dobově nebo kontextově zapadají. V tomhle ohledu se vlastně jedná o hitmuzikál, protože jednotlivé skladby jsou vypůjčeny z repertoárů různých interpretů. Dočkaly se však nových aranží, protože Karlín využívá živý orchestr a skladby tedy upravuje jemu na míru.

Scénografie je hodně popisná, ale plně funkční a proměňuje se na základě potřeby konkrétního prostředí. Vedle velkých kusů dekorací, jako dům, staré tovární stroje nebo vagón vlaku je lokace dokreslována také projekcemi na led panelech nahrazujících zadní prospekt. Diváci na nich mohou vidět třeba tančící lidi na zábavě, prosluněný den nebo katedrálu. Přestavby jsou nejčastěji řešeny využitím forbíny k herecké akci a stažením laterny magiky, na niž jsou promítány abstraktní motivy korespondující s hudebním číslem. Kostýmy se drží dobové stylizace, částečně se inspirují ve filmu, částečně jsou originální. Největší proměnu v tomto ohledu prodělalo oblečení Terezy, které se filmové podoby nedrží takřka vůbec.

Muzikál obsahuje řadu tanečních čísel, do nichž je zapojena company. Nebývá to zvykem, nicméně tady se povedlo vybrat tanečníky, kteří jsou navzájem sehraní a i přes pár drobných rytmických zaškobrtnutí odvádějí vynikající práci. Choreografie Tomáše Smičky jsou svižné, dobře sedí do hudby a navíc vycházejí z dobových rock'n'rollových rytmů, na nichž se toho moc nezměnilo. Částečně se inspirovaly ve filmu, povětšinou si však choreograf našel vlastní cestu, jak jednotlivá čísla pojmout. Tanečně jsou silní i sólisté, které Smička choreograficky nijak nešetří a často po nich požaduje nejen vzájemnou souhru, ale i "stančenost" s company. Díky tomu působí hudební čísla velmi homogenním dojmem, nemluvě o tom, že nevzniká dojem zbytečného křoví postaveného na scénu jen proto, aby se tam něco dělo.

Herecké výkony jsou velmi vyrovnané a žádný nevybočuje ani jedním směrem. Tereza Nikoly Ďuricové je rozpustilá, ale přesto rozumná, dovede stát nohama na zemi, ale nebojí se ani snít a oddávat sladkým představám. Ďuricová má velmi příjemnou barvu hlasu, k níž šedesátkové hity dobře sedí, v tanci je velmi rytmická a herecky skvěle zvládá přerod z bezstarostné puberťačky v dospělou ženu. Roman Tomeš coby Šimon je ukázkovým milovníkem, který na první pohled působí jako nezodpovědný floutek, ovšem skrývá v sobě hloubku. Pěvecky je tradičně suverénní, byť nedostává tolik prostoru, z jeho pojetí písně San Francisco však mrazí. Mezi ním a Ďuricovou funguje skvělá chemie, takže divák nemá problém jim jejich spontánní a zcela iracionální zamilovanost uvěřit.

Skvělá dynamika panuje i mezi všemi ostatními páry. Ať už jde o živelnou a trochu velkohubou Bugynu Nelly Řehořové, která sice umí vyprávět krásné příběhy, ale skutek utek s lehce arogantním Bobem Richarda Pekárka, který se rád vyhřívá ve slunci cizího obdivu; nesmělou a vědecky založenou Julču Sáry Hoblové, jež ovšem nemá problém přikročit od teorie k činům s chlapecky naivním a nemotorným Emanem Jana France nebo obdiv si užívajícím otcem Terezy Dennyho Ratajského, který rád prohání sukně s hraně nedostupnou, ale vlastně trochu bláznivou Alžbětou Jitky Schneiderové. Velmi vděčnou roli má také Václav Vydra jako Farář, který sice nemá mnoho prostoru, ale přesto na sebe dovede bez potíží strhnout pozornost, aniž by se snažil o jakoukoliv násilnou vtipnost. I to je na inscenaci sympatické - že se nesnaží být vtipná za každou cenu a je postavena spíše na slovních hříčkách a situačním humoru, přičemž ani jedno není prvoplánové nebo přehnaně obscénní.

Rebelové v Hudebním divadle Karlín jsou příjemně odpočinkovou podívanou, kterou ocení nejen milovníci filmu. Inscenace se drží své filmové předlohy, s ohledem na tvůrčí tým to ani není nijak překvapivé, ale je dobře vystavěná a dobře obsazená. Pobaví vás i dojme, možná i vyvolá vzpomínky nebo otázky k zamyšlení. Máte-li rádi původní film, pak vás divadelní nastudování určitě nezklame, protože mu svým způsobem staví důstojný pomník, pokud filmovou podobu neznáte, můžete si užít příjemnou, byť trochu nahořklou komedii o strastech dospívání a prvních láskách. Tak nebo tak vám Rebelové dozajista vykouzlí úsměv na rtech.