Noc na Karlštejně

Autor: Jaroslav Vrchlický (adaptace pro film Zdeněk Podskalský)
Hudba: Karel Svoboda
Texty písní: Jiří Štaidl a Eduard Krečmar

Premiéra: 24. 6. 2022
Uvádění: Scéna na Občanské plovárně

Režie: Martin Novotný

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Karel IV., císař římský a král český - Petr Štěpánek, Roman Štolpa
Eliška Pomořanská, jeho manželka - Kateřina Brožová, Monika Absolonová
Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský - Marek Vašut, Jan Vlasák
Petr, král cyperský a jeruzalémský - Václav Vydra, Petr Batěk
Štěpán, vévoda bavorský - Mojmír Maděrič, Jan Urban
Trubadúr - Bohuš Matuš, Marián Vojtko
Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně - Roman Škoda
Alena, jeho neteř - Sabina Laurinová, Linda Fikar Stránská
Pešek Hlavně, šenk císařův - Petr Vondráček
Ofka, hofmystrině - Vlasta Peterková, Barbora Rajnišová
Velitel stráže - Josef Oplt
Správce hradu Karlík - Lukáš Paleček

Délka představení: 2 h

Komedie Noc na Karlštejně vznikla už v roce 1884, nesmrtelnost si však získala až díky filmovému muzikálu z roku 1973 s melodickou hudbou Karla Svobody a skvělými výkony tehdejší herecké elity. Byť jde původně o divadelní látku, na jeviště se muzikál dostal až začátkem nového tisíciletí, stihl tam však zdomácnět. Jeho nové letní nastudování na Občanské plovárně je klasickým letním open airem, který nemá čím překvapit, dokonce se nabízí otázka, jestli se vůbec vyplatí do lístků na něj investovat. Na téhle inscenaci je totiž špatně snad úplně všechno. 

Co si budeme nalhávat, libreto není zrovna intelektuální nálož, o to důležitější je však vyvážit jeho banalitu precizními hereckými výkony. V případě tohoto nastudování však budete mít pocit, že sledujete nadšené ochotníky, nikoliv placené profesionály. Jejich podání známých postav je absolutně bezradné, jako by netušili, co vlastně mají nebo chtějí hrát, po jevišti bloudí spíše nazdařbůh a nezachraňují to ani v momentech, kdy začnou pronášet předepsané repliky.

Scénář v podstatě odpovídá filmu, jen tu a tam byl drobně pozměněn a několik původně čistě instrumentálních písní se dočkalo textu. Zároveň přibyla zcela nová skladba ukazující korunovaci Elišky Pomořanské. Kdo zná filmovou předlohu, nebude rozložením písní ani postavami, jež je interpretují, nijak překvapen, protože s výjimkou cyperského krále Petra, jehož písně byly z většiny vloženy do úst postavě Trubadúra, zůstávají pěvci zachováni. Oproti filmu přibylo několik scén založených ryze na situačním humoru, které však příliš nefungují, protože herci si s nimi nedokážou přesvědčivě poradit.

Scéna i kostýmy odpovídají karlínskému nastudování, které šlo před několika lety do derniéry, s největší pravděpodobností jde dokonce o tytéž věci prostě jenom vytažené z fundusu. Vyloženě to nevadí, protože ač kostýmy historicky zcela neodpovídají, svou roli plní dobře a jejich dobová věrnost není primárním cílem. Scéna sestává z celojevištní konstrukce evokující blíže nespecifikovaný hrad, prostředí se mění takřka výhradně rozhrnováním a opětovným zahrnováním závěsů. Působí to lacině a papundeklově, zároveň to však vyloženě neruší, byť místy je scéna žalostně nevyužitá.

Nedostatky ve výpravě by se nicméně daly přehlédnout, kdyby je vyvažovaly herecké výkony. To se však v případě této inscenace neděje a divákům proto nezbývá než pozorovat jedno velké herecké trápení. Režie Martina Novotného to viditelně vzdala dřív, než vůbec začala cokoliv tvořit, protože jak jinak si vysvětlit, že herci se motají po scéně sem a tam, jejich pohyby i gesta působí nepřirozeně a důvěryhodnost nepřidávají ani vzájemné interakce, které mnohdy spíš než rozhovor dvou či více lidí připomínají vedle sebe postavené jedince, kteří se snaží odříkat svůj text, aniž by je zajímalo, co k tomu řekne jejich partner. Špatná je i práce s company, která se potácí po jevišti zcela asynchronně v choreografiích, které připomínají maturitní ples, protože jsou založené na jednoduchých krokových variacích, jako by tanečníci žádné složitější nezvládli.

Jak už bylo zmíněno výše, herecky je to jedno velké trápení. Světlou výjimkou je Jan Vlasák jako Arnošt z Pardubic, který se aspoň snaží dát do svého projevu nějakou emoci a vytvořit na scéně komplexní postavu, což se mu daří. Jeho promluvy nepostrádají nadhled moudrého stáří a jisté blahosklonnosti k chybám ostatních. Světlé momenty má i Roman Štolpa coby Karel IV., byť mu schází důstojnost doprovázející královský majestát, a místy proto působí mimoděk komicky. Dobře fungující dvojicí jsou potom Petr Batěk a Mojmír Maděrič coby cyperský král Petr a bavorský vévoda Štěpán, kteří na sebe dobře reagují a vyvolávají dojem kumpánů na stopě velké záhadě, jimiž v podstatě mají být. Pěvecky si se svými party všichni poradili dobře, ač ve sborových pasážích je hodně patrný half playback.

Nové nastudování Noci na Karlštejně na Občanské plovárně nemá čím ohromit a pokud překvapí, pak spíš nepříjemně. Fanoušek filmu se pochopitelně neubrání srovnání, z něhož tato inscenace vychází hodně špatně. Nejde ani tak o to, že není jeho kopií, jako spíš o její značnou neprofesionalitu. Herecké výkony se topí v průměrnosti, čemuž nijak nepomáhá ani absentující režie. Pokud nemáte vysoká očekávání a chcete si prostě jen užít nenáročnou letní podívanou, klidně dejte Noci na Karlštejně šanci, pokud však chcete vidět dobré divadlo, tady ho nedostanete.