Cabaret

Hudba: John Kander
Libreto: Joe Masteroff
Texty písní: Fred Ebb
Překlad: Jiří Záviš, Jiří Josek

Premiéra: 2. 9. 2021
Uvádění: Divadlo Bez zábradlí

Režie: Adam Skala

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Kabaretiér - Karel Heřmánek ml.
Sally - Rozálie Havelková, Michaela Tomešová
Cliff - Jan Fanta
Ernst Ludwig - Josef Carda, Filip Kaňkovský
Fräulein Schneider - Hana Seidlová, Jitka Sedláčková
Fritzie Kostová - Nikol Kouklová
Herr Schulz - Dušan Sitek
Bobby - Viktor Novák, Adam Pavlovčin
Helga - Petra Kosková, Barbora Šampalíková
Lulu - Mária Bikárová, Vendula Příhodová
Dixie - Linda Caridad Fernandez Saez

Délka představení: 2 h 45

Berlín konce dvacátých let se zdá jako ideální místo k životu. Zvlášť když jste mladý Američan, který se chce prostě pobavit. Německo se sice potácí v čím dál hlubší krizi, která má už brzy přerůst v něco mnohem horšího, pozlátkový svět šantánů a kabaretů však všechny náznaky prozatím ignoruje a ničím se nenechá odradit od poskytování líbivých iluzí.

Tvůrčí duo Kander-Ebb přišlo se svým Cabaretem v roce 1966. Je příznačné, že muzikál tohoto tématu vznikl právě v uvolněných a volnomyšlenkářských šedesátých letech, protože byť je dobově zasazen do meziválečného Berlína, otevírá témata vlastní i šedesátkové mladé generaci a konec konců i nám. Hlavní hrdinové totiž řeší především problém vlastní identity a svých nejniternějších tužeb a přání. Chtějí si užívat bez ohledu na následky, touží po lásce, ale především potřebují najít sami sebe. V muzikálu velmi silně rezonuje téma sobectví a také téma oběti, která je nezbytnou součástí lidské existence. 

Cliff je mladý idealista, který netuší, co od života vlastně chce, ale ani se nijak nesnaží ono něco najít. Žije ze dne na den, do všeho se vrhá po hlavě a málokdy své akce předem zvažuje. Drží se však jistých morálních zásad, z nichž nehodlá slevit, protože by to znamenalo ztratit sám sebe. Sally je kabaretní zpěvačka snící o zářivé hollywoodské kariéře, která si sice na jednu stranu uvědomuje vlastní bláhovost, ale na druhou se jí odmítá vzdát a radši bude prodávat sama sebe, než by uznala, že její sen ztroskotal. Když se ti dva střetnou, může se zrodit velmi silný vztah, ovšem zároveň vztah extrémně komplikovaný.

Inscenátoři se snažili neodvádět pozornost od ústředního sdělení přehnaně okázalou scénou, proto je jeviště takřka prázdné se spíše náznakovou dekorací. V jeho zadní části je umístěn živý orchestr, po stranách i nad ním je scéna rámována bílými papírovými stěnami, na něž se v průběhu představení kreslí a píše, případně se různě destruují. Scénické provedení v sobě má cosi zlověstného, co dává tušit, že bezstarostná atmosféra je pouhou iluzí. Kostýmy odpovídají kabaretní stylizaci, jsou odvážné, lascivní a překvapivě hodně toho odhalují. Zároveň se však nesnaží o dobovou věrnost, protože byť časový rámec je dějem ustanoven, samostatné poselství je nadčasové.

Inscenace Adama Skaly je extrémně odvážná a v ničem nepřipomíná komerční muzikály, na něž je fanoušek tohoto žánru spíše zvyklý. Herci i vyznění se pohybují hodně na hraně. Jsou lascivní, explicitní, nebojí se otevřené erotiky ani krutosti, a přesto se stále drží v hranicích, které nepohoršují. Aspoň ne nějak moc. Zatímco první půle je rozverná a bezstarostná, vlastně otevřeně koketní, ta druhá je o poznání temnější, nechutnější a zvrácenější, napínající divákovu schopnost ještě stále se bavit až na samotné maximum. Kontrast je to značný, ale dokonale vystavěný a dávající smysl. V podstatě facka, kterou divák potřebuje, aby si uvědomil, že se dívá na možná trochu pokřivené, ale pořád zrcadlo doby.

Velmi fascinující jsou herecké výkony, na nichž funkčnost inscenace stojí především. Prázdná scéna totiž klade vysoké nároky na precizní herecké provedení a nenabízí žádné pomocné berličky. Představení dominuje Karel Heřmánek ml. coby Kabaretiér, který je nechutným hráčem s cizími osudy. Jeho smích nahání husí kůži a každé jeho gesto naznačuje, že moc dobře ví, jak se stát králem jakékoliv situace a všechno bez újmy přežít. Je nepříjemný všem na scéně i v hledišti, ale jako by si přesně to užíval. Cliff Jana Fanty v kontrastu k tomu zaujme především svou civilností, naivitou a bezbranností, která z něj vyzařuje na každém kroku a staví ho do pozice hodného ťunti, jenž sebou nechá snadno manipulovat. Sally Rozálie Havelkové snad v první půli lehce postrádá hloubku a je prostě jen povrchní kabaretní husičkou, ve druhé však úměrně situaci ztrácí půdu pod nohama a ze všech sil plave v proudu, který se ji snaží už už strhnout. Proměňuje se v tragickou hrdinku, která moc dobře ví, že je na dně, ale přesto se odmítá vzdát. Pěvecké i taneční výkony všech protagonistů jsou na velmi uspokojivé úrovni.

Cabaret v Divadle Bez zábradlí je příkladem moderní odvážné inscenace, která se nebojí provokovat a vnáší tím do trochu zkostnatělé pražské muzikálové produkce svěží vítr. Je lascivní, krutá a nechutná, ale to vše v tom správném slova smyslu. Konzervativní a možná i mainstreamové diváky asi pohorší, protože se ani trochu nedrží zpátky, přesto je krásnou ukázkou toho, jak se dá klasický muzikál pojmout, aby ve vás zanechal silný zážitek. Jde totiž o mimořádně dobré divadlo.